Všechny fotografie jsem fotila a upravovala já, modelka je @sarie_m7 

Tak se po menší pauze vracím s novým článkem a tentokrát se jedná o něco trošku jiného, než na co jste ode mě zvyklí (minimálně v poslední době). Dnes vám povím o tom, jak jsem byla v červnu fotit s jednou fotomodelkou, kterou jsem poznala ve facebookové skupině na TFP fotografování, o tom jak jsme se spolu domlouvaly a jak vlastně probíhal samotný photoshoot. Myslím si, že by to mohlo být zajímavé minimálně pro začínající fotografy a fotomodely, kteří se zatím drží přátel a rodiny a teprve sbírají odvahu oslovit někoho úplně cizího - tak jsem na tom byla alespoň já před tímto focením. Ale třeba článek zaujme i vás, kteří nijak neaspirují stát před nebo za foťákem.

Nejdříve si ale pojďme objasnit termín TFP. Tahle zkratka stojí pro "time-for-print" (někdo také používá "time-for-photos") a jedná se o druh neplacené spolupráce mezi fotografem a modelem, jejíž cílem je rozšíření portfolia pro obě strany - tzn. modelka neplatí fotografovi za fotky a fotograf neplatí modelce za její čas. Většinou (i když ne nutně) se také od začátku pracuje s nějakým konkrétnějším nápadem, o který si chce určitá strana rozšířit portfolium - což pro mě v tomto případě bylo fantasy focení s lukem.

Teď ale již k mé spolupráci s Šárkou. Na začátku ledna letošního roku jsem ve facebookové skupině "FOTO TFP BRNO" zahlédla její inzerát, kde poptávala fotografy. Zaujala mě hned na první pohled (hlavně těmi nevšedními vlasy), tak jsem jí hodila do komentářů svůj Instagram a ona se mi následně ozvala. No a pak nám trvalo přes 5 měsíců, než jsme se konečně domluvily :D Měly jsme hrozné štěstí na to, že ať jsme se domluvily na kterýkoli den, vždycky bylo zrovna hnusně a zima, takže jsme to pořád odkládaly. Pak se do toho vložily i další osobní důvody u nás obou a než jsme se nadály, byl červen. A upřímně, myslím si, že to čekání za to stálo - domluvily jsme se na sobotu 18. června, konečně nám svítilo slunce a i když celkem pařilo, většinu času jsme trávily v krytu v lese. Mimo stín stromů jsme se dostaly až blíže západu slunce a zlaté hodinky.

Domluvené jsme byly na šestou hodinu večer (aby nebylo ostré světlo a hlavně ani velké vedro), přičemž sraz byl na Staré Osadě v Židenicích, kam jsem se sice hodinku projela (jsem z úplně opačné strany Brna), ale zase jsem to měla bez přestupů, což je fajn. Asi jsem cestou vypadala jako exot, protože jsem s sebou táhla svůj luk, ale jsou i horší věci, se kterými by mohl člověk v šalině cestovat, žejo. Šly jsme fotit k lomu Hády, respektive nahoru do lesíka kolem vysílače, takže jsme se ze Staré Osady svezly ještě autobusem číslo 201 na zastávku Velká Klajdovka. Pak už jsme pěcha došly do lesíka, Šárka si dodělala líčení (znaky na obličeji), převlékla se a mohly jsme jít na to.

Do pozadí focení jsem nám pustila nějaké fantasy soundtracky z filmů, což je mimochodem super věc nejen na navození atmosféry, ale také na uvolnění obou stran (přeci jen, hrobové ticho může být poněkud nepříjemné). Tohle je vlastně metoda, která se doporučuje fotografům, kteří pracují se začínajícími modelkami nebo s lidmi, kteří jsou více stydliví a necítí se před foťákem až tak dobře nebo přirozeně - nejlepší je se jich zeptat na jejich oblíbenou hudbu a pustit ji do pozadí. Také je na uvolnění atmosféry fajn si jít někam před focením sednout, třeba jenom na kafe, na půl hodinku a trošku pokecat, seznámit se. 

Tady bych asi zmínila, že já nejsem sociální tvor, jsem hodně velký introvert a když jsem cca dva roky zpět začala uvažovat nad tím, že bych začala fotit portréty, dost mě to děsilo - co si budu s těmi lidmi říkat? Dokážu vůbec nějak vyjádřit svou myšlenku, poradit s pózou, vést konverzaci s někým, koho jsem nikdy předtím neviděla? A ano, je to těžké, ale ono to většinou přijde samo, člověk nad tím fakt nesmí moc přemýšlet. A nepopírám, mně v tomhle ohledu určitě pomohla práce v divadle, kde musím občas komunikovat nejen s diváky, ale i s kolegyněmi, se kterými se vídám poměrně často a míváme společné služby u dveří a tak - díky tomu jsem se zlepšila i v tom běžném "small talku". Teď už mi ani nedělá problém se jen tak s někým bavit, minimálně takové ty klasiky na styl: co studuješ, jaké knihy čteš, máš tip na nějakou dobrou restauraci, apod. (i když zatím nedokážu začít konverzaci, nemám problém udržet konverzaci, ale úplně na začátku musí promluvit vždy ten druhý, takže vidíte, že i já mám ještě na čem pracovat).

