Lucy píše

(popisek pro jednou není z čsfd, ale vymyslela jsem ho sama... není teda úplně přesný, ale bez spoilerů to lépe nešlo, tak to prosím omluvte)

Odkaz na ČSFD: ZDE

Tohle hodnocení nebude jednoduché. Četla jsem na seriál tolik záporných recenzí, že se trochu bojím ho tady teď opěvovat - asi mi stačí ke spokojenosti málo, nechte mě žít. Neříkám, že nemá žádné chyby (ani zdaleka) a na ty největší se v této recenzi podívám - bez spoilerů. Ovšem berte na vědomí, že nejsem zrovna nestranná. Legendu o Artušovi miluju a stačí mi slyšet jakékoli známé jméno a už se rozplývám.

Co musím zmínit hned na začátku... tento seriál není klasická adaptace Artušovských legend. Děj je úplně jiný a (víceméně) jediným pojítkem jsou jména. Spousta lidí tvrdí, že kdyby se změnila jména postav, byl by seriál mnohem lepší, ale právě tou spojitostí si to prý dost pokazil. A i když já osobně miluju všechna ta známá jména, i pro mě by to (asi) znamenalo o bod více ve finálním hodnocení.

Největším problémem asi je, že si pro roli Artuše tvůrci vybrali herce tmavší pleti - předpokládám kvůli politické korektnosti (klasický Netflix). Kéž by se snažili být taky historicky přesní - vzhledem k tomu, že se příběh odehrává ve středověké Anglii, kde žádní černoši tehdy nebyli. Ale i když to budu ignorovat (není to jediný středověký seriál s černochy žejo), zrovna Artuš asi nebyl nejlepší kandidát na takového herce. I když neberte si to špatně, Devon Terrell je celkem sympaťák a jeho postavu jsem si oblíbila. Ale ten pocit, že to má být Artuš, je prostě poněkud zvláštní.

Co se týče dalších postav... hlavní hrdinka Nimue taky nemá zrovna zástupy fanoušků. Osobně mám velký problém si oblíbit jakoukoli ženskou postavu - nevím, jestli jsou psány nějak divně nebo se mi prostě lépe kouká na chlapa. Nezařadila bych ji tedy ke svým oblíbenkyním, ale zase mi nijak nevadila. Naopak se mi líbí, že to není žádná vystrašená, bezmocná holčička (na rozdíl od spousty podobných hrdinek) a že se nebojí říct, co má na jazyku.

Pak je tu čaroděj Merlin, toho jsem si oblíbila hodně. Některým lidem se nelíbí, co z něj tvůrci udělali, ale já si myslím, že jeho charakter i minulost pojali dobře. Gustaf Skarsgård (známý třeba ze seriálu Vikingové) ho ztvárnil opravdu skvěle a dost se mi scény s ním líbily.

Mou nejoblíbenější postavou ovšem je The Weeping Monk (Plačící Mnich). Na rozdíl od ostatních patří k opačné straně konfliktu. Vy, kteří mě už trochu znáte, moc dobře víte, jak miluju padouchy (ehm ehm, proč jinak bych si říkala Lucy Villain?), takže sotva jsem ho viděla v první scéně, věděla jsem, že si ho rychle oblíbím. A to nemusel říct jediné slovo, asi mám na to už čich :D Ale opravdu se z něj stala jedna z nejzajímavějších postav v seriálu (a co jsem viděla, spousta fanoušků s tímto souhlasí). Možná právě tím, jak moc záhadná postava to je.

Podíváme se teď na samotný děj. Přiznávám, že v základu je to trochu klišé - hlavní hrdinka, která je předurčena k velkým věcem a která vlastní jakýsi mocný artefakt. Jenomže je potřeba si uvědomit, že klišé neznamená nutně něco špatného a zvláště v  tomto žánru je málokdy něco 100% originálního. Záleží jen na provedení a osobně bych řekla, že je v seriálu dost různých zvratů a vedlejších linek na to, aby to vyvážily. Přesně tak - první série není jen o cestě Nimue, prolíná se tam hned několik vedlejších linií. A k mému překvapení se tvůrcům podařilo většinu těchto linek hezky v první sérii uzavřít - což je dobře, zvlášť když ještě ani není potvrzená druhá série. Samozřejmě doufám, že seriál opravdu pokračovat bude, protože má podle mě dost velký potenciál (a zajímá mě, co se bude dít s postavami dál).

