Lucy Villain

Někteří si možná vzpomínají na mou recenzi zfilmované verze (odkaz ZDE), kterou jsem publikovala na začátku května. Hrozně jsem se od té doby těšila, až si budu moct první díl trilogie přečíst, a tak když jsem si před pár týdny všimla, že ho mají u nás v knihovně, neváhala jsem a musela jsem si pro něj zajít. Sice mě trošku zarazilo, proč jsem knihu našla v sekci pro dospělé, místo YA sekce, ale dobrá - mimochodem to nechápu ani teď, není tam jediná scéna, která by měla být pro mladistvé nevhodná. Ale to je spíše zmatená poznámka k naší knihovně, s recenzí to nesouvisí :D

Abych to ale tedy uvedla, příběh začíná z pohledu "A"; člověka, který se každý den probouzí v těle někoho jiného. Nikdy se neprobudí dvakrát ve stejném těle. Vždy je to někdo, kdo je mu věkově blízko (16 let) a kdo bydlí maximálně několik hodin cesty dál. Snaží se do životů lidí, které na jeden den ovládne, nevměšovat, neupozorňovat na sebe... všechno se ovšem změní, když se zamiluje do Rhiannon.

Jedná se o velmi nevšední koncept a nejspíš i kvůli tomu se mi příběh tolik líbil. Jinak romance moc nečtu a když už, musí tam být na pozadí ještě nějaká další linka. Den co den je ozvláštněn právě tím, že A nikdy neví, v kom se další den objeví - ta nejistota, poznávání nových lidí a jejich životů, to má v sobě určité kouzlo. Ovšem stále je 95% knihy soustředěno na to, jak A chce s Rhiannon být, ale jak je to vlastně až moc složité (z očividných důvodů). Na jednu stranu se mi líbí, jak se Rhiannon během příběhu chová - je to hrozně realistické. Na druhou stranu mi přijde, že hrozně přeskakuje mezi názory a nedokáže se rozhodnout... ale nejsem si úplně jistá, jestli jí to můžu mít za zlé. Vzhledem k situaci se to dá pochopit.

Jak A, tak Rhiannon, jsou velmi zajímavé postavy a líbí se mi, jaké nabízí pohledy na svět. Sama jsem si i ke konci oblíbila Nathana, což jsem vůbec nečekala (vyjádřím se k tomu v sekci spoilerů). Jinak mě žádná postava moc nezaujala, ale vzhledem k tomu, že je tento díl z pohledu A, se tam víceméně nikdo krom těchto tří už znovu neukazoval (krom Justina, ale k tomu se radši nevyjadřuju). Celkem by mě zajímalo, jak je to s blízkými Rhiannon - nepochybně bych se o tom dočetla ve druhém díle, který je vlastně dějově úplně stejný jako první, jen z jejího pohledu. Momentálně se spíše přikláním k tomu dvojku přeskočit a rovnou se vrhnout na trojku, abych se dozvěděla, jak to dopadlo... a ke dvojce se vrátit později, až si děj jedničky budu trochu méně pamatovat. Četla jsem, že spousta scén je tam stejných, i když zase nabízí nový úhel pohledu na věc... ale právě kvůli té podobnosti ho spousta lidí hodnotí hůře (proto bych raději počkala).

Jeden problém, který jsem s knihou měla, souvisí s českým překladem. A jakožto aspirující překladatelka bohužel na to taky nemám úplně řešení; tohle je prostě výhoda angličtiny, kde se to řešit nemusí. Hlavní protagonista nemá žádné pohlaví. Celý život žije jak v tělech dívek, tak chlapců. Někdy se cítí tak, někdy jinak. Příběh je vyprávěn v ich-formě, takže to většinou problém není, ovšem když občas vzpomíná na minulost, je tam použit mužský rod... což je teoreticky špatně. Mé původní řešení bylo, aby se rod v minulém čase měnil podle toho, jestli je v těle dívky nebo chlapce, ale to by bylo nejspíše ještě víc matoucí. Takže okolo půlky knížky jsem se s tím už prostě smířila a neřešila jsem to... jak říkám, výhoda angličtiny v tomhle :D

