Používá technologii služby Blogger.
  • Domovská stránka
  • Recenze
  • Kresby
  • Psaní

Lucy píše


Odkaz na ČSFD: ZDE

Recenze neobsahuje žádné spoilery!

***

Seriál po 7 letech skončil, a tak můžu konečně sepsat recenzi. Když jsem začala na The 100 koukat poprvé, vydržela jsem možná dvě/tři série, než mě to přestalo bavit. K seriálu jsem se vrátila zhruba o dva roky později, čistě z nudy - viděla jsem první sérii, druhou, třetí a najednou jsem byla u páté a zjišťovala jsem, že mě to nějak chytlo! A vůbec jsem to nečekala; vlastně jsem si ještě u třetí série googlovala, jak to s některými postavami dopadne, protože jsem předpokládala, že u toho stejně nevydržím, ale na druhou stranu mě jejich osudy pořád zajímaly.

Což je pěkně ironické, protože ti, kteří mě znají osobně, moc dobře ví, jak nenávidím spoilery - i ty sebemenší. Ale tehdy mi to bylo jedno. Myslela jsem si, že s tím seknu tak, jako posledně (na druhou stranu, na těch postavách mi záleželo natolik, abych si vůbec začala zjišťovat, kdo přežije a kdo ne, takže... co to o mě vypovídá?). Tehdy právě začínala šestá série a když jsem se k ní konečně dostala, byla jsem do děje i postav už naprosto zažraná. Jenomže pak série skončila a já si uvědomila, že na poslední sérii si musím zase rok počkat (což jsem u tohoto seriálu do toho okamžiku nemusela, takže celkem pech).


Tolik k mé historii s tímto seriálem - od toho tu přece nejste. Takže... co jsem tak slyšela, spousta lidí vzdá sledování během prvních pár dílů, protože se to podobá více "teenager drama" než postapokalyptickému sci-fi. Ale slibuju, že se to zlepší. Jasně, když nad těmi sci-fi prvky budete přemýšlet dostatečně dlouho, najdete "plot holes" (nedomyšlené věci / chyby v ději), ale dle mého to není nic tak závažného. A ano, musíte počítat s tím, že hlavními hrdiny tohoto seriálu jsou převážně teenageři, takže nějaké to drama mezi nimi bude vždycky, ale upřímně, to je taky jeden z důvodů, proč mě to sledování tak bavilo.

S každou novou sérií se posouváme trochu jinam a hlavně poslední dvě série jsou stylově úplně jiné než - řekněme - první dvě. Skoro už by mohlo jít o jiný seriál tím, jak tam jde už o něco jiného, ale není to vyloženě špatně (alespoň pro mě ne, i když někdo by samozřejmě nemusel tento názor sdílet).

"Kým jsme a kým musíme být, abychom přežili, jsou dvě velmi rozdílné věci."

Všechny postavy jsou velmi realistické - každá má své chyby, každá DĚLÁ chyby a ne jenom jednou. Z hlavních postav mě vlastně nenapadá jediná, která neudělala něco hodně špatného, protože v dané situaci neměla na výběr nebo musela vybírat mezi dvěma zly. Co musím zmínit - tvůrci se nebojí zabíjet postavy. A nemluvím jen o těch vedlejších. Samozřejmě to není žádná Hra o Trůny, ale i tak tam postavy umírají, což je vlastně i dobře. Jasně, taky nesnáším, když umře někdo, koho mám ráda, ale aspoň je to realistické (a nutí vás to se bát o své oblíbence; cítíte to napětí v situacích, kdy ho oni cítí taky).

Můj problém s The 100? Poslední série. Řekla bych, že tohle je kletba většiny dlouhých a úspěšných seriálů. První polovina série byla dle mého celkem fajn, ale pak to šlo už od desíti k pěti. Myslím si, že všechno bylo zbytečně uspěchané a určité postavy se najednou začaly chovat děsně mimo charakter. Nesnáším, co udělali s jednou z nejlepších postav a i když je ten samotný konec celkem ok, tak mě naštvalo nemálo věcí, co tomu předcházely. Naštěstí to těch pár posledních minut zachránilo, protože kdyby se nestala jedna určitá věc, tak asi celé finální titulky zírám do prázdna a přemýšlím, jestli se mi to celé jenom nezdálo. Bohužel za tohle můžeme vinit producenta, který zjevně nesnáší své fanoušky, a tak chce zničit všechno, čemu kdy věřili. Fakt, ten by si mohl podat ruku s D&D (producenty Hry o Trůny) - ti se taky rozhodli udělat stupidní konec jen proto, aby nebyl předvídatelný. No gratuluju, pane Rothenbergu, tu sedmou řadu jsem si také představovala *trošičku* jinak. Ale aspoň díky za to, že jste nezruinoval mou TOP 1 postavu, jako tomu bylo ve Hře o Trůny! Zruinoval jste mou druhou nejoblíbenější, ale co už :D

Pardon, zním moc zahořkle? Tak raději přejděme k hodnocení :D

***

Tento seriál hodnotím 7.5/10
(chtěla jsem mu dát solidní 8/10 jako celku, možná i 8.5, ale s tou poslední sérií to postě nemůžu udělat... stejně seriál doporučuju, protože ty špatné napsané konce jsou evidentně teď skoro v každé končící show)
Share
Tweet
Pin
Share
21 komentářů

Aneb opět prokrastinuju místo toho, abych se věnovala samotnému psaní.

První návrh pro Bratrstvo soumraku jsem si dělala před několika měsíci. Použité obrázky ale nebyly vůbec kvalitní (jak uvidíte níže) a víceméně jsem jich splácala jen několik dohromady, upravila barvy a hotovo. Proto jsem se před pár dny rozhodla, že si musím udělat nový návrh a tentokrát se vším všudy. Nejdříve jsem začala tedy s prvním dílem, ale tak nějak v průběhu jsem dostala ohromný nával inspirace a rozhodla se vytvořit i díl druhý. Hrozně mě nadchla ta paralela mezi Bratrstvem soumraku (v knížce cech nájemných vrahů) a Strážci úsvitu (cech rytířů, který chrání lid před Tvory temnot) - a řekla jsem si, že to musím ukázat i na obálkách (a navíc, Bratrstvo má ve znaku půlměsíc a Strážci zase slunce, takže proč toho využít?)

Když jsem tvořila první díl, potřebovala jsem splnit dvě podmínky: tmavě modré pozadí (je to celkem důležitá barva v rámci příběhu) a tři elementy pro tři hlavní postavy (koruna pro prince, šíp pro lovkyni a havran pro nájemného vraha, jemuž se přezdívá Bílý Havran).

