Lucy Villain

Kaos je temná komedie zasazená do alternativní současnosti, kdy víra v řecký pantheon na Krétě nikdy nevymizela, naopak se stále staví sochy a pořádají velkolepé slavnosti, vše ve jménu bohů. Příběh má vícero hlavních postav i dějových linek, které se postupně prolínají, přičemž v hlavní roli se zde objevují jak bohové, tak bájní hrdinové, smrtelníci i dávno zemřelé duše žijící v Podsvětí. 

Příběhem diváka provází hrdina Prométheus, který nejen že představuje jednotlivé postavy a vysvětluje střípky mytologie pro méně znalé, je také jedinou postavou, která tzv. boří čtvrtou stěnu a často promlouvá přímo do kamery na diváka.

A na jaké dějové linky se můžete těšit? Tak např. vládce Zeus se strachuje nad proroctvím, které hlásá jeho brzký skon, naopak mladý bůh Dionýsos se snaží najít nový smysl života. Smrtelník Orpheus si zase užívá života popové hvězdy, zatímco jeho manželka Euridika se smiřuje s tím, že svého muže již nemiluje. Pak je tady také Ariadna, dcera krále prezidenta Mínose, a její bodyguard Théseus, které osud zavane do centra povstání. No a problémy nastávají také v Podsvětí, ale o těch si už musíte zjistit sami - nemůžu vám přece vyzradit vše :)

Kaos by se dal nazvat "Percy Jackson pro dospělé" aneb pro děti bych ho osobně nedoporučila z důvodu násilných i sexuálních scén. Na téma sex scén jsem psala v recenzích mnohokrát, takže to zkrátím, osobně bych to preferovala bez nich, ALE pokud se sex scény někam hodí, tak je to právě adaptace řecké mytologie. A to se ještě jedná o velmi mírné verze, viděla jsem mnohem delší a odhalenější a hlavně když si vzpomenu na legendy o Dionýsových bakchanáliích (divoké slavnosti v jeho jménu, kde veřejné orgie byly na denním pořádku), tak to se opravdu srovnávat nedá, to se zase nemusíte bát :D

Seriál patří k těm odlehčeným, které se neberou příliš vážně, obsahuje temný humor, občas spadající do parodie a charakteristiky jednotlivých bohů jsou vyhnány do extrému - což ale opět není nic nového, už ve Starověkém Řecku existovaly básně, které si z bohů "dělaly legraci". Osobně jsem se tohoto trochu bála, protože já parodický humor všeobecně ráda nemám a jako velký milovník řecké mytologie jsem z toho měla obavy (nelíbí se mi, když je moje oblíbená postava všem pro smích), ale tady to není velký problém. Navíc do extrému je vyhnán především Zeus, jehož vyobrazení je pro mě přiznávám takové hraniční, ale protože je to Jeff Goldblum, ani jsem nic jiného nečekala a byla jsem na to připravená. A líbí se mi, že PRO JEDNOU KONEČNĚ je někde Zeus vyobrazen spíše jako záporák než jako hrdina a naopak Hádes není vyobrazen jako záporák, ale spíše jako vyčerpaný byrokrat, což... docela chápu na osobní úrovni :D

Kaos je velmi inkluzivní, především co se týče LGBTQ+ tematiky, ale nic zde není na sílu a pokud si na to někdo zkusí stěžovat, pak by si měl přečíst pár řeckých mýtů, protože občasný gay pár nebo trans postava se skutečně objevují i v těch reálných legendách. Vím, že tohle je hodně kontroverzní tematika, do které se nechci nijak zvlášť pouštět v recenzním článku, ale osobně jsem s tím neměla absolutně problém a naopak to beru velmi pozitivně a jsem ráda, že se toho Netflix nebojí - alespoň dokud to tam není "jen aby to tam bylo", ale je to důležitou součástí děje, což zde rozhodně je. A jak říkám, v tomto se tvůrci opravdu řídili předlohou a kdo by se o tom chtěl přesvědčit, odkazuji na knihu Metamorfózy (Publius Ovidius Naso) z roku 8 n.l., případně stačí googlit, jakmile se tam ta postava objeví :)

A co bych změnila? Kromě zmíněných sex scén (což je čistě moje osobní preference!) by to určitě chtělo více bohů, řeckých hrdinů tam bylo dost, ale ti bohové mi tam chyběli, především mí oblíbenci jako Apollón, Artemis nebo Hermés. Ale jsem na druhou stranu ráda, že Dionýsos dostal prostor jako jedna z hlavních postav, to se jen tak nevidí, a hlavně miluju jeho povahu, přesně takto si Dionýsa představuji. Doufám, že pokud se dočkáme druhé série, tak se tam těch bohů objeví více, minimálně jeden nový by tam měl být, soudě podle poslední epizody, ale tam není ani řečený jmenovitě, takže můžu jen hádat, kdo by to mohl být. Tak či tak, tady platí čím více, tím lépe!