Jak už jsem zmínila, první série je plná různých zvratů - jasně, že některé šly předvídat snáze, ale některé mě naopak velmi překvapily. Trochu jiný případ, ale teď si vzpomínám na scénu, kde sice nebyl "dějový zvrat" sám o sobě, ale tvůrci úžasně využili triků kamery pro takový "efekt překvapení". Nejsem teda žádný filmograf, ale hrozně se mi líbily různé záběry a to, jak tvůrci pracovali s kamerou. Možná to je tím, že si až poslední dobou začínám všímat toho, jak jsou filmy/seriály natáčeny (z vizuální stránky), ale tady se mi to dost líbilo.

Když jsme u toho téma, chtěla bych zmínit jednu zajímavost, která se v seriálu objevuje, a to jsou "kreslené" přechody mezi některými scénami. Nikde jinde jsem nic podobného neviděla a seč to některým lidem přijde jako hloupost, mně to naopak dost zaujalo. Jistě, asi to nemá žádný smysl krom toho, že to je vizuálně zajímavé, ale je to zase něco jiného, originálního.

"Každý blázen dokáže zemřít. Ale žít chce představivost." - Merlin

Už jsem zmínila dva největší problémy: změnu Artušovy barvy kůže a skutečnost, že nebýt těch známých jmen, působil by seriál jinak, ovšem ještě bych do toho chtěla přihodit jednu mou osobní výtku. V seriálu je celkem dost krve a zabíjení - s tím samotným problém nemám, ve Hře o Trůny jsem viděla už všechno. Ovšem vadí mi právě ten způsob zabíjení, protože to vypadá příšerně nerealisticky. Zastavte mě, pokud se pletu, ale nemyslím si, že je fyzicky možné jedním švihnutím useknout hlavu stojícího člověka (pochopila bych to možná u toho očarovaného meče, ovšem jsem si celkem jistá, že to tam udělali i obyčejní lidé, kteří rozhodně neměli nadlidskou sílu). A celkově krev mi tam často přišla hrozně umělá, nerealistická. Ale dejme tomu, jsem ochotná to ignorovat. Alespoň dávám bod za to, že na rozdíl od jiných středověkých seriálů tady na vás nehází nahotu a sex, kamkoli se podíváte.

Když mám teď všechny zápory z cesty, můžu se vrhnout na finální myšlenky. Myslím si, že je tento seriál dost zajímavý a pokud jste fanoušci fantasy, rozhodně doporučuju zkusit - ovšem pouze pokud jste ten typ, který dokáže ignorovat určité jevy a stále si to užít. Pokud máte už před zahájením sledování předsudky k postavám nebo k odlišnosti děje od legend (čímž bych znovu ráda upozornila: tohle nemá být věrná adaptace), nejspíše to nebude mít cenu. Pokud jste však ochotni se přes tohle přenést, věřím, že by vás seriál mohl zabavit. A i kdyby se vám nelíbila jedna dějová linka, jsou tu i další.

Dodatek na závěr: u mých hodnocení se dost dívám na to, jestli bych film/seriál chtěla vidět znovu nebo mi to pro teď stačilo. Je spousta dobrých seriálů, které mi stačily vidět jednou a podruhé bych na ně koukla možná až za pár let, ale pak jsou seriály, na které bych klidně mohla kouknout znovu v rámci měsíců a pořád by mě bavily. Podle toho se pak rozhoduju v hodnocení a je to pro mě dost důležitý bod. A protože zrovna Prokletou už plánuju zhlédnout znovu ještě s kamarádkou, tak je za mě odpověď jasná.

***

Tento seriál hodnotím 8/10
(a nestydím se za to)

Mimochodem, zdá se mi to, nebo je každá moje recenze delší a delší? Ne že byste to poznali, protože jich tady tolik nemám - několik jich mám předepsaných a jen čekám na poslední sérii, abych mohla sepsat komplet. Ovšem právě u tohoto seriálu jsem chtěla sepsat recenzi hned, protože je nový, takže na něj mohu upozornit více lidí, kteří o něm třeba ještě neslyšeli.

Pozn.: Tyto články budou trochu sloužit jako můj osobní bestiář, takže se pokusím následující informace napsat tak, jako by je napsal nějaký učenec v mém světě (ve stylu deníku, osobních poznámek).

WENDIGO