Lucy Villain

V červenci jsme si s kamarádkou udělaly jednodenní výlet do zoo ve Vídni a i když trochu opožděně, dnes jsem si pro vás připravila článek napěchovaný fotkami, výjimečně bez zbytečného povídání kolem - vím, že občas se tady dokážu pěkně rozepsat, tak ať pro jednou přijdou na své i více "vizuální" návštěvníci.

Jen základní info, volily jsme cestu přes agenturu (CA Orbit travel, zájezd jsem našla na Slevomatu), abychom nemusely nic kolem zařizovat a hlavně abychom se nestresovaly s dopravou, protože ani jedna nejsme obzvlášť expert přes cestování do zahraničí. Odjezd byl z Brna v 8:00 hodin, příjezd zpět kolem 20 - 21:00 hodin, čistého času v zoo jsme strávily asi 5-6 hodin. Dá se samozřejmě projít i za hodinku nebo dvě a pak si ještě projít areál zámku Schönbrunn, kde se zoo nachází - my ale nikam nespěchaly, naopak jsme si vše v klidu prošly, daly si jídlo, poseděly, pokecaly a sem tam i prolítly nějaké ty cedulky a snažily se rozluštit to málo, co naše (hlavně tedy kamarádčina) němčina dovolovala.

A teď už konec povídání a hurá na fotky...

           

          

K Vánocům 2023 jsem si vybrala nevšední dárek, který je hodně mimo moji komfortní zónu, a to víkendový kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Nikdy jsem na podobné akci nebyla a už rozhodně ne sólo (tzn. bez kamarádské morální podpory), ale hecla jsem se, že to zvládnu, a tak jsem víkend 11. - 12. 5. 2024 tímto kurzem prošla - termíny u nás byly již v lednu a únoru, ale chtěla jsem počkat a protože jsem 9. 5. měla narozky a už začátkem roku jsem věděla, že si v tom týdnu budu brát dovolenou, přišlo mi to jako nejlepší načasování (takže ve finále jsem byla doma 8. - 10. 5. a pak přišel kurz, takže jsem měla i dost času na odpočinek, než to nastane).

Kurz se konal v Brně, bohužel úplně na opačné straně města, takže mě ráno i večer čekala hodinová cesta, což hlavně v sobotu večer a neděli ráno bylo nepříjemné. Délka kurzu byla kolem 8,5 hodin oba dny s tím, že v sobotu kurz trval cca od 10:30 hodin do 18:30 hodin, v neděli od 8:30 hodin do 16:30 hodin. Neděle mi už utekla rychle, ale sobota mě hrozně zmohla a než jsem se po konci kurzu dostala domů s tím, že jsem musela ještě nakoupit, udělat si oběd s sebou na neděli (protože jídlo součástí kurzu samozřejmě nebylo - pouze kafe/čaj/sušenky), odlíčit se, umýt si hlavu, udělat skincare a tak dále... no než jsem se dostala do postele, už jsem sotva stála na nohou (a hlavně mě hrozně bolela ruka ze všeho toho kreslení haha!)

Na kurzu nás bylo přihlášeno kolem deseti, a to v různých věkových kategoriích, já patřila k těm nejmladším, žádné děti tam tentokrát nebyly, ale byl tam jeden důchodce. Poměr ženy vs. muži byl na tomto termínu přesně 50/50, i když dle lektora bývají ve větším poměru ženy.

Průběh kurzu

Sobota 11. 5. 2024

Začalo se klasickou aktivitou "představte se, řekněte něco o sobě", z čehož jsem byla klasicky vyklepaná jak ratlík, na škole jsem to vždy nesnášela, no a pak přišel na řadu náš první portrét dle předlohy - tedy ten, který budeme používat jako "před" a na závěr kurzu budeme dle stejné předlohy kreslit náš portrét "po". K tomu se ještě dostanu ve finálním porovnání :)

Dále následovala drobná kreativní cvičení, která nás měla naučit, jak se přepnou z dominantní levé hemisféry na pravou, např. uvedu, kdy jsme měli vzít do každé ruky jednu tužku a kreslit oběma rukama zaráz ten stejný tvar nebo jsme měli kreslit vlastní ruku, ale bez toho, abychom se dívali na papír, mohli jsme se dívat pauze na tu svou ruku.