Seriál má pomalejší rozjezd, pokud do toho nejdete s energií nadšence do řecké mytologie, ale můžu bezpečně říct, že každá epizoda je o kousek lepší než ta předchozí a pak poslední dvě epizody jako velké finále byly opravdu bomba, hlavně ta poslední, WOW! Bohužel první série končí celkem otevřeně, o to více se sice těším na druhou sérii, ale o to více se taky bojím, aby ta druhá série vůbec byla, protože známe Netflix. Ale myslím si, že i jen ta první série stojí za zhlédnutí, obzvlášť pokud máte rádi řeckou mytologii nebo i jen kvůli skvělému obsazení několika hvězdných herců; kromě Jeffa Goldbluma (kterého snad nemusím ani představovat) zde totiž hraje např. David Thewlis (Harry Potter, Dračí srdce, Království nebeské) nebo Stephen Dillane (Hra o Trůny)!

Závěrem nemohu nic než jen doporučit aspoň zkusit prvních pár epizod, je zde spousta zajímavých postav, překvapivých zvratů, luxusní soudtrack plný známých hitů a celkově spousta zábavy, ale nechybí ani vážné momenty. Pokud hledáte nějakou oddechovku a nevadí vám občas temnější humor, rozhodně Kaosu dejte šanci! :)

HODNOCENÍ

7/10

Bridgertonovi (v originále Bridgerton) je romantický drama seriál, který sleduje příběhy osmi sourozenců z rodiny Bridgertonových. První série sledovala romantickou linku nejstarší dcery Daphne, druhá série zase nejstaršího syna Anthonyho a třetí série na rozdíl od knižní předlohy přeskakuje příběh druhorozeného syna Benedicta a zaměřuje se rovnou na třetího syna Colina, jehož dějová linka se postupně formovala v pozadí prvních dvou sérií. Na rozdíl od svých sourozenců Colin totiž nezažívá lásku s někým zcela novým, nýbrž se svou kamarádkou z dětství, Penelope.

Příběh Colina a Penelope ovšem není jediným, na který se tato série soustředí - svou linku zde má i třetí dcera Francesca a druhorozený syn Benedict, jehož série (doufám!) bude konečně následovat po této. Dále zde můžeme sledovat příběh rodiny Modrichových a jejich vzestup do vyšší společnosti, minulost svérázné Lady Danburyové a jejího bratra a nesmím zapomenout ani na královnin neutuchající hon po záhadné pisatelce Lady Whistledownové. 

I když to není poprvé, co je v rámci jedné série více dějových linek, tentokrát to je poprvé, co jsem toho nebyla až tak velkým fanouškem. Myslím si, že by příběhu prospělo více času stráveného nad hlavním párem (k tomu se dostanu ještě později) - hlavně tedy více flashbacků z jejich dětství, minimálně z jejich prvního setkání a dále více času, kdy Colin popírá své city a pomalu se s nimi smiřuje, alespoň o jednu nebo dvě epizody déle. I když Penelope chová ke Colinovi city už v první sérii, Colin se na ni dlouhodobě dívá pouze jako na kamarádku a jeho "uvědomění" mi přišlo trochu náhlé. Jak víte, já jsem hoooodně na ty slowburny a ve druhé sérii mě to řvaní na obrazovku "tak už se konečně polibte!!" začínalo štvát, ALE zároveň o to více investovaná do toho vztahu jsem byla. A tady bych to prostě brala taky, protože jestli je něco, co si zaslouží stejný slowburn jako "enemies to lovers", tak to je právě "friends to lovers". A jasně, lidi můžou argumentovat, že jejich vztah se pomalu vyvíjí již od první série, ale... za mě to prostě není ono, minimálně ze strany Colina to chtělo ještě něco víc.

Co se týče mých oblíbených částí, tak to jsou scény s Anthonym a Kate, oni jsou fakt ztělesněním "relationship goals"! Dále jsem si naprosto zamilovala sestry Featheringtonovy a jejich manžele, naprosto jsem se bavila jejich scénami, především si mě získala Philippa s jejími legendárními hláškami. Dalším překvapením této série byla Cressida Cowper, kterou jsem v minulých sériích naprosto nesnášela a jsem ráda, že jsme se o jejím životě mohli dozvědět trochu více, dokonce mi jí místy bylo i líto. Z nových postav jsem měla ráda Lorda Deblinga i Johna Stirlinga.