Chce to čas, tohle se člověk nenaučí přes noc, ale jestli bych měla dát nějaké své moudro, na které jsem za poslední roky přišla... s každou interakcí s někým cizím je to o trochu snazší. S každým objednáním jídla v KFC, s každou odpovědí, když se mě někdo zeptá na cestu, s každou schůzkou přes Tinder a nevím co... prostě: každá nová interakce je o ždibec jednodušší než ta předchozí. A i když ten rozdíl nepociťujete přesně v ten okamžik, uvidíte tu změnu když se ohlédnete třeba rok dozadu - a ten rozdíl bude často obrovský. A pokud ne? Víte, jak se to říká: fake it, till you make it. To mi taky zatím prochází. Každopádně to jsem trochu odběhla od tématu, i když to je všechno spolu trochu spjaté. Chtěla jsem tím jen říct, že i když jste introvert, který má sociální úzkosti a bojí se mluvit s cizími lidmi... je naprosto možné a proveditelné, abyste s těmi cizími lidmi mluvili, pracovali, jednali. A aby to na vás ten druhý člověk třeba ani nepoznal :)

Každopádně s Šárkou jsme byly čtyři hodiny a fotilo se z toho cca tři. A tím nemyslím jenom to fyzické mačkání tlačítka na foťáku, ale hlavně spousta nastavování (pohnuly jsme se o metr vedle a světlo bylo najednou úplně jiné a musela jsem dalších 5 min měnit nastavení, než to zase vypadalo dobře), štelování a vymýšlení póz, hledání vhodného místa a pozadí, samozřejmě pak i převlečení šatů, jak uvidíte na fotkách, upravení make-upu... a tak dále. Spousta nefotících lidí vidí výslednou fotku a ani neví, kolik práce za každou z nich stojí a to ani nemluvím o post-processu ve Photoshopu/Lightroomu a podobně. Tam já osobně trávím vždycky hodiny času, než jsem s fotkou konečně spokojená, hlavně barvy a světlo, ale i retuš tváře, na které si dávám záležet (používám Frequency Separation + Dodge & Burn). Ono to focení bohužel fakt není o tom: stoupnu si, zmáčknu jedno tlačítko a hotovo, nic dalšího netřeba. Tohle se ale musí připomínat hlavně lidem, kteří nejsou ochotni fotografům platit, protože "to přece dokáže i můj osmiletý synovec" :D

Každopádně po focení jsme se každá zase vydala k domovu a já v následujících dnech začala procházet fotky (měla jsem jich necelých 200), promazávala ty rozmazané nebo nehezké a Šárce jsem následně poslala výběr asi 50 nejlepších přes stránku nahledovky.cz (skvělý nástroj pro fotografy, doporučuju!), aby si vybrala 10-13 fotek k úpravě. Já sama jsem už měla nějaké oblíbence, které jsem jí zvýraznila, ale konečné slovo jsem nechala na ní. Nakonec mi odeslala výběr 11 fotek a já se dala do práce. Úpravy mi zabraly několik týdnů, samozřejmě jsem na nich nepracovala dennodenně, měla jsem i jiné povinnosti, ale nakonec jsem vše úspěšně zvládla (ve dvou barevných verzích) a odeslala přes Úschovnu. 

No a pak už přišel čas na přidání fotek do galerie na mých webovkách a na Instagram... a samozřejmě sepsat tento článek, i když ten vlastně dopisuji až teď v den vydání, což jak vidíte je přes 6 týdnů od samotného focení :D No jo, to je tak když máte miliardu předepsaných článků a nejraději byste všechny zveřejnili co nejdřív.

Tím jsem ale snad už řekla vše a níže si můžete prohlédnout všechny upravené fotky z photoshootu...

Pokud by vás zajímaly další mé fotky (nebo tyto fotky v lepší kvalitě), můžete se podívat na moje webovky a kdybyste měli zájem o fotky, není problém se domluvit (a to i mimo Brno). Na webu mám mimo jiné i ceník a kdybyste měli nějaký fajn nápad a předchozí zkušenosti s fotomodelingem, můžeme se domluvit i na tom TFP. Tak či tak mám na webu kontaktní formulář a případně se mi můžete ozvat na email či na Instagram. Věřte mi, ráda od vás uslyším, tak se nestyďte! :)

***

A to je pro dnešní článek vše!

Stojíte raději před foťákem nebo za ním? Pokud před, zaplatili jste si někdy profesionálního fotografa? Pokud za, fotíte raději lidi nebo neživé objekty?

A co říkáte na fotky z photoshootu? Která se vám líbí nejvíce? :)

Děkuji za přečtení, užijte si týden a budu se na vás těšit zase v pondělí u dalšího článku! L. V. ♥