Všechny tři elementy jsou splněny i ve druhém díle, ovšem tentokrát jsem měla určitou barevnou volnost. Nakonec jsem zvolila zlatavou barvu, která dobře odráží slunce, tedy úsvit, ovšem níže se můžete podívat i na další barevné varianty a pokud se vám nějaká bude líbit víc (nebo máte vlastní návrh), dejte vědět! Jsem otevřená dalším možnostem.

Zde přikládám porovnání obálek prvního dílu

A zde k dispozici několik barevných verzí druhého dílu

Dneska jsem to počítala a zjistila jsem, že jsem nad oběma obálkami (dohromady) strávila cca 8 hodin. Samozřejmě větší část času byla strávena nad tou první, protože jsem dlouho nevěděla, jak přesně ji chci udělat - a hlavně, z těch 8 hodin byla beztak půlka strávená na Pinterestu, protože najít ten správný obrázek, který potřebuju, je mnohdy peklo (aneb když jsem moc vybíravá). Samozřejmě nemám na žádné z použitých obrázků autorská práva, takže se jedná čistě jen o návrh obálek a ne o finální verzi. Až (a jestli) ty knížky jednou dopíšu a budu chtít vydat, můžu tyto návrhy předložit grafikovi, který by se od nich mohl odpíchnout a stvořit něco v podobném stylu.

Když jsme u těch grafiků, tak jen zmiňuji, že já rozhodně nejsem žádný profesionál a moje zkušenosti s tvořením obálek končí u Wattpadu :D Ale celkově jsem s výsledkem spokojená a ráda si poslechnu váš názor. Samozřejmě pokud máte nějaké připomínky, sem s nimi! Mrzí mě, že se mi na obálku nevešel už název série (buď jsem musela vynechat sérii a nebo jméno autora, s obojím mi to přišlo už hrozně přeplácané) - takže to berme tak, že chybějící údaj by byl uvedený na boku knihy.

Každopádně toť vše pro dnešní rychločlánek, chtěla jsem se akorát takhle podělit s mým tvořením... těším se na vaše názory a připomínky :)

PS: V budoucnu se můžete těšit i na anotaci k prvnímu dílu, ale na té se zatím pracuje.

Share
Tweet
Pin
Share
29 komentářů


(popisek pro jednou není z čsfd, ale vymyslela jsem ho sama... není teda úplně přesný, ale bez spoilerů to lépe nešlo, tak to prosím omluvte)

Odkaz na ČSFD: ZDE
Neobsahuje žádné závažné spoilery!!

 *** 

Tohle hodnocení nebude jednoduché. Četla jsem na seriál tolik záporných recenzí, že se trochu bojím ho tady teď opěvovat - asi mi stačí ke spokojenosti málo, nechte mě žít. Neříkám, že nemá žádné chyby (ani zdaleka) a na ty největší se v této recenzi podívám - bez spoilerů. Ovšem berte na vědomí, že nejsem zrovna nestranná. Legendu o Artušovi miluju a stačí mi slyšet jakékoli známé jméno a už se rozplývám.

Co musím zmínit hned na začátku... tento seriál není klasická adaptace Artušovských legend. Děj je úplně jiný a (víceméně) jediným pojítkem jsou jména. Spousta lidí tvrdí, že kdyby se změnila jména postav, byl by seriál mnohem lepší, ale právě tou spojitostí si to prý dost pokazil. A i když já osobně miluju všechna ta známá jména, i pro mě by to (asi) znamenalo o bod více ve finálním hodnocení.

Největším problémem asi je, že si pro roli Artuše tvůrci vybrali herce tmavší pleti - předpokládám kvůli politické korektnosti (klasický Netflix). Kéž by se snažili být taky historicky přesní - vzhledem k tomu, že se příběh odehrává ve středověké Anglii, kde žádní černoši tehdy nebyli. Ale i když to budu ignorovat (není to jediný středověký seriál s černochy žejo), zrovna Artuš asi nebyl nejlepší kandidát na takového herce. I když neberte si to špatně, Devon Terrell je celkem sympaťák a jeho postavu jsem si oblíbila. Ale ten pocit, že to má být Artuš, je prostě poněkud zvláštní.

Co se týče dalších postav... hlavní hrdinka Nimue taky nemá zrovna zástupy fanoušků. Osobně mám velký problém si oblíbit jakoukoli ženskou postavu - nevím, jestli jsou psány nějak divně nebo se mi prostě lépe kouká na chlapa. Nezařadila bych ji tedy ke svým oblíbenkyním, ale zase mi nijak nevadila. Naopak se mi líbí, že to není žádná vystrašená, bezmocná holčička (na rozdíl od spousty podobných hrdinek) a že se nebojí říct, co má na jazyku.

Pak je tu čaroděj Merlin, toho jsem si oblíbila hodně. Některým lidem se nelíbí, co z něj tvůrci udělali, ale já si myslím, že jeho charakter i minulost pojali dobře. Gustaf Skarsgård (známý třeba ze seriálu Vikingové) ho ztvárnil opravdu skvěle a dost se mi scény s ním líbily.

Mou nejoblíbenější postavou ovšem je The Weeping Monk (Plačící Mnich). Na rozdíl od ostatních patří k opačné straně konfliktu. Vy, kteří mě už trochu znáte, moc dobře víte, jak miluju padouchy (ehm ehm, proč jinak bych si říkala Lucy Villain?), takže sotva jsem ho viděla v první scéně, věděla jsem, že si ho rychle oblíbím. A to nemusel říct jediné slovo, asi mám na to už čich :D Ale opravdu se z něj stala jedna z nejzajímavějších postav v seriálu (a co jsem viděla, spousta fanoušků s tímto souhlasí). Možná právě tím, jak moc záhadná postava to je.


Podíváme se teď na samotný děj. Přiznávám, že v základu je to trochu klišé - hlavní hrdinka, která je předurčena k velkým věcem a která vlastní jakýsi mocný artefakt. Jenomže je potřeba si uvědomit, že klišé neznamená nutně něco špatného a zvláště v  tomto žánru je málokdy něco 100% originálního. Záleží jen na provedení a osobně bych řekla, že je v seriálu dost různých zvratů a vedlejších linek na to, aby to vyvážily. Přesně tak - první série není jen o cestě Nimue, prolíná se tam hned několik vedlejších linií. A k mému překvapení se tvůrcům podařilo většinu těchto linek hezky v první sérii uzavřít - což je dobře, zvlášť když ještě ani není potvrzená druhá série. Samozřejmě doufám, že seriál opravdu pokračovat bude, protože má podle mě dost velký potenciál (a zajímá mě, co se bude dít s postavami dál).