No a když jsme u Johna, měla jsem také ráda dějovou linku s Francescou, líbilo se mi to zastoupení introverta vhozeného mezi extroverty a dost jsem se v tomto s Fran ztotožnila. Co se týče jejího vztahu s Johnem, např. jsem milovala jejich "užívání si vzájemné společnosti v naprostém tichu" a i když to ostatní postavy nechápaly, já jsem tomu naprosto podlehla. "Bohužel" dějovou linku Fran z knížek mám vyspoilerovanou, takže jsem se nedokázala do jejich vztahu ponořit tolik, jak jsem chtěla a poslední epizoda tomu dala "hřebíček na hlavičku", řekla bych. A jen aby bylo jasno, za mě není největší problém v té "hlavní" změně od knížek, o které všichni mluví, jako spíše ty věci okolo. Ale nechci moc spoilerovat, tak do detailů tady nepůjdu. Celkově bych o odchylkách od knižních předloh mohla sepsat celý další článek, ale v tomto případě se stejně nehodí o tom diskutovat, když jsem knihy nečetla.

Celkově se zatím jedná o mou nejméně oblíbenou sérii (včetně spin-offu Královna Šarlota), z toho důvodu hodnotím tak, jak vidíte níže - musela jsem si zkontrolovat, jak jsem hodnotila předchozí série a trochu to tomu přizpůsobit, nicméně ono to tak bohužel opravdu bude. Nechtělo se mi dávat 5/10, ale měla jsem pro tuto sérii velká očekávání, Colina a Penelope jsem shippovala od samého začátku, ale nepřijde mi prostě, že to za ten hype a dva roky čekání stálo. O to více se bojím, až za další dva roky (již potvrzeno) přijde čtvrtá série, opravdu doufám, že si tvůrci vezmou kritiku fanoušků k srdci a zapracují na změnách.

Mrzí mě, jak málo prostoru hlavní dvojice dostala oproti ostatním dějovým linkám, viz. graf výše. Jejich společný screentime za všechny tři série je pouhých 16 %, což je velký rozdíl oproti Daphne a Simonovi, kteří mají 21 %, a to pouze v rámci jedné série, nikoli tří (neboť herec Simona následně seriál opustil). Anthony a Kate by si také zasloužili více prostoru, nicméně protože postava Kate v první sérii nebyla, stále měli Colin a Penelope nejméně prostoru, když bereme čas, který jim mohl být věnován místo jiných dějových linek, které dle mého názoru nebyly až tak zajímavé - abych uvedla příklad, tak v rámci třetí série to je dějová linka Modrichových (v první sérii jsem je měla ráda, ale teď mě jejich scény spíše nudily) a Benedicta (kterého sice miluju, ale kdyby o 50 % snížili počet jeho sex scén v této sérii, rozuzlení jeho linky by na tom nijak netrpělo).

HODNOCENÍ
5/10

Percy Jackson je pětidílná série, která spojuje řeckou mytologii s moderním světem a představuje dobrodružný příběh o přátelství, zradě a nové naději. Percy je dvanáctiletý chlapec, který nikdy tak úplně nezapadal. Vše se ale jednoho dne změní a on se dozvídá pravdu - nejen, že jsou řečtí bohové skuteční, ale on sám je synem jednoho z nich. Dostává se do tábora polokrevných, jediného místa na zemi, kde jsou polobozi v bezpečí před útoky příšer a kde mohou trénovat, aby se stali hrdiny. Percy zde však příliš klidu nenajde, Zeus totiž věří že mu ukradl jeho blesk a hrozí válkou, která by mohla zničit celý svět. Percy a jeho přátelé mají deset dnů na to, aby navrátili blesk do Diových rukou a tak se vydají napříč celou zemí, aby našli pravého zloděje...

Příběh je vyprávěný ich-formou z pohledu Percyho a i přes zařazení do YA literatury se jedná o knihu, která lehce zaujme i v dospělosti.

Po dějové stránce kniha chytne a už nepustí. Percyho věk se v narativu příliš neprojevuje, občas sice nepřemýšlí nad tím, co říká (jako když začne urážet někoho, koho by urážet fakt neměl), ale jinak mě on ani jeho přátelé svým chováním vůbec neštvali, přišlo mi logické co dělali (minimálně k jejich možnostem a schopnostem) a do knihy jsem se vždycky dokázala začíst jako nic. 