No a po obědové pauze přišlo cvičení, které mě za celou tu sobotu zmohlo právě nejvíce...

Rovnou říkám, že kdyby přede mě někdo dal fotku koně a já ho měla kreslit "normálně", rozhodně se takhle nevydaří. Tohle bylo první cvičení, kdy jsme naše nově nabité vědomosti o rozdílech mezi levou a pravou mozkovou hemisférou využili v praxi a abych to tady moc nerozkecávala, tak ve stručnosti - když kreslíte levou hemisférou, kreslíte toho koně běžně, tzn. kreslíte hlavu, nohy, ocas a tak dále. Naopak když kreslíte pravou, nesoustředíte se na koně, ale soustředíte se na to bílé pozadí kolem (negativní prostor) s tím, že využíváte těch pomocných čar a hledáte v tom bílém prostoru, jaké tvary vám připomíná. Např. když se soustředíte na ten bílý prostor mezi předníma nohama koně, tak ten trochu vypadá jako hlava Barta Simpsona, nahoře ty vlasy, vpravo nos (jak má kůň zahnuté kopyto) a tak dále.

Tímto způsobem, velmi pomalu, když se soustředíte na ty jednotlivé "čtverce", které vidíte v těch pomocných čarách, vám nakonec vyjde celý kůň. Bylo to zajímavé cvičení a s výsledkem jsem spokojená, ale trvalo mi to hrozně dlouho; byla jsem o dost pomalejší než většina ostatních a musela jsem obětovat i některé přestávky, abych to stihla dokončit.

Pak následoval tento portrét z profilu, který jsem už bohužel nestihla dokončit, pokud jsem chtěla odejít ve stanovený čas - a dále jsem tam v tu sobotu už rozhodně být nechtěla. Ale naštěstí jsem dostala předlohu domů, takže když budu chtít, můžu si ten portrét ve volném čase dokončit.

Tady zase okomentuji jen ten rozdíl mezi levou a pravou hemisférou, konkrétně se budu soustředit na ucho, na tom to vysvětlím nejlépe. Levá hemisféra - kreslíte normálně ucho; pravá hemisféra - soustředíte se na kontrast mezi světlem a stíny a opět v tom hledáte různé tvary. Když se podíváte na to ucho, ta "vnitřní část ucha" vypadá jako hruška a vedle toho se po boku ucha plazí hlad, který má nahoře rozevřenou tlamu a snaží se tu hrušku ukousnout. Zní to bláznivě, ale fakt to pomáhá s vystihnutím toho tvaru. A takhle prostě pokračujete u každé jednotlivé části obličeje.

Neděle 12. 5. 2024

V neděli již tolik plánů nebylo, čekala nás akorát kresba oka dle předlohy a nakonec finální portrét. Přiznám se, že ze všech kreseb jsem nejvíc pyšná právě tady na to oko, dělala jsem ho asi dvě hodiny, ale hrozně se mi líbí a fakt bych řekla, že se vyvedlo ze všeho nejvíc. Sice i teď tam vidím pár detailů, které mohly být lepší, ale s tím už nic dělat nebudu, jestli do toho začnu teď po třech týdnech vrtat, akorát bych to zhoršila :D

No a už přichází na řadu finální portrét dle předlohy - mimochodem, předlohu si každý mohl donést z domu nebo byly k dispozici různé předlohy na kurzu. Já si zvolila předlohu až přímo na kurzu a nedokážu popsat radost, jakou jsem cítila, když jsem ve směsici neznámých herců a hereček objevila Matthew Lewise haha (Neville z Harryho Pottera).