Jak už jsem zmínila, první série je plná různých zvratů - jasně, že některé šly předvídat snáze, ale některé mě naopak velmi překvapily. Trochu jiný případ, ale teď si vzpomínám na scénu, kde sice nebyl "dějový zvrat" sám o sobě, ale tvůrci úžasně využili triků kamery pro takový "efekt překvapení". Nejsem teda žádný filmograf, ale hrozně se mi líbily různé záběry a to, jak tvůrci pracovali s kamerou. Možná to je tím, že si až poslední dobou začínám všímat toho, jak jsou filmy/seriály natáčeny (z vizuální stránky), ale tady se mi to dost líbilo.

Když jsme u toho téma, chtěla bych zmínit jednu zajímavost, která se v seriálu objevuje, a to jsou "kreslené" přechody mezi některými scénami. Nikde jinde jsem nic podobného neviděla a seč to některým lidem přijde jako hloupost, mně to naopak dost zaujalo. Jistě, asi to nemá žádný smysl krom toho, že to je vizuálně zajímavé, ale je to zase něco jiného, originálního.


"Každý blázen dokáže zemřít. Ale žít chce představivost." - Merlin

Už jsem zmínila dva největší problémy: změnu Artušovy barvy kůže a skutečnost, že nebýt těch známých jmen, působil by seriál jinak, ovšem ještě bych do toho chtěla přihodit jednu mou osobní výtku. V seriálu je celkem dost krve a zabíjení - s tím samotným problém nemám, ve Hře o Trůny jsem viděla už všechno. Ovšem vadí mi právě ten způsob zabíjení, protože to vypadá příšerně nerealisticky. Zastavte mě, pokud se pletu, ale nemyslím si, že je fyzicky možné jedním švihnutím useknout hlavu stojícího člověka (pochopila bych to možná u toho očarovaného meče, ovšem jsem si celkem jistá, že to tam udělali i obyčejní lidé, kteří rozhodně neměli nadlidskou sílu). A celkově krev mi tam často přišla hrozně umělá, nerealistická. Ale dejme tomu, jsem ochotná to ignorovat. Alespoň dávám bod za to, že na rozdíl od jiných středověkých seriálů tady na vás nehází nahotu a sex, kamkoli se podíváte.

Když mám teď všechny zápory z cesty, můžu se vrhnout na finální myšlenky. Myslím si, že je tento seriál dost zajímavý a pokud jste fanoušci fantasy, rozhodně doporučuju zkusit - ovšem pouze pokud jste ten typ, který dokáže ignorovat určité jevy a stále si to užít. Pokud máte už před zahájením sledování předsudky k postavám nebo k odlišnosti děje od legend (čímž bych znovu ráda upozornila: tohle nemá být věrná adaptace), nejspíše to nebude mít cenu. Pokud jste však ochotni se přes tohle přenést, věřím, že by vás seriál mohl zabavit. A i kdyby se vám nelíbila jedna dějová linka, jsou tu i další.

Dodatek na závěr: u mých hodnocení se dost dívám na to, jestli bych film/seriál chtěla vidět znovu nebo mi to pro teď stačilo. Je spousta dobrých seriálů, které mi stačily vidět jednou a podruhé bych na ně koukla možná až za pár let, ale pak jsou seriály, na které bych klidně mohla kouknout znovu v rámci měsíců a pořád by mě bavily. Podle toho se pak rozhoduju v hodnocení a je to pro mě dost důležitý bod. A protože zrovna Prokletou už plánuju zhlédnout znovu ještě s kamarádkou, tak je za mě odpověď jasná.

***

Tento seriál hodnotím 8/10
(a nestydím se za to)

Mimochodem, zdá se mi to, nebo je každá moje recenze delší a delší? Ne že byste to poznali, protože jich tady tolik nemám - několik jich mám předepsaných a jen čekám na poslední sérii, abych mohla sepsat komplet. Ovšem právě u tohoto seriálu jsem chtěla sepsat recenzi hned, protože je nový, takže na něj mohu upozornit více lidí, kteří o něm třeba ještě neslyšeli.

Share
Tweet
Pin
Share
13 komentářů

Do brněnského kukuřičného bludiště jsem zavítala již druhým rokem. Kromě Brna se tato bludiště nachází v dalších 7 městech, takže kdyby se vám tato "akce" zalíbila, můžete mrknout na webové stránky Kukuřičáků (ZDE), kde najdete kompletní seznam míst, kam se dá jít - a kdybyste to už nestihli tento rok, třeba to vyjde ten příští. Je to celkem fajn výlet, ať už s rodinou, s kamarády nebo s partnerem. Cena za vstup pro dospělého je 90 Kč, ale my jsme s mamkou vychytaly voucher na slevomatu, takže jsme to měly každá za 69 Kč.




Abych trochu vysvětlila ten princip... při vstupu dostanete kartičku, která má z jedné strany hru pro děti a z druhé hru pro dospělé (samozřejmě můžete hledat obě). Hra pro děti se skládá ze 4 barev a vaším úkolem je po bludišti hledat cedulky s písmeny a podle barev je doplňovat do čtverečků. Jakmile máte všechna slova, vydedukujete z nich tajenku. Hra pro dospělé je maličko složitější, tam totiž hledáte druhý styl cedulek (viz obrázek), na kterých se nachází skrytá písmena. Jak vidíte, je to noční můra barvoslepých, ovšem jakmile posbíráte 8 písmenek (které taky dávají dohromady jedno slovo), vaším úkolem pak je vymyslet z těchto písmenek další slova na daný počet písmen (např. slova na 3, 4 nebo 5 písmen; bohužel nemám druhou stranu kartičky vyfocenou, ale jakmile ji dostanete do ruky, bude to dávat smysl). Tento princip se ale může mírně lišit v různých bludištích :)

Každé bludiště je jinak velké, takže i doba průchodu je rozdílně dlouhá. Na stránkách je pak napsaný odhad na projití - zrovna letos v Brně to bylo 120 minut, i když většinou to bývá méně (my tam strávily asi hodinu a půl, chybělo nám poslední písmeno, ale na to jsme se pak už vykašlaly; přišlo mi, že jsme všude byly minimálně 2x a hledat poslední cedulku v tak velkém bludišti je jako hledat jehlu v kupce sena... nebo v kupce kukuřice). Bohužel bylo ten den celkem vedro, což není úplně ideál. Rozhodně bych doporučila tam zajít, když bude trochu víc zataženo, aby na vás tak nepražilo slunko (na druhou stranu aspoň nepršelo).