K mým nejoblíbenějším postavám patří snad všichni bohové, kteří v téhle knížce byli, každý se mi líbí svým způsobem a těším se, jak to s nimi bude v pokračování - a až se začnou objevovat i další bohové! Ale vy víte, že jsem blázen do řecké mytologie, takže tohle je něco pro mě. Troufám si ale říct, že tahle knižní série zaujme i ty, kteří o mytologii neví ani ň a kteří se o ni nikdy nezajímali. Znám pár lidí, co to takhle měli a stejně se jim knihy líbily. Navíc je to skvělý úvod do řecké mytologie, vše je zde vysvětleno a představeno, protože tak jako pro některé čtenáře, tak i pro hlavního hrdinu je celý tento svět nový k postupnému objevování.

Možná víte, že je tahle kniha (i druhý díl) zfilmovaná a k tomu se potřebuju nutně vyjádřit. Já jsem ten film viděla asi stokrát, hrozně mě bavil, pak jsem si kdysi dávno přečetla tuhle knížku, zjistila jsem, že je o dost lepší a film jsem od té doby neviděla. Letos jsem se na film znovu podívala, jakékoli vědomosti o knize byly už samozřejmě fuč a film mě opět celkem bavil, tak jsem se rozhodla, že si knížku budu muset znovu přečíst a ideálně konečně dokončit celou sérii a série navazující (Bohové Olympu a Apollónův Pád). No a upřímně, ta knížka je fakt o tolik lepší, to si ani nedovedete představit. Ono je to dějově i něco úplně jiného, ta základní myšlenka sice ve filmu je, ale všechno se tam děje úplně jinak, ve filmu vypustili hned dvě důležité postavy pro finální dějový zvrat, určité postavy zase ztvárnili naprosto jinak, co se týče povahy a motivací... no opravdu teď můžu říct, že to je jedna z nejhorších adaptací, kterou jsem kdy viděla. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem si tu knížku přečetla a už se nemůžu dočkat, jak budu číst pokračování.

Romantická linka v knize není, i když pokud jste viděli film, tak víte, že to přijde, ale jsem ráda, že to není hned v prvním díle. Však je postavám teprve 12 - což ve filmu vypadají všichni tak na 16 minimálně, možná je i schválně "zestárli", ale v knížce není důvod spěchat a aspoň to bude pěkný slowburn, když spolu určité postavy stráví roky dobrodružství a sbližování.

Podle knížky se teď chystá seriál (což byl hlavní popud, který mě dohnal si knížky přečíst), který by měl být mnohem blíže knížkám, než film - spolupracuje na tom i autor Rick Riordan, takže mám velkou naději. Zatím to vypadá, že seriál vyjde až někdy začátkem roku 2024, takže spousta času tuhle sérii dočíst.

Závěrem zmíním, že je kniha plná humoru, vážných situací, dalšího humoru (který je mimochodem opravdu vtipný, nejednou jsem musela zasmát nahlas a to se mi rozhodně nestává u každé knížky, která se snaží být vtipná) a samozřejmě skvělých postav a BOHŮ. Jako milovník řecké mytologie jsem ráda za každou zmínku, kterou poznám a třeba se i něco dalšího přiučím (samozřejmě ne vše je 100% tak, jak v mytologii, ale je to adaptace a řekla bych, že zatraceně dobrá). Samozřejmě že jsem si nejvíc oblíbila záporáky, ale však už mě znáte a znáte i mé online jméno, tak co jste čekali. Ono, asi bych se na určité postavy a zvraty dívala jinak, kdybych si je nepamatovala z filmu, takže to se moje reakce teprve začnou rozjíždět od druhého dílu (tam si film nepamatuju už skoro vůbec) a samozřejmě pak od třetího dál, kde už film není vůbec.

Určitě knižní sérii doporučuju mladším čtenářům i dospělým, myslím si, že má tahle knížka hodně co nabídnout a zvlášť pokud jste viděli film a aspoň trochu se vám líbil - slibuju, že kniha je 1000x lepší. Vím, že tohle se říká skoro o všech filmových adaptacích, ale tady je to fakt pravda, tam se mnohdy fakt i děje něco úplně jiného a pomalu jediná společná věc jsou jména a zasazení. Tak dejte knížce šanci, slibuju, že stojí za to.