Začalo se kresbou pomocných čár, od kterých se můžete odrazit (nebo můžete dle nich měřit, pokud chcete hrát na jistotu), což pomůže k tomu, aby byly proporce na správném místě, tzn. finální portrét vypadal více jako kreslená osoba. Protože já měla předlohu z kurzu, nemusela jsem pomocné čáry do předlohy dokreslovat (již tam byly), takže jsem se rovnou mohla vrhnout na portrét.

A tady už je to pověstné PŘED A PO, kterým se tyto kurzy často propagují. Jak jsem již zmínila výše, prvním portrétem jsme na kurzu začínali s tím, že na něj bylo stanoveno 30 minut, zatímco nad finálním portrétem jsem strávila půlku neděle, tzn. cca 4 hodiny. Trochu mě mrzí ten časový nepoměr, ráda bych viděla, jak by ten můj "před" portrét vypadal, kdybych na něj měla stejný časový prostor (nebo aspoň poloviční) jak na ten finální portrét. Ale chápu, že takto to je nastaveno hlavně kvůli začátečníkům (dle lektora začátečníci nemají po 30 minutách kreslení prvního portrétu co dělat).

Závěrečné zhodnocení

Jednalo se o zajímavý zážitek a jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela, i když "jednou to stačilo", jak se říká. Celkově bych řekla, že kurz je směřován hlavně pro začátečníky a na zkušenější kreslíře není přizpůsoben úplně nejlépe, ale i tak jsem se dozvěděla pár zajímavých tipů a triků, které určitě využiju i do budoucna. Pozitivně rozhodně hodnotím individuální přístup, hodně pomohlo mít v průběhu kreslení někoho, kdo přijde a dá konkrétní kritiku, co by se dalo aktuálně zlepšit.

Co bych hodnotila negativně je jakási "lživá reklama", která se motá kolem kurzů tohoto typu. Na internetu jsem vždy vídala "před a po" fotky z různých kurzů pravou mozkovou hemisférou, kdy "před" bylo pomalu jak od malého dítěte a "po" jako od profesionála a neříkám, že u všech z nás nebyl znát viditelný posun, NICMÉNĚ opět se vracím k tomu časovému nepoměru, kdy je naprosto logické, že portrét nakreslený za 30 minut vs. 4 hodiny bude vypadat úplně jinak. Dle mého to není zrovna fér porovnání, zvlášť když je to všude prezentováno na způsob "podívejte se, jak moc se můžete posunout za jeden víkend", ale o rozdílu v časech se už nikde nemluví.

Snad bych ještě zmínila, že i když chápu důvody tak intenzivních dlouhých hodin práce, protože se toho musí za jeden víkend hodně stihnout... je to opravdu náročné a není to pro všechny, zvlášť pokud patříte k těm, kteří si moc neodpočinou během týdne a o víkendu chtějí spíš nějaký ten relax, tady se vám ho nedostane. Ale s tím holt musí člověk počítat, když jde na 16+ hodinový dvoudenní kurz.

***

A to je od dnešního článku vše!

Slyšeli jste o kurzech kreslení pravou mozkovou hemisférou? Lákal by vás takovýto kreativní víkend nebo jste si již dokonce něčím podobným prošli? Ráda si poslechnu vaše zkušenosti i názory v komentářích!

Děkuji za přečtení a přeji vám krásný den, měsíc, život! L. V. ♥

První srpnový týden se v Brně již třetím rokem pořádal Brasil Fest, na který jsem letos zavítala poprvé. Slavnostní zahájení bylo v pátek večer v Červeném kostele, kde mělo koncert přední brazilské kytarové duo a následovala After party na náměstí Svobody v baru La Gaviota Terraza. Největším lákadlem návštěvníků byl však karnevalový průvod v sobotu, který začínal v 15:45 hodin na Moravském náměstí u sochy Jošta Lucemburského a končil v 17 hodin na Zelném trhu. Následovaly koncerty a další vystoupení na pódiu až do večerních hodin. V neděli se oslavy přesunuly do parku Lužánky, kde byly od 13 hodin workshopy pro děti i dospělé, včetně pár dalších koncertů a představení.