Tady jedna od mamky; aspoň vidíte, že je ta kukuřice oproti člověku fakt vysoká :D

Jinak mě osobně to procházení bludiště hrozně bavilo a další rok bych šla klidně zas. Budu teda doufat, že příště už nebude takové vedro (i minulý rok jsme se tam vydaly ve špatný den a s tím pařícím slunkem je to celkem nepříjemné, to se bez vody moc neobejdete). Žádné extra problémy s blouděním jsme s mamkou ale neměly; samozřejmě nám přišlo, že jsme už všude musely být a nedokázaly jsme se zorientovat, kde by mohlo být to poslední písmenko, ale východ jsme třeba našly v pohodě. Víc než ty 2 hodiny bych tam ale už bloudit nechtěla, ta hodina a půl mi bohatě stačila a taky jsem už trochu začínala bláznit, když každá cedulka, kterou jsme nacházely, obsahovala písmenko, které jsme už dávno měly zapsané :D

Ještě dodávám takovou poznámku pro všechny instagram modelky a podobné typy - v tom kukuřičném bludišti můžou vznikat super fotky, takže pokud nejste zrovna typ na hraní her a soutěžení, třeba vás tam naláká právě tohle :)



Pro odvážlivce: na instagramu kukuřičáků (ZDE) jsem viděla, že se pořádají i noční výpravy a popisek zní: "zažij strach v kukuřičném bludišti" - od 9 do 11 večer je to pro rodiče s dětmi, od 11 pak  už pouze pro odvážlivé. Já teď jenom vzpomínám na všechny ty děsivé příběhy o klaunech a příšerách skrývajíc se v kukuřici, čekajíc na nebohou oběť... no mně by tam teda nikdo nedostal :D Ale pokud máte pro strach uděláno nebo byste s tím neměli problém ve větší skupince, proč ne?

***

Slyšeli jste o těchto kukuřičných bludištích v ČR? Byli jste někdy anebo by vás to lákalo zkusit? :)
Share
Tweet
Pin
Share
12 komentářů
Díky Katie za to, že mě vzala s sebou a já si tak mohla vyzkoušet tuto zajímavou aktivitu!

Ke kaligrafii jsem se dostala v rámci hodinového workshopu Psaní je hraní, který se odehrával 1. 8. na otevíračce studia Mocup. Space v Brně. Samozřejmě jsem o kaligrafii slyšela už dříve a viděla jsem na youtube i pár videí, kde si ji lidé zkoušeli, ale nikdy by mě nenapadlo, abych si to vyzkoušela taky. Přišlo mi to hrozně těžké a vlastně jsem ani neviděla důvod, proč bych se to měla učit - k čemu mi to asi tak bude? Jenomže se ukázalo, že to vlastně zas tak složité není (alespoň ne v principu). A k čemu se to dá využít? Třeba k relaxaci, k sepsání originálního přáníčka či jmenovek na dárky... a vlastně vám to může i pomoct se zlepšením vašeho škrabopisu - pokud jste jako já a nemáte zrovna nejkrásnější rukopis.

Ale začnu od začátku. Když se řekne kaligrafie, většina lidí si nejspíš představí písaře a mnichy, jak někde v klášteře píší brkem zdlouhavé spisy či kroniky. A ona ta představa ani není daleko od pravdy, minimálně v minulosti se tohle písmo opravdu používalo především takto; i když v moderní kaligrafii se už používá spíše brush pen, než inkoust a brk.

Kdo by ale nevěděl, dá se říct, že kaligrafie je druh krasopisu, kdy vlastně píšete jednotlivé znaky, ze kterých pak skládáte písmena, slova, věty.

Znaky na písmena 
(je důležité se držet přesného počtu kroků a nepsat vše zároveň, jak nás to učili ve škole)

Znaky na slovo
(opět se držet stanoveného počtu kroků u jednotlivých písmen)

Jak by řekla přednášející na workshopu, kaligrafie je hlavně o preciznosti. Když nám poprvé začala vysvětlovat, jak to vlastně funguje, tak řekla, ať si představíme, že píšeme pomalu, a pak to ještě desetkrát zpomalíme. Takže mnohdy jsme se pak museli pokoušet o opravdu šnečí tempo, abychom tu tenkou linku měli opravdu tenkou a nešla nám do šířky (jak můžete vidět v mých příkladech, na tom taky ještě pracuju).

No a tím přecházím k asi nejdůležitějšímu pravidlu kaligrafie.


Nejzákladnějším pravidlem je, že když vám jde ruka dolů, musíte na pero opravdu zatlačit, abyste měli pěkně širokou čáru, zatímco když jdete nahoru, snažíte se o naopak co nejužší linku (prý si máme během psaní pořád v hlavě opakovat: "široká dolů, úzká nahoru", abychom to nepletli). Především ta úzká chce praxi, protože polovinu času je hrozně rozklepaná nebo mění tloušťku.

Ze začátku se tedy musíte naučit základní znaky, ze kterých se skládá víceméně celá abeceda (v materiálech z workshopu mám samozřejmě celou abecedu jak malých, tak velkých písmen, vč. toho kolika tahy se mají psát, ale úplně nevím, jestli to tady můžu celé zveřejňovat - proto zájemcům doporučuju buď prohledat internet nebo si přímo pořídit písanku moderní kaligrafie). No a jakmile máte zmáknutá písmena, můžete se vrhnout na slova, věty a třeba jednou i dopisy! :D


Ještě dodatek na konec - já jsem si pro tyto účely nedávno koupila tuhle sadu brush penů (necelých 60 Kč v papírnictví). Zkoušela jsem i obyčejné fixy, co mám doma a s některýma ty tlusté/tenké čáry taky trochu šly, ale samozřejmě výhodou brush penu je ten ohebný (štětcový) hrot. Plánuju si případně i v budoucnu pořídit nějaké klasické černé kaligrafické pero, protože s těmito brush peny se pracuje trochu složitě - a přímo paní přednášející nám říkala, že jsou tyhle určeny spíš pro pokročilé... ale mně to za tu cenu nedalo, navíc barvičky!! ♥

Každopádně mám v plánu to dál zkoušet a třeba mi to jednou půjde úplně samo :D Tak či tak, zajímavý zážitek - sama od sebe bych tohle nikdy nevyzkoušela, takže jsem hrozně ráda, že jsem se k tomu takto s kámoškou dostala.