HODNOCENÍ
8.5/10

The Sandman je seriál podle komiksové předlohy od autora Neila Gaimana a vypráví o vládci snů a nočních můr jménem lord Morfeus. Když se dostává na sto let do zajetí, říše Snění se bortí a to ovlivňuje i celý bdělý svět. Lidem se již nezdají sny, někteří dokonce usnou a už se nikdy nevzbudí. Po osvobození čeká Sandmana spousta práce - nejen, že musí získat zpět své magické předměty, ale také musí pochytat noční můry, které během jeho nepřítomnosti uprchly. Podaří se Morfeovi dát svou říši do pořádku? A co když se v jeho cestě objeví smrtelná dívka, jejíž schopnosti by mohly zničit Snění i celý bdělý svět...?

Seriál původně vyšel na Netflixu s deseti epizodami a později vyšla bonusová 11. epizoda, která se skládá ze dvou samostatných příběhů "Sen o tisíci kočkách" a "Kalliopé", z čehož je první příběh (na rozdíl od zbytku) animovaný.

Ani nevím, kde v téhle recenzi začít, ale připravte se na dlouhý seznam komplimentů a nadšení, protože tohle je doslova nejlepší seriál, který jsem kdy viděla. Co jsem ho zhlédla na něj nemůžu přestat myslet a jenom hledám příležitost, abych ho znovu zkoukla. A pak nakreslila minimálně deset fanartů a rozepsala fan fikci, kterou nikdy nedokončím...

Postavy jsou velmi zajímavé, každá má něco do sebe a není žádná, která by mi vadila. Samozřejmě mým favoritem byl Morfeus a kdykoli byl na scéně, byla jsem očima doslova připoutaná k obrazovce - a když nebyl, nemohla jsem se dočkat, až se zase objeví. Tom Sturridge je naprosto geniální volba obsazení a do role vládce snů se úžasně hodil, věřila jsem každé jeho emoci, jeden moment jsem měla potřebu ho obejmout, druhý moment mě absolutně děsil. Jak říkám, perfektní obsazení.

Další postavou, která stojí za zmínku, je Lucifer Morningstar, kterou hrála Gwendoline Christie. Slyšíte správně, Lucifer je zde žena, ale o to zajímavější pohled jako diváci dostáváme. Víte, seriál je plný různých zvratů a situací, které by vás asi nenapadly, ale takhle všechny pospolu prostě... dávají smysl? Gwendoline Christie je skvělá herečka a moc se mi líbilo její ztvárnění Lucifera, já ji znám hlavně ze Hry o Trůny, takže jsem byla nadšená, že ji vidím znovu. 

Když jsme u Hry o Trůny, taky zde hraje Charles Dance (Tywin Lannister) a ze světa Harryho Pottera tu zase je David Thewlis (Remus Lupin), oba naprosto skvělí. V seriálu se objevují i další známá jména jako Mark Hamill, Patton Oswalt a James McAvoy, které ale na první pohled nepoznáte, protože zde pouze zapůjčují svůj hlas. 

Další herci a skvělé postavy, kteří stojí za zmínku jsou Vivienne Acheampong jako Lucienne, Kyo Ra jako Rose Walker a Boyd Holbrook jako Korinťan, to nejbližší k záporákovi, co v tomhle seriálu bylo. A musím říct WOW, ten byl teda úžasný. A když říkám úžasný, myslím příšerný, protože opravdu budil děs kdykoli se objevil na obrazovce.

Příběh je opravdu jedinečný, pohrává si s prvky řecké mytologie a křesťanství, které spolu (kupodivu) krásně fungují a tohle celé se pak odehrává ve vesmíru DC komiksů. Takže to dopadne tak, že v jednu chvíli je na scéně Morfeus a sudičky, v druhé je najednou Kain a Ábel a pak tu máme Constantina, ale tentokrát ho nehraje Keanu Reeves ani Matt Ryan, ale herečka Jenna Coleman. A upřímně to ničemu nevadí, celkem mě zajímá, jak to s její postavou půjde dál, pokud se dočkáme pokračování.

The Sandman nabízí spoustu originálních nápadů a myšlenek, které občas spadají až do filozofického "co by kdyby" a nutí člověka k zamyšlení nad smrtelností, zábranami a jak daleko bychom zašli, aby se všechny naše sny splnily. Je zde spousta dějových zvratů a odhalení, která jsem vůbec nečekala a když se tam objeví nějaký nápad, který působí jako "klišé", hned jste vyvedeni z omylu a ten nápad je udělán způsobem, jaký by vás vůbec nenapadl.

Celá atmosféra seriálu je