Sobota 6. 8.

V pátek jsem se Brasil Festu neúčastnila, dorazili jsme až v sobotu na průvod. Našli jsme si místo poblíž zastávky "náměstí Svobody" s tím, že si počkáme, až k nám průvod postupně dorazí. Spletli jsme si sice čas, takže jsme asi hodinu ještě čekali, ale aspoň jsme měli dobrá místa vepředu, než se celé náměstí zaplnilo:

Samotný průvod byl naprosto úžasný zážitek, sešlo se zde desítky tanečníků i bubeníků, letos poprvé i s alegorickým vozem na téma "200 anos" (200 let). Občas to bylo sice trochu o nervy, aby se člověku podařila zachytit nějaká dobrá fotka, zvlášť s tím hejnem supů dalších fotografů, kdy se každý pokoušel o ten nejlepší záběr, ale myslím si, že se mi i přes můj nedostatek "drzosti" podařilo pár hezkých fotek.

Tak se na ně pojďme podívat...

Neděle 7. 8.

S mamkou jsme nemohly chybět ani na nedělních workshopech, i kdyby jen ze zvědavosti. Ve 13 hodin začal workshop Capoeiry (bojového tance), následován lekcí bubnování a v 15:30 začala taneční lekce samby, v čele s Venezuelankou Zulay Fonseca. Tohoto workshopu jsme se s mamkou taky zúčastnily, troufám si říct, že jsme se naučily pár kroků a hlavně se dobře pobavily. Po sambě následovalo ještě Jiu Jitsu, ale na něj jsme už nezůstaly.

***

A to je pro dnešní článek vše!

Slyšeli jste o tomhle festivalu? Pokud ne, zaujal vás natolik, abyste se přijeli příští léto podívat? Která je vaše nejoblíbenější fotka a který kostým se vám nejvíc líbí?

Děkuji za přečtení, užijte si týden a budu se na vás těšit zase v pondělí u dalšího článku! L. V. ♥

Všechny fotografie jsem fotila a upravovala já, modelka je @sarie_m7 

Tak se po menší pauze vracím s novým článkem a tentokrát se jedná o něco trošku jiného, než na co jste ode mě zvyklí (minimálně v poslední době). Dnes vám povím o tom, jak jsem byla v červnu fotit s jednou fotomodelkou, kterou jsem poznala ve facebookové skupině na TFP fotografování, o tom jak jsme se spolu domlouvaly a jak vlastně probíhal samotný photoshoot. Myslím si, že by to mohlo být zajímavé minimálně pro začínající fotografy a fotomodely, kteří se zatím drží přátel a rodiny a teprve sbírají odvahu oslovit někoho úplně cizího - tak jsem na tom byla alespoň já před tímto focením. Ale třeba článek zaujme i vás, kteří nijak neaspirují stát před nebo za foťákem.

Nejdříve si ale pojďme objasnit termín TFP. Tahle zkratka stojí pro "time-for-print" (někdo také používá "time-for-photos") a jedná se o druh neplacené spolupráce mezi fotografem a modelem, jejíž cílem je rozšíření portfolia pro obě strany - tzn. modelka neplatí fotografovi za fotky a fotograf neplatí modelce za její čas. Většinou (i když ne nutně) se také od začátku pracuje s nějakým konkrétnějším nápadem, o který si chce určitá strana rozšířit portfolium - což pro mě v tomto případě bylo fantasy focení s lukem.

Teď ale již k mé spolupráci s Šárkou. Na začátku ledna letošního roku jsem ve facebookové skupině "FOTO TFP BRNO" zahlédla její inzerát, kde poptávala fotografy. Zaujala mě hned na první pohled (hlavně těmi nevšedními vlasy), tak jsem jí hodila do komentářů svůj Instagram a ona se mi následně ozvala. No a pak nám trvalo přes 5 měsíců, než jsme se konečně domluvily :D Měly jsme hrozné štěstí na to, že ať jsme se domluvily na kterýkoli den, vždycky bylo zrovna hnusně a zima, takže jsme to pořád odkládaly. Pak se do toho vložily i další osobní důvody u nás obou a než jsme se nadály, byl červen. A upřímně, myslím si, že to čekání za to stálo - domluvily jsme se na sobotu 18. června, konečně nám svítilo slunce a i když celkem pařilo, většinu času jsme trávily v krytu v lese. Mimo stín stromů jsme se dostaly až blíže západu slunce a zlaté hodinky.