!! spoilery !!
Nebudu se tu nějak extra rozepisovat, ale potřebuju zmínit scény, díky kterým jsem si oblíbila Nathana (a u kterých mě mrzí, že nebyly ve filmu). Nathan - kluk, který věřil, že byl posednut ďáblem, když si vzpomenul na den, jak ho A ovládal. První takovou scénou bylo, když A potkal Nathana ve škole. Když s ním mluvil ústy Nathanova kamaráda. Tehdy mi ho bylo poprvé líto. Pak přišly emaily, které si A s Nathanem vyměňovali a nakonec jejich setkání. Setkání, při kterém A všechno Nathanovi odhaluje - kým je, co dokáže. Samozřejmě v následující scéně mě Nathan trochu naštval, když všechno vyžvanil Pooleovi, ale ve finále se tak alespoň A dozvěděl, že není sám. A když zavolal o pomoc, Nathan mu pomohl. A prostě tohle je něco, co bych hrozně ráda ve filmu viděla... tam jsme se nikdy nedozvěděli, jestli je A s touto "schopností" sám nebo ne. Každopádně bylo hrozně super to číst, protože to bylo něco nového, jiného. A oproti celému zbytku knihy to byla najednou nějaká pořádnější "akce".

!! konec spoilerů !!

Program: Adobe Photoshop CC 2017

Čas tvorby: 5-6 hodin

Odkaz na Deviantart: ZDE

Někteří z vás už o wendigovi možná slyšeli - z americké mytologie, ze Supernatural, z Until Dawn. Když jsem před pár lety začala vymýšlet, jaké stvoření se mi v mé rozepsané knize objeví, chtěla jsem se inspirovat něčím "reálným", pokud se to tak dá nazvat, než si hned vymýšlet něco nového (sama miluju, když se autoři knih inspirují mytologií, i když pár originálních tvorů tam mám taky).

Wendigo má v adaptacích různé podoby, ale když jsem o víkendu kreslila návrhy, snažila jsem se, aby stále působil lidsky. Přiznám se, že se mi líbí, jak je vyobrazen v legendách (trochu jako lešij ze Zaklínače), ale pro mé účely dávalo větší smysl, aby byl stále humanoidní.

Aktualizace z července 2021: v pozdější fázi psaní mého příběhu se vzhled i původ wendiga poněkud změnil, takže informace, které zde byly původně napsány, již nejsou aktuální (proto jsem je smazala). Kresbu jsem se rozhodla nechat, protože jsem nic takového předtím nekreslila a na první pokus s tím jsem spokojená, ale pokud tento článek najde někdo, kdo četl jeho původní verzi, která byla mnohem obsáhlejší než nyní, tak ať tu alespoň najde tohle vysvětlení :D

Ze začátku řeknu (a budu se opakovat z poslední recenze kosmetiky), že jsem produkt nekoupila přes Nobilis e-shop, ale přes stránku Econea, kde byly v červnu produkty značky Nobilis Tilia ve slevě. Econea je e-shop s přírodní kosmetikou, který produkt šetrně dopraví + je zabalen do již použité, plně recyklovatelné krabice. Pokud na krabici není plastová páska z dřívějška, použijí papírovou s lepidlem z přírodního kaučuku a stejně tak používají již jednou použitý výplňový materiál. V tomto článku se nejedná o spolupráci, ale chtěla jsem to zmínit, protože je to dle mého hrozně fajn :)

Hřebíčkovou vodu jsem si vybrala, protože mám už od dětství problémy s akné, ale existují i jiné vůně (levandule, růže, citron-grep, mateřídouška), vždy podle konkrétního typu pleti. Vodu jsem doposud používala skoro každý den (1 - 2x), dnes jsou to přesně 4 týdny. Nepoužívala jsem ji přímo k odličování, ale až k takovému "do-odlíčení" (tzn. kdy jsem už většinu makeupu odstranila, ale ještě mi na tváři nějaké zbytky zůstaly) a také jsem ji často používala ráno po probuzení.

Ze začátku mi vůně hřebíčku přišla taková zvláštní, ale rychle jsem si na ni zvykla a třeba po tom ránu je to i takové relaxační. Voda opravdu voní jako hřebíček (celkem silně, ale ne přehnaně) - já jsem si třeba myslela, že to nebude skoro cítit, ale opak je pravdou. Na rozdíl od inhalační tyčinky, kterou jsem kupovala společně s touto vodou, mi tohle alespoň reálně voní.

Co se týče samotného účinku, tam už to je s hodnocením složitější. Můžu 100% říct, že mám teď pleť lepší, než před měsícem, a akné se dost zredukovalo, ale bohužel nedokážu odhadnout, jestli je to touto vodou nebo něčím jiným - i bez speciálních produktů mám období, kdy mám to akné dost špatné, pak se samo najednou zlepší, a pořád dokola. Kromě této vody jsem teď taky týden používala kapsle s vitamínem C, které tomu dle mého taky trochu napomohly, a zkoušela jsem i nové detoxikační masky na pleť. Takže jestli je to jednou z těchto věcí, jejich kombinací nebo jen hormony, to nedokážu říct.

Takže na závěr: tato voda zklidňuje pleť a její vůně je velmi příjemná. Na akné působí dle mého spíše jemně, než že by to byl nějaký zázrak, ale celkově jsem s ní spokojená. Za měsíc používání jsem zhruba v půlce lahvičky, ale to je tím, že ji často používám i víckrát denně, jinak určitě vydrží déle.

Dneska trochu nevšední článek - přiznám se, že mám spoustu nápadů, o čem bych tady chtěla psát, ale zároveň si uvědomuju, že jsem tento "druh blogu" vůbec neplánovala. Co původně mělo být jen o mé tvorbě (psaní a kresbách) je najednou o kosmetice a teď i o módě? No, nějak si nemůžu pomoct, ale slibuju že dříve nebo později se zase vrátím k těm kreativnějším článkům :D

Předem asi řeknu, že já nepatřím k těm holkám, co by žily nakupováním - naopak. Sice mám ráda nové kousky oblečení (kdo ne), ale samotný proces nakupování mě nikdy moc nebavil (všechno to zdlouhavé zkoušení, to není pro mě). Nicméně jednou z mých volnočasových aktivit v karanténě bylo sledování jedné kanadské youtuberky (Mia Maples), která si ve videích často kupuje oblečení nebo makeup z různých stránek a pak zkouší, jak jsou či nejsou kvalitní. A koukání na tohle mě nějak inspirovalo, abych si konečně "obnovila" svůj šatník.

Takže v dnešním článku vám ukážu něco z toho, co jsem si za červen (poprvé od karantény) koupila ♥

Přiznám se, že je to už rok, co jsem tuhle knížku četla, a ani nevím, proč mě tehdy nenapadlo na ni sepsat na starý blog recenzi. Hodnotila jsem ji akorát na Databázi knih a když jsem tam teď po delší době koukala, došlo mi, že bych ji mohla zhodnotit i tady (sice si už nepamatuju spoustu detailů, ale základ kupodivu stále vím). Jak už vidíte nahoře v anotaci, jedná se o knihu, jejíž zasazení je inspirováno viktoriánskou Anglií a je plná lidí s magickými schopnostmi - zní to jako dobrý nápad, ne? Bohužel zpracování už bylo trochu slabší.

Děj se poměrně dost táhl. Byly tam i zajímavé momenty, ale často jsem se do čtení musela nutit, protože jsem ji chtěla už dočíst - je to takový ten syndrom toho, když vás spousta scén nebaví, ale zároveň vás pořád zajímá, jak to dopadne. Jenomže pak se dostanete na konec a všechno se najednou vyřeší na posledních 10 stránkách. Uspěchané konce nemá rád asi nikdo a bohužel se mi ten samotný konec ani moc nelíbil (ovšem skončilo to celkem překvapivě, nebyl předvídatelný).

Na druhou stranu to musím brát tak, že ještě existují dva díly, ale hádejte co - nejsou přeloženy do češtiny. Taky tak nesnášíte, když přečtete celou jednu knížku s myšlenkou, že je to jen jeden samostatný díl, ale na konci zjistíte, že se jedná o sérii? A zbytek té série ani přeložen nebyl? Jasně, moje angličtina je na dobré úrovni, takže kdybych si to VÁŽNĚ chtěla přečíst, tak to pro mě nebude asi takový problém, maximálně tak s tím, kde ty další díly sehnat, ale jde o princip. Pamatuju si, jak jsme se o tomhle bavili pár semestrů zpátky v Redaktorských pracích - profesorka předtím pracovala v nakladatelství a právě tohle komentovala. Sama byla proti tomu, aby nakladatelství překládala jen jeden díl ze série, když se k tomu už zavázali a dali tak čtenářům "slib". Chápu, že asi ten první díl neměl takový úspěch, tak se na to vykašlali, ale stejně. No, už jsem trochu vybočila z tématu :D Ale chtěla jsem informovat případné čtenáře, aby s tímto počítali - velice pochybuju, že ty díly v Česku po těch letech ještě vyjdou.

Evelyn, hlavní hrdinku, jsem si moc neoblíbila, ale ani jsem s ní neměla vyloženě problém - jen mi vadilo, jak byla místy hrozně nevděčná ke všem lidem okolo. Co se týče dalších postav: pan Sebastian Braddock byl celkem fajn, seč možná klišé "tajemný muž s ledovou maskou". Ovšem nebudu lhát, scény s ním jsem měla ráda, někdy to klišé nevadí :) Pak tu byl pan Kent, také poměrně dobrá postava, i když ze začátku působil hrozně zbytečně, ve stylu - proč tady vůbec jsi? Aby měla Evelyn na výběr z víc lidí? A nějaký jiný účel? Nicméně ke konci se tam začal objevovat trochu víc a díky jednomu detailu se stal i o něco zajímavějším.

Což mi připomíná jednu důležitou věc - pokud plánujete tuto knihu číst, neočekávejte žádnou extra romanťárnu. Myslela jsem si, že romance tam bude hrát mnohem větší roli a ano, je možné, že se to bude rozvíjet v těch dalších dílech, ale sama jsem doufala v trochu víc. Jasně, něco tam bylo, ale... ne dost, vzhledem k mým očekáváním, které jsem z přečtení anotace měla :D Což samozřejmě není špatně, slow burny jsou super a romance ani v knížkách být nemusí, ale jen informuju všechny, kteří by měli stejná očekávání jako já.

Vím, že to asi zní, jako bych tuhle knihu hrozně kritizovala, ale ve finále nebyla tak špatná. Byl to prostě průměr; žádný zázrak, podruhé ji číst už nemusím (a k těm dalším dílům se asi taky nedokopu). Ale nebyla nijak příšerná, ten děj sám o sobě byl dobrý nápad, jen nejsem fanouškem toho zpracování. Nicméně je spousta lidí, kterým se kniha líbila (stačí si pročíst recenze na Databázi), takže je to stejně hodně individuální. Pokud se někdo z vás rozhodne tuhle knížku číst - nebo ji už četl - ráda se dozvím názor v komentářích! :)

Ze začátku řeknu, že jsem produkt nekoupila přes e-shop této značky, ale přes stránku Econea, kde jsou tento měsíc Nobilis Tilia produkty ve slevě. Econea je e-shop s přírodní kosmetikou, který produkt šetrně dopraví + je zabalen do již použité, plně recyklovatelné krabice. Pokud na krabici není plastová páska z dřívějška, použijí papírovou s lepidlem z přírodního kaučuku a stejně tak používají již jednou použitý výplňový materiál. V tomto článku se nejedná o spolupráci, ale říkala jsem si, že bych to mohla zmínit, protože je to dle mého hrozně fajn :)

Tuhle tyčinku jsem si pořídila spíše ze zvědavosti - léta jsem používala mentolový inhalátor Cetix Forte na rýmu a podobně (ten se bohužel už neprodává), ale nikdy mě nenapadlo, že takových inhalátorů (a hlavně vůní) existuje víc. Rozhodovala jsem se mezi dvěma, proti únavě nebo proti stresu. Nakonec jsem si vybrala proti únavě, protože to podle popisu vypadalo, že bude účinkovat na více věcí zároveň.

Jak už je zmíněno výše, tento inhalátor má vůni citronu a borovice. A sama se přiznám, že mi moc nevoní - dlouho jsem přemýšlela, co mi ta vůně připomíná a až teď při psaní článku mi to došlo. Hrozně mi připomíná Müllerovy pastilky se šalvějí, které běžně beru na bolest krku, skoro i cítím tu chuť v puse, tak proto mi to možná taky úplně nevoní.

Inhalátor jsem začala testovat během učení na zkoušku. Hrozně se mi u čtení zavíraly oči a nedokázala jsem se soustředit, ale zkouška mě čekala hned následující den, takže jsem věděla, že to prostě musím vnímat - proto jsem zkusila chvíli dýchat vůni tyčinky. Sama nechápu, jak je to možné, ale opravdu se mi přestaly tak klížit oči. Zívání to sice nezastavilo, ale najednou jsem u toho už tolik neusínala a mohla jsem dál číst. Podobně mi pomáhá, když je třeba jedna hodina v noci a moje tělo křičí, že chce jít už spát, ale já potřebuju ještě něco dodělat.

Takže konečné hodnocení... není to žádný zázrak z nebe, ale v rámci mezí pomáhá. Určitě bych do budoucna preferovala jinou vůni, protože faktem zůstává, že tahle prostě není pro mě. Jinak je ale super, jak je ta tyčinka malinká, takže se opravdu vejde kamkoli a dá se kdykoli vytáhnout a nenápadně nasát pro potřebnou dávku energie. Samotný design balení je hrozně pěkný, jednoduchý. Myslím si, že dalším lidem by mohla vyhovovat (případně i jiná verze od Nobilis - kromě této mají ještě proti stresu, nevolnosti nebo rýmě).

Přiznám se, že sepsání této recenze už delší dobu odkládám. Hlavním důvodem je asi to, kolik pozitivních recenzí jsem na tento produkt četla - většina holek psala, že už po dvou týdnech viděly ohromné výsledky. Já jsem čekala dohromady 6 týdnů (každodenní používání, jen párkrát se stalo, že jsem zapomněla). Upřímně jsem doufala, že tohle sérum zabere, protože mám hrozně řídké obočí a krátké, řídké řasy (sérum jsem používala na obojí, jak bylo doporučeno v recenzích). Nicméně když jsem se dívala do zrcadla, nepřišlo mi, že by moje obočí/řasy vypadaly nějak jinak... pořád jsem si ale říkala, že tomu dám čas.

Ve stejnou dobu jsem také používala od Alverde sérum na zpevnění nehtů (recenze ZDE) a výsledky byly viditelné už po týdnu, což je možná taky důvod, proč mě tohle sérum tak zklamalo - měla jsem najednou od téhle značky vysoká očekávání. Na druhou stranu jsem viděla, že jedna holka psala o tom, jak jí po něm začaly řasy více vypadávat, což se mně naštěstí nestalo. Ale taky nemám "řasy jako panenka" abych si už "nemusela dávat řasenku" (cituji uživatelskou recenzi přímo ze stránky DM).

Teď ale už k porovnání...

Nejsem si jistá, jestli si jenom přeju vidět výsledky, ale dobře - místy mi přijde, že se to zlepšilo. Možná jenom lehce, ale... pořád aspoň něco? Nevím. Bohužel to asi dost ovlivňuje světlo nebo pročesání obočí určitými směry, ale výsledek když tak můžete posoudit sami. Ono je taky otázkou, kolik z toho obočí narostlo samo od sebe za ten měsíc a půl a jestli s tím mělo to sérum vůbec co dělat (a jestli tomu třeba lehce nepomohly vitamíny, co beru).

Nedám tomuto produktu nejhorší možné hodnocení, protože mi přijde, že něco málo udělalo (ať už si to představuju nebo ne) - a zdá se, že ostatním lidem funguje. Ve finále asi opět záleží na člověku a na tom, jak jeho obočí/řasy vypadají přirozeně, na tom jaké vitamíny tělu chybí a podobně. Jsem ráda, že mi používání nepřivodilo negativní vedlejší účinky, ale přeci jen jsem doufala v trochu výraznější výsledek. Nakonec ale... to, že mě tolik nepomohlo, ještě neznamená, že nepomůže vám. Stačí si projít recenze na stránkách DM nebo u dalších bloggerů a uvidíte, že spousta lidí má s ním dobré zkušenosti. Takže za mě žádný zázrak, ale ráda si poslechnu vaše názory či zkušenosti (se sérem nebo celkově se značkou) dole v komentářích.

PS: Jako plus zmiňuji úžasnou, jakoby obilnou vůni. Té se nemůžu nabažit :)

Film mi původně doporučila kamarádka, protože v něm hraje trojice našich oblíbených herců z MCU a když jsem viděla, že ho budou dávat v televizi, příliš jsem s jeho zhlédnutím neváhala. Jedná se o poměrně temný krimi příběh, který následuje skutečné události a skutečného masového vraha. Příběh začíná první vraždou a je následován šiframi, které sám vrah posílá do novin a požaduje, aby je otiskli na první straně. Tím začíná lov.

Řeknu to asi takto, samotných vražd není ve filmu "vidět" zase tolik, ale ty, které jsou ukázány, jsou... poměrně brutální. Možná brutální není to správné slovo, protože to není zase taková krvavá řež, jakou si teď asi představujete, ale musela jsem párkrát odvracet pohled. A to miluju Hru o Trůny, takže to něco určitě musí znamenat (jeden by řekl, že jsem si na násilí už zvykla, ale ono ne).

První polovina filmu byla pomalejší. Nechci říct, že mě nebavila, protože to není úplně pravda, ale kdybych měla hodnotit první a druhou polovinu filmu zvlášť, bylo by to na hodnocení poznat. Na druhou stranu chápu, proč je rozjezd tak pomalý. Detektivky nejsou moje parketa, ale je jasné, že chvíli trvá, než se stanoví všechna fakta, než se seznámíme s postavami a než máme vůbec dostatek informací na to, abychom mohli začít hádat, kdo je vlastně ten vrah. A očividně ty zajímavější části budou až později... ale stejně se to hodí zmínit, aby jste s tím případně počítali.

Celý film se odehrává v průběhu několika desítek let a obsahuje poměrně dost skákání v čase do budoucna. Předpokládám, že je to čistě z toho důvodu, že je to podle reálných událostí, takže to nebudu moc komentovat. Normálně by mi to asi trochu vadilo, ale takhle to chápu + je to alespoň realistické. Kdyby se ten případ vyřešil rychle, ztratilo by to všechno napětí.

Co se týče postav... hlavního hrdinu, novináře Roberta (J. Gyllenhaal), jsem si oblíbila celkem rychle. Jeho posedlost vyřešením případu byla dost "nakažlivá", abych tak řekla a především na konci jsem mu hrozně držela pěsti. Napadá mě hned několik skvělých scén, ale kvůli spoilerům je nebudu zmiňovat... jeho charakter mě na konci hrozně bavil, stejně jako charakter policisty Davida (M. Ruffalo). Ze začátku jsem ho moc neřešila, ale hrozně se mi líbily jeho hlášky, kdy "naprosto nenápadně" radil Robertovi, jak pokračovat v pátrání. Škoda jen, že novinář Paul (RDJ), už v druhé polovině filmu moc nebyl.

Celkově film hodnotím nadprůměrně. Jedná se o příběh plný napětí a dokonce strachu o hlavní postavy. A i když si myslíte, že víte, kdo je vrah, film vás pořád nutí o tom pochybovat a do poslední chvíle si vlastně nejste vůbec ničím jistí (a tím myslím opravdu do poslední chvíle... ten konec je pořád dost otevřený, řekla bych). Přidávám plusový bod za titulky, které prozradily, co se dále stalo s jednotlivými lidmi. Každopádně pro milovníky krimi/thrillerů určitě doporučuju a zbytek... můžete mrknout na trailer, třeba vás to taky zaujme - jako mě. Ať už dějově nebo aspoň obsazením :)

HODNOCENÍ
7/10

Programy: Adobe Illustrator CC 2019 & Adobe Photoshop CC 2017 

Čas tvorby: 3 - 3,5 hod

Odkaz na Deviantart: ZDE

V roce 2015 jsem kreslila hodně, ale pak jsem se kreslení dostala víceméně až ke konci roku 2019 a během těch let jsem byla ráda za 1 kresbu ročně. Takže berte to tak, že ten progress, který vidíte, není mezi 5 lety aktivního kreslení.

Fun fact: ta kresba z roku 2015 je vlastně mou úplně první kresbou přes grafický tablet. O měsíc později jsem kreslila Iorwetha ještě jednou a to vypadal už trošku lépe, ale žádné stínování a špatná anatomie zůstaly, takže tam ten rozdíl stejně tak velký není (proto přikládám jen tu původní).

Jak už jsem zmínila, ani ta nová verze není (ani zdaleka) dokonalá a ještě mám před sebou dlouhou cestu. Ale upřímně se už nemůžu dočkat, jak bude ten progress vypadat za dalších 5 let :)

Začnu takhle: už od dětství jsem si kousala nehty, takže jsem je vždy měla hrozně tenké a zničené. Snažila jsem se toho zlozvyku zbavit, ale z dlouhodobého hlediska to nikdy nevyšlo. Nehty se mi hrozně často lámaly, takže jsem měla ještě větší tendenci si je kousat - a používání pilníku bylo pro mě vždycky hrozně nepříjemné; asi tím, jak byly ty nehty tenké a krátké. Myslela jsem si, že mi lakování nehtů pomůže, aby se tak nelámaly, ale nakonec mi to ty nehty ještě více vysušilo (fakt chytrý nápad, Lucy!)

Posunu se trochu vpřed. Poslední dobou jsem se vždy, když jsem šla do DM, zastavila u regálu se značkou Alverde. Přiznám se, že mě lákala už dlouho, ale nevěřila jsem jí - přeci jen, přírodní kosmetika a za tak nízkou cenu? Jak by to mohlo fungovat? Proto jsem dlouho zůstala jen u koukání, ale neodvážila jsem se nic koupit. A pak jsem objevila tohle sérum. Nikdy jsem žádné sérum ani olejíček na nehty nepoužívala... a přiznám se, že ani nevím proč. Možná kvůli tomu, že často měly tak vysokou cenu. Tak či tak jsem si řekla, proč to teda nezkusit? Recenze vypadaly fajn a 70 korun není moc, takže i kdyby to nefungovalo, nebude to zase taková ztráta. Rozhodně jsem ale nečekala, co následovalo.

Už po pár dnech přestaly být mé nehty tak vysušené z laku a přišlo mi, že i mírně povyrostly. Rozhodla jsem se první týden sérum používat každý den, místo doporučeného "3x týdně". Nakonec jsem s tím ale přestala, protože mi přišlo, že se ty nehty začínají mírně třepit a nadále jsem si je natírala už jen každý 3. den. Takhle pokračuju už přes měsíc. A výsledek?

Nebudu lhát, jsem velmi nadšená z toho, že poprvé v životě mám nehty (pořád teď na něco klapu, protože jsem toho nikdy předtím nebyla schopná :D). Samozřejmě že pro někoho, kdo má přirozeně dlouhé nehty, nejsou moje "nové" nehty asi nic extra, ale musíte uznat, že je to pěkná změna. Samozřejmě jsem si je za ten měsíc už musela několikrát pilovat + se mi na ukazováčku začal nehet mírně zalamovat, proto je teď kratší než ostatní. Je zajímavé, že na pravé ruce mám nehty silnější, zatímco na levé se mi stále občas lámou a celkově nerostou tak rychle (alespoň mi to tak přijde).

Takže ano, stále nemám nehty 100% pevné (abych jenom nevychvalovala). Pořád se místy třepí a jsou "pevné" spíše uprostřed, než na kraji (když vylezu ze sprchy, jde vidět, že je mám na okrajích takové průhledné). A ano, i teď se stává, že se mi samy od sebe lámou - i když už ne tak často, jak předtím. Nicméně berte to tak, že cena tohoto produktu je opravdu nízká a nejspíše ani nemůže fungovat tak, jako něco za 500 Kč... takže v poměru ceny ku kvalitě, je na tom tohle sérum hodně dobře. A navíc, za ten měsíc a půl používání mi toho séra ubylo minimum, takže vydrží hodně dlouho.

Závěrem této recenze bych tedy chtěla říct, že mě tento produkt inspiroval k tomu, abych začala této značce věnovat větší pozornost a postupně si plánuji nakoupit i další věci. Zároveň teď používám od Alverde i sérum na řasy,  na které taky určitě v budoucnu sepíšu článek.