***

Zkoušeli jste někdy kaligrafii? Láká vás to?

Share
Tweet
Pin
Share
17 komentářů

Odkaz na Databázi knih: ZDE

Spoilery jsou viditelně oddělené na konci, lze přeskočit!

***

Někteří si možná vzpomínají na mou recenzi zfilmované verze (odkaz ZDE), kterou jsem publikovala na začátku května. Hrozně jsem se od té doby těšila, až si budu moct první díl trilogie přečíst, a tak když jsem si před pár týdny všimla, že ho mají u nás v knihovně, neváhala jsem a musela jsem si pro něj zajít. Sice mě trošku zarazilo, proč jsem knihu našla v sekci pro dospělé, místo YA sekce, ale dobrá - mimochodem to nechápu ani teď, není tam jediná scéna, která by měla být pro mladistvé nevhodná. Ale to je spíše zmatená poznámka k naší knihovně, s recenzí to nesouvisí :D

Abych to ale tedy uvedla, příběh začíná z pohledu "A"; člověka, který se každý den probouzí v těle někoho jiného. Nikdy se neprobudí dvakrát ve stejném těle. Vždy je to někdo, kdo je mu věkově blízko (16 let) a kdo bydlí maximálně několik hodin cesty dál. Snaží se do životů lidí, které na jeden den ovládne, nevměšovat, neupozorňovat na sebe... všechno se ovšem změní, když se zamiluje do Rhiannon.

Jedná se o velmi nevšední koncept a nejspíš i kvůli tomu se mi příběh tolik líbil. Jinak romance moc nečtu a když už, musí tam být na pozadí ještě nějaká další linka. Den co den je ozvláštněn právě tím, že A nikdy neví, v kom se další den objeví - ta nejistota, poznávání nových lidí a jejich životů, to má v sobě určité kouzlo. Ovšem stále je 95% knihy soustředěno na to, jak A chce s Rhiannon být, ale jak je to vlastně až moc složité (z očividných důvodů). Na jednu stranu se mi líbí, jak se Rhiannon během příběhu chová - je to hrozně realistické. Na druhou stranu mi přijde, že hrozně přeskakuje mezi názory a nedokáže se rozhodnout... ale nejsem si úplně jistá, jestli jí to můžu mít za zlé. Vzhledem k situaci se to dá pochopit.

"Kdybych se každý den budila v jiném těle - kdybys nikdy nemohla vědět, jak budu zítra vypadat - stále bys mě milovala?"

Jak A, tak Rhiannon, jsou velmi zajímavé postavy a líbí se mi, jaké nabízí pohledy na svět. Sama jsem si i ke konci oblíbila Nathana, což jsem vůbec nečekala (vyjádřím se k tomu v sekci spoilerů). Jinak mě žádná postava moc nezaujala, ale vzhledem k tomu, že je tento díl z pohledu A, se tam víceméně nikdo krom těchto tří už znovu neukazoval (krom Justina, ale k tomu se radši nevyjadřuju). Celkem by mě zajímalo, jak je to s blízkými Rhiannon - nepochybně bych se o tom dočetla ve druhém díle, který je vlastně dějově úplně stejný jako první, jen z jejího pohledu. Momentálně se spíše přikláním k tomu dvojku přeskočit a rovnou se vrhnout na trojku, abych se dozvěděla, jak to dopadlo... a ke dvojce se vrátit později, až si děj jedničky budu trochu méně pamatovat. Četla jsem, že spousta scén je tam stejných, i když zase nabízí nový úhel pohledu na věc... ale právě kvůli té podobnosti ho spousta lidí hodnotí hůře (proto bych raději počkala).

Jeden problém, který jsem s knihou měla, souvisí s českým překladem. A jakožto aspirující překladatelka bohužel na to taky nemám úplně řešení; tohle je prostě výhoda angličtiny, kde se to řešit nemusí. Hlavní protagonista nemá žádné pohlaví. Celý život žije jak v tělech dívek, tak chlapců. Někdy se cítí tak, někdy jinak. Příběh je vyprávěn v ich-formě, takže to většinou problém není, ovšem když občas vzpomíná na minulost, je tam použit mužský rod... což je teoreticky špatně. Mé původní řešení bylo, aby se rod v minulém čase měnil podle toho, jestli je v těle dívky nebo chlapce, ale to by bylo nejspíše ještě víc matoucí. Takže okolo půlky knížky jsem se s tím už prostě smířila a neřešila jsem to... jak říkám, výhoda angličtiny v tomhle :D

"Víš, že každý den nebude takovýto, že?"
"Zítřek je zítřek. Dnešek ukončíme hezky."

!! spoilery !!
Nebudu se tu nějak extra rozepisovat, ale potřebuju zmínit scény, díky kterým jsem si oblíbila Nathana (a u kterých mě mrzí, že nebyly ve filmu). Nathan - kluk, který věřil, že byl posednut ďáblem, když si vzpomenul na den, jak ho A ovládal. První takovou scénou bylo, když A potkal Nathana ve škole. Když s ním mluvil ústy Nathanova kamaráda. Tehdy mi ho bylo poprvé líto. Pak přišly emaily, které si A s Nathanem vyměňovali a nakonec jejich setkání. Setkání, při kterém A všechno Nathanovi odhaluje - kým je, co dokáže. Samozřejmě v následující scéně mě Nathan trochu naštval, když všechno vyžvanil Pooleovi, ale ve finále se tak alespoň A dozvěděl, že není sám. A když zavolal o pomoc, Nathan mu pomohl. A prostě tohle je něco, co bych hrozně ráda ve filmu viděla... tam jsme se nikdy nedozvěděli, jestli je A s touto "schopností" sám nebo ne. Každopádně bylo hrozně super to číst, protože to bylo něco nového, jiného. A oproti celému zbytku knihy to byla najednou nějaká pořádnější "akce".

***

Tuto knihu hodnotím 8/10

***

Pozn. 
Kvůli kurzům němčiny a dalším plánům jsem teď neměla moc volného času, ale hrozně jsem se těšila, až se budu moct k blogování zase vrátit. Krom této recenze už pracuju na recenzi seriálu, který teď sleduji + mám už nachystaný jeden takový netradiční, ale troufám si tvrdit že zajímavý, článek :)
Share
Tweet
Pin
Share
14 komentářů

Od poslední kresby ze světa Království ohně uplynulo několik měsíců a konečně začínám svému kreslení věřit natolik, abych se pokusila o tento druh článku: jakési "představování" postav z mé knížky, podrobnější popisy, třeba i ukázky textu. A i když wendigo není zrovna postava, rozhodla jsem se vám ho představit jako první (berte to jako úryvek z bestiáře). Ale nejdřív klasicky...

Program: Adobe Photoshop CC 2017
Čas tvorby: 5-6 hodin
Odkaz na Deviantart: ZDE

Někteří z vás už o wendigovi možná slyšeli - z americké mytologie, ze Supernatural, z Until Dawn. Když jsem před pár lety začala vymýšlet, jaké stvoření se mi v příběhu objeví, chtěla jsem se inspirovat něčím "reálným", pokud se to tak dá nazvat, než si hned vymýšlet něco nového (sama miluju, když se autoři knih inspirují mytologií, i když pár originálních tvorů tam mám taky).

Wendigo má v adaptacích různé podoby, ale když jsem o víkendu kreslila návrhy, snažila jsem se, aby stále působil lidsky. Přiznám se, že se mi líbí, jak je vyobrazen v legendách (trochu jako lešij ze Zaklínače), ale pro mé účely dávalo větší smysl, aby byl stále humanoidní, už jen s ohledem k jeho původu.

Pozn.: Tyto články budou trochu sloužit jako můj osobní bestiář, takže se pokusím následující informace napsat tak, jako by je napsal nějaký učenec v mém světě (ve stylu deníku, osobních poznámek).


WENDIGO

Původ:
Stvůra zvaná wendigo se často mylně řadí mezi Tvory temnot, ovšem navzdory všeobecnému přesvědčení se nejedná o démona. Wendigo je obětí kletby, která postihne člověka, jenž okusí lidské maso. Prvním viditelným příznakem přeměny je nárůst tesáků, ovšem mnohem dříve se dostaví lačnost po čerstvém mase. Dále následuje prodloužení končetin, kůže zbledne a změní strukturu, oči zčernají. Kompletní proměna trvá 2 - 4 týdny od prvního požití masa.

Zajímavé je, že se kletba nevztahuje na lidi, kterým bylo maso podáno bez jejich vědomí. Z toho vyplývá, že kanibalismus musí být vědomou volbou, nikoli donucením. První případ wendiga, či původ vzniku kletby, nám není známý.

Vzhled:
Plně vyvinutý wendigo může dosahovat až 2,3 metrů výšky, důvodem jsou prodloužené končetiny, záleží tedy na původní výšce člověka. Jeho kůže je vrásčitá, často šedá či nažloutlá. Poznávacím znakem této stvůry jsou špičaté tesáky, malé černé oči bez bělma a ostré drápy. Podle délky strávené v divočině mohou mít dlouhé, seč řídké vlasy a často na sobě mají i zbytky původního oblečení.

Potrava:
Výhradně se živí lidským masem, ovšem dokáže přežívat i na zvířecím. Bylo vypozorováno, že na zvířata zaútočí jen v případě velkého hladu či ohrožení, jinak jejich přítomnost ignoruje.

Schopnosti:
Wendigo je rychlejší a silnější než průměrný člověk a má neuvěřitelné schopnosti regenerace. Nepůsobí na něj ocel ani stříbro a po zásahu zbraní se jeho rány zacelí během několika sekund či minut, podle hloubky rány. Jeho oči jsou uzpůsobeny na noční lov, proto ho ve dne spatříte jen zřídka. Dokáže vidět tepelné stopy až na 300 metrů daleko, snadno tedy najde kořist. Pohybuje se velmi potichu, často ho neuslyšíte přicházet (to už rychleji ucítíte hnilobný zápach, který ho doprovází).

Bylo vypozorováno, že se s jeho příchodem snižuje okolní teplota, zvedá se mlha i vítr, ovšem nemůžeme dokázat, zdali to dokáže sám tvor ovládat, či je to způsobeno jinými okolnostmi.

Slabiny:
Jedinou dokázanou slabinou tohoto tvora je oheň - ovšem každý obyčejný plamen uhasne kvůli zvedajícímu se větru. Je tedy nanejvýš důležité použít magický oheň, který nemůže uhasnout, či zbraň očarovanou ohnivou magií. Tvor také může zemřít hlady, ovšem bez jídla dokáže přežít i několik měsíců, ne-li více.

***

Samozřejmě pokud tu jste jenom kvůli kresbě, nemusíte tohle všechno číst! Ono je to zčásti hlavně pro mě nebo budoucí čtenáře, ale hej, pokud jste tohle dočetli do konce, budu ráda za názor nebo tipy na to, co zlepšit :)

Nikdy jsem ještě nic podobného nedělala (doslova jsem nikdy nekreslila monstra, takže tohle je pro mě úplně nový level a nevím, jestli se mám nad svými nápady děsit nebo co) :D

PS: Že bych teď vydávala články každou středu? Zatím mi to vychází a to jsem to ani neplánovala :D

Share
Tweet
Pin
Share
13 komentářů

Odkaz do obchodu: ZDE

***

Ze začátku řeknu (a budu se opakovat z poslední recenze kosmetiky), že jsem produkt nekoupila přes Nobilis e-shop, ale přes stránku Econea, kde byly v červnu produkty značky Nobilis Tilia ve slevě. Econea je e-shop s přírodní kosmetikou, který produkt šetrně dopraví + je zabalen do již použité, plně recyklovatelné krabice. Pokud na krabici není plastová páska z dřívějška, použijí papírovou s lepidlem z přírodního kaučuku a stejně tak používají již jednou použitý výplňový materiál. Tento článek není sponzorovaný, ale chtěla jsem to zmínit, protože je to dle mého hrozně fajn :)


Sama jsem si vybrala hřebíčkovou vodu, protože mám už od dětství problémy s akné, ale podle vašeho typu pleti si můžete vybrat i jiné vůně (levandule, růže, citron-grep, mateřídouška). Vodu jsem doposud používala skoro každý den (1 - 2x), dnes jsou to přesně 4 týdny. Nepoužívala jsem ji přímo k odličování, ale až k takovému "do-odlíčení" (kdy jsem už většinu makeupu odstranila, ale ještě mi na tváři nějaké zbytky zůstaly) a také jsem ji často používala ráno po probuzení.

Ze začátku mi vůně hřebíčku přišla taková zvláštní, ale rychle jsem si na ni zvykla a třeba po tom ránu je to i takové relaxační. Voda opravdu voní jako hřebíček (celkem silně, ale ne přehnaně) - já jsem si třeba myslela, že to nebude skoro cítit, ale opak je pravdou. Na rozdíl od té inhalační tyčinky, kterou jsem kupovala společně s touto vodou, mi tohle alespoň reálně voní.

Co se týče samotného účinku, tam už to je s hodnocením složitější. Můžu 100% říct, že mám teď pleť lepší, než před měsícem, a akné se dost zredukovalo, ale bohužel nedokážu odhadnout, jestli je to touto vodou nebo něčím jiným - i bez speciálních produktů mám období, kdy mám to akné dost špatné, pak se samo najednou zlepší, a pořád dokola. Kromě této vody jsem teď taky týden používala kapsle s vitamínem C, které tomu dle mého taky trochu napomohly, a zkoušela jsem i nové detoxikační masky na pleť. Takže jestli je to jednou z těchto věcí, jejich kombinací nebo něčím úplně jiným, to nedokážu moc říct.

Takže závěr: Tato voda uklidňuje pleť a její vůně je velmi příjemná. Na akné působí dle mého spíše jemně, než že by to byl nějaký zázrak, ale celkově jsem s ní spokojená. Za měsíc používání jsem zhruba v půlce lahvičky, ale to je tím, že ji často používám i víckrát denně, jinak určitě vydrží déle.

***

Tento produkt hodnotím 6.5/10

Share
Tweet
Pin
Share
13 komentářů

Dneska trochu nevšední článek - přiznám se, že mám spoustu nápadů, o čem bych tady chtěla psát, ale zároveň si uvědomuju, že jsem tento "druh blogu" vůbec neplánovala. Co původně mělo být jen o mé tvorbě (psaní a kresbách) je najednou o kosmetice a teď i o módě? No, nějak si nemůžu pomoct, ale slibuju že dříve nebo později se zase vrátím k těm kreativnějším článkům :D

Předem asi řeknu, že já nepatřím k těm holkám, co by žily nakupováním - naopak. Sice mám ráda nové kousky oblečení (kdo ne), ale samotný proces nakupování mě nikdy moc nebavil (všechno to zdlouhavé zkoušení, to není pro mě). Nicméně jednou z mých volnočasových aktivit v karanténě bylo sledování jedné kanadské youtuberky (Mia Maples), která si ve videích často kupuje oblečení nebo makeup z různých stránek a pak zkouší, jak jsou či nejsou kvalitní. A koukání na tohle mě nějak inspirovalo, abych si konečně "obnovila" svůj šatník.

Takže v dnešním článku vám ukážu něco z toho, co jsem si za červen (poprvé od karantény) koupila ♥

***

Overal z New Yorkeru, 549 Kč
Tohle normálně není můj styl, ale k vyzkoušení mě pobídla kámoška, tak jsem si řekla - proč ne? A výsledek mě celkem překvapil, dle mého to rozhodně nevypadá špatně. A když už jsem chtěla obměňovat šatník, proč si nekoupit i něco mimo můj klasický "casual" styl?

***

 Tričko z Terranovy, 159 Kč // Kraťasy z Tally Weijlu, 349 Kč
Tady už jsme spíše u toho "casual" stylu, i když ty kraťasy bych brala ještě o drobet delší, ale hrozně se mi líbily a jsou z příjemného materiálu. Navíc jsem měla navenek pořádně jenom jedny kraťasy, které jsou navíc červené, takže se s nima nedá kombinovat moc jiných barev. Jinak tričko celkem obyčejné; bílou celkově moc nenosím, ale tohle s růžičkama mě zaujalo :)

***

Halenka z H&M, 299 Kč // Rifle z New Yorkeru, 549 Kč // 
Kravata z Genesis, 59 Kč // Zápisník z Tigeru, 100 Kč
K tomuto outfitu se váže příběh. Pokud tohle čtou nějací fanoušci Death Notu, nejspíše už tuší, za jakou postavu jsem se převlékla, nicméně abych to vysvětlila: kámoška vymyslela, že si na oslavu našich narozenin uděláme piknik a přitom se převlékneme za postavy z DN - ona šla za L a já se rozhodla pro Lighta. Samozřejmě Light nosí košili s dlouhým rukávem, ale nechtěla jsem se tam pak na sluníčku pařit (už takhle jsem se celkem potila), proto jsem nakonec vybrala tuto halenku bez rukávů. Nové rifle jsem stejně potřebovala, takže to byla dvojitá výhra. Nejtěžší bylo asi sehnat tu kravatu - protože člověk nechce platit 700 + za novou, když je to jen pro tuhle příležitost. Nakonec se mi povedlo najít kravatu správné barvy v second-handu, ještě že tak. No a pak mě ještě v Tigeru zaujal tento zápisník, kterým jsem mohla dokončit svůj "cosplay" - samozřejmě nápis Death Note jsem k němu přidala až doma, jinak má zápisník takový skoro gumový přebal a stránky bez linek - ten se mi určitě bude hodit i v budoucnu. A nejen k zapisování jmen... *mrk, mrk*

Pro zajímavost ještě přidávám tyto porovnávací fotky kamarádky a mě:



Ať už znáte Death Note nebo ne, budu ráda za názory v komentářích! :D

***

Tričko z AliExpressu, 158 Kč
Původně jsem to sem dávat ani nechtěla, protože to za prvé není klasicky koupené tričko, ale taky jsem si ho koupila před dvěma měsíci a přišlo až teď na konci června (měla jsem nějaké potíže s dopravou - patrně až v Česku, takže to nebyla chyba na opačné straně). Žádné Marvel tričko ještě nemám, takže jsem se rozhodla si ho koupit přes AliExpress, kde nebylo extrémně předražené jako v obchodech tady :) Kdyby někoho zaujalo, odkaz k zakoupení: ZDE.

***

2x maska Nivea, 35 Kč // Maska Balea, 38 Kč // 
Kapsle s vitamínem C Balea, 30 Kč // Čistící náplasti Nivea, 129 Kč
Vše zakoupeno v DM. Ty Nivea masky byly zrovna ve výprodeji, takže jsem hned brala - nikdy předtím jsem je totiž neměla. Stejně tak jsem ještě nezkoušela žádné kapsle na obličej a už jsem je hrozně dlouho chtěla zkusit. Zbylé dva produkty si kupuju celkem pravidelně... Balea maska proti akné patří k mým oblíbeným a ty čistící náplasti na nos a T-zónu taky (zkoušela jsem asi tři další značky, ale tahle mi přišla nejlepší).

***

Inhalační tyčinka z Econea, 93 Kč // Pleťová voda z Econea, 127 Kč
Tuhle inhalační tyčinku už můžete znát z mé recenze (ZDE), takže o ní moc mluvit nebudu. Na pleťovou vodu recenzi teprve připravuju, ale obě jsem si zakoupila v rámci mého "testování přírodní kosmetiky".

***

Asi takhle... snažím se moc neutrácet, ale za celou tu karanténu jsem to už potřebovala. A kdo si nechce udělat jednou za čas radost s novými věcmi? :)
Share
Tweet
Pin
Share
17 komentářů

Odkaz na Databázi knih: ZDE 

Recenze neobsahuje žádné závažné spoilery!!

 *** 

Přiznám se, že je to už rok, co jsem tuhle knížku četla, a ani nevím, proč mě tehdy nenapadlo na ni sepsat na starý blog recenzi. Hodnotila jsem ji akorát na Databázi knih a když jsem tam teď po delší době koukala, došlo mi, že bych ji mohla zhodnotit i tady (sice si už nepamatuju spoustu detailů, ale základ kupodivu stále vím). Jak už vidíte nahoře v anotaci, jedná se o knihu, jejíž zasazení je inspirováno viktoriánskou Anglií a je plná lidí s magickými schopnostmi - zní to jako dobrý nápad, ne? Bohužel zpracování už bylo trochu slabší.


Děj se poměrně dost táhl. Byly tam i zajímavé momenty, ale často jsem se do čtení musela nutit, protože jsem ji chtěla už dočíst - je to takový ten syndrom toho, když vás spousta scén nebaví, ale zároveň vás pořád zajímá, jak to dopadne. Jenomže pak se dostanete na konec a všechno se najednou vyřeší na posledních 10 stránkách. Uspěchané konce nemá rád asi nikdo a bohužel se mi ten samotný konec ani moc nelíbil (ovšem skončilo to celkem překvapivě, nebyl předvídatelný).

Na druhou stranu to musím brát tak, že ještě existují dva díly, ale hádejte co - nejsou přeloženy do češtiny. Taky tak nesnášíte, když přečtete celou jednu knížku s myšlenkou, že je to jen jeden samostatný díl, ale na konci zjistíte, že se jedná o sérii? A zbytek té série ani přeložen nebyl? Jasně, moje angličtina je na dobré úrovni, takže kdybych si to VÁŽNĚ chtěla přečíst, tak to pro mě nebude asi takový problém, maximálně tak s tím, kde ty další díly sehnat, ale jde o princip. Pamatuju si, jak jsme se o tomhle bavili pár semestrů zpátky v Redaktorských pracích - profesorka předtím pracovala v nakladatelství a právě tohle komentovala. Sama byla proti tomu, aby nakladatelství překládala jen jeden díl ze série, když se k tomu už zavázali a dali tak čtenářům "slib". Chápu, že asi ten první díl neměl takový úspěch, tak se na to vykašlali, ale stejně. No, už jsem trochu vybočila z tématu :D Ale chtěla jsem informovat případné čtenáře, aby s tímto počítali - velice pochybuju, že ty díly v Česku po těch letech ještě vyjdou.


Evelyn, hlavní hrdinku, jsem si moc neoblíbila, ale ani jsem s ní neměla vyloženě problém - jen mi vadilo, jak byla místy hrozně nevděčná ke všem lidem okolo. Co se týče dalších postav: pan Sebastian Braddock byl celkem fajn, seč možná klišé "tajemný muž s ledovou maskou". Ovšem nebudu lhát, scény s ním jsem měla ráda, někdy to klišé nevadí :) Pak tu byl pan Kent, také poměrně dobrá postava, i když ze začátku působil hrozně zbytečně, ve stylu - proč tady vůbec jsi? Aby měla Evelyn na výběr z víc lidí? A nějaký jiný účel? Nicméně ke konci se tam začal objevovat trochu víc a díky jednomu detailu se stal i o něco zajímavějším.

Což mi připomíná jednu důležitou věc - pokud plánujete tuto knihu číst, neočekávejte žádnou extra romanťárnu. Myslela jsem si, že romance tam bude hrát mnohem větší roli a ano, je možné, že se to bude rozvíjet v těch dalších dílech, ale sama jsem doufala v trochu víc. Jasně, něco tam bylo, ale... ne dost, vzhledem k mým očekáváním, které jsem z přečtení anotace měla :D Což samozřejmě není špatně, slow burny jsou super a romance ani v knížkách být nemusí, ale jen informuju všechny, kteří by měli stejná očekávání jako já.

"Mohu bezpečně říct, že tohle byla ta nejdivnější situace, ve které jsem kdy byla: snažit se použít magické schopnosti k vyléčení zvláštního, polonahého muže v jeho ložnici."

Vím, že to asi zní, jako bych tuhle knihu hrozně kritizovala, ale ve finále nebyla tak špatná. Byl to prostě průměr; žádný zázrak, podruhé ji číst už nemusím (a k těm dalším dílům se asi taky nedokopu). Ale nebyla nijak příšerná, ten děj sám o sobě byl dobrý nápad, jen nejsem fanouškem toho zpracování. Nicméně je spousta lidí, kterým se kniha líbila (stačí si pročíst recenze na Databázi), takže je to stejně hodně individuální. Pokud se někdo z vás rozhodne tuhle knížku číst - nebo ji už četl - ráda se dozvím názor v komentářích! :)

***

Tuto knihu hodnotím 5/10

***

Mimochodem, konečně jsem si změnila šablonu! Musela jsem kvůli tomu trochu upravit styl všech recenzí a přepracovat úvodní fotky článků, ale jsem s ní hrozně spokojená... lepší než ta původní z bloggeru a v jednoduchosti je krása :)
Share
Tweet
Pin
Share
3 komentářů
Older Posts

O mně

Obrázek

Lucy | 21 y.o. | Brno

Email: lucy-villain@centrum.cz

Kde mě najdete

  • Instagram (osobní)
  • Instagram (kreslení)
  • DeviantArt
  • Tumblr
  • Twitter

Štítky

  • fashion (1)
  • filmy (3)
  • hry (2)
  • knihy (5)
  • kosmetika (5)
  • Království ohně (3)
  • kresby (5)
  • random (2)
  • seriály (3)

Oblíbené příspěvky

  • Návrhy obálek na mé knížky
  • Recenze seriálu | Prokletá (1. série)
  • Jak jsem se (ne)ztratila v bludišti

Sledující

Translate

Archiv

  • října 2020 (1)
  • září 2020 (2)
  • srpna 2020 (3)
  • července 2020 (3)
  • června 2020 (3)
  • května 2020 (4)
  • dubna 2020 (1)
  • března 2020 (19)

Created with by ThemeXpose