Domluvené jsme byly na šestou hodinu večer (aby nebylo ostré světlo a hlavně ani velké vedro), přičemž sraz byl na Staré Osadě v Židenicích, kam jsem se sice hodinku projela (jsem z úplně opačné strany Brna), ale zase jsem to měla bez přestupů, což je fajn. Asi jsem cestou vypadala jako exot, protože jsem s sebou táhla svůj luk, ale jsou i horší věci, se kterými by mohl člověk v šalině cestovat, žejo. Šly jsme fotit k lomu Hády, respektive nahoru do lesíka kolem vysílače, takže jsme se ze Staré Osady svezly ještě autobusem číslo 201 na zastávku Velká Klajdovka. Pak už jsme pěcha došly do lesíka, Šárka si dodělala líčení (znaky na obličeji), převlékla se a mohly jsme jít na to.

Do pozadí focení jsem nám pustila nějaké fantasy soundtracky z filmů, což je mimochodem super věc nejen na navození atmosféry, ale také na uvolnění obou stran (přeci jen, hrobové ticho může být poněkud nepříjemné). Tohle je vlastně metoda, která se doporučuje fotografům, kteří pracují se začínajícími modelkami nebo s lidmi, kteří jsou více stydliví a necítí se před foťákem až tak dobře nebo přirozeně - nejlepší je se jich zeptat na jejich oblíbenou hudbu a pustit ji do pozadí. Také je na uvolnění atmosféry fajn si jít někam před focením sednout, třeba jenom na kafe, na půl hodinku a trošku pokecat, seznámit se. 

Tady bych asi zmínila, že já nejsem sociální tvor, jsem hodně velký introvert a když jsem cca dva roky zpět začala uvažovat nad tím, že bych začala fotit portréty, dost mě to děsilo - co si budu s těmi lidmi říkat? Dokážu vůbec nějak vyjádřit svou myšlenku, poradit s pózou, vést konverzaci s někým, koho jsem nikdy předtím neviděla? A ano, je to těžké, ale ono to většinou přijde samo, člověk nad tím fakt nesmí moc přemýšlet. A nepopírám, mně v tomhle ohledu určitě pomohla práce v divadle, kde musím občas komunikovat nejen s diváky, ale i s kolegyněmi, se kterými se vídám poměrně často a míváme společné služby u dveří a tak - díky tomu jsem se zlepšila i v tom běžném "small talku". Teď už mi ani nedělá problém se jen tak s někým bavit, minimálně takové ty klasiky na styl: co studuješ, jaké knihy čteš, máš tip na nějakou dobrou restauraci, apod. (i když zatím nedokážu začít konverzaci, nemám problém udržet konverzaci, ale úplně na začátku musí promluvit vždy ten druhý, takže vidíte, že i já mám ještě na čem pracovat).

Chce to čas, tohle se člověk nenaučí přes noc, ale jestli bych měla dát nějaké své moudro, na které jsem za poslední roky přišla... s každou interakcí s někým cizím je to o trochu snazší. S každým objednáním jídla v KFC, s každou odpovědí, když se mě někdo zeptá na cestu, s každou schůzkou přes Tinder a nevím co... prostě: každá nová interakce je o ždibec jednodušší než ta předchozí. A i když ten rozdíl nepociťujete přesně v ten okamžik, uvidíte tu změnu když se ohlédnete třeba rok dozadu - a ten rozdíl bude často obrovský. A pokud ne? Víte, jak se to říká: fake it, till you make it. To mi taky zatím prochází. Každopádně to jsem trochu odběhla od tématu, i když to je všechno spolu trochu spjaté. Chtěla jsem tím jen říct, že i když jste introvert, který má sociální úzkosti a bojí se mluvit s cizími lidmi... je naprosto možné a proveditelné, abyste s těmi cizími lidmi mluvili, pracovali, jednali. A aby to na vás ten druhý člověk třeba ani nepoznal :)

Každopádně s Šárkou jsme byly čtyři hodiny a fotilo se z toho cca tři. A tím nemyslím jenom to fyzické mačkání tlačítka na foťáku, ale hlavně spousta nastavování (pohnuly jsme se o metr vedle a světlo bylo najednou úplně jiné a musela jsem dalších 5 min měnit nastavení, než to zase vypadalo dobře), štelování a vymýšlení póz, hledání vhodného místa a pozadí, samozřejmě pak i převlečení šatů, jak uvidíte na fotkách, upravení make-upu... a tak dále. Spousta nefotících lidí vidí výslednou fotku a ani neví, kolik práce za každou z nich stojí a to ani nemluvím o post-processu ve Photoshopu/Lightroomu a podobně. Tam já osobně trávím vždycky hodiny času, než jsem s fotkou konečně spokojená, hlavně barvy a světlo, ale i retuš tváře, na které si dávám záležet (používám Frequency Separation + Dodge & Burn). Ono to focení bohužel fakt není o tom: stoupnu si, zmáčknu jedno tlačítko a hotovo, nic dalšího netřeba. Tohle se ale musí připomínat hlavně lidem, kteří nejsou ochotni fotografům platit, protože "to přece dokáže i můj osmiletý synovec" :D

Každopádně po focení jsme se každá zase vydala k domovu a já v následujících dnech začala procházet fotky (měla jsem jich necelých 200), promazávala ty rozmazané nebo nehezké a Šárce jsem následně poslala výběr asi 50 nejlepších přes stránku nahledovky.cz (skvělý nástroj pro fotografy, doporučuju!), aby si vybrala 10-13 fotek k úpravě. Já sama jsem už měla nějaké oblíbence, které jsem jí zvýraznila, ale konečné slovo jsem nechala na ní. Nakonec mi odeslala výběr 11 fotek a já se dala do práce. Úpravy mi zabraly několik týdnů, samozřejmě jsem na nich nepracovala dennodenně, měla jsem i jiné povinnosti, ale nakonec jsem vše úspěšně zvládla (ve dvou barevných verzích) a odeslala přes Úschovnu. 

No a pak už přišel čas na přidání fotek do galerie na mých webovkách a na Instagram... a samozřejmě sepsat tento článek, i když ten vlastně dopisuji až teď v den vydání, což jak vidíte je přes 6 týdnů od samotného focení :D No jo, to je tak když máte miliardu předepsaných článků a nejraději byste všechny zveřejnili co nejdřív.

Tím jsem ale snad už řekla vše a níže si můžete prohlédnout všechny upravené fotky z photoshootu...

Pokud by vás zajímaly další mé fotky (nebo tyto fotky v lepší kvalitě), můžete se podívat na moje webovky a kdybyste měli zájem o fotky, není problém se domluvit (a to i mimo Brno). Na webu mám mimo jiné i ceník a kdybyste měli nějaký fajn nápad a předchozí zkušenosti s fotomodelingem, můžeme se domluvit i na tom TFP. Tak či tak mám na webu kontaktní formulář a případně se mi můžete ozvat na email či na Instagram. Věřte mi, ráda od vás uslyším, tak se nestyďte! :)

***

A to je pro dnešní článek vše!

Stojíte raději před foťákem nebo za ním? Pokud před, zaplatili jste si někdy profesionálního fotografa? Pokud za, fotíte raději lidi nebo neživé objekty?

A co říkáte na fotky z photoshootu? Která se vám líbí nejvíce? :)

Děkuji za přečtení, užijte si týden a budu se na vás těšit zase v pondělí u dalšího článku! L. V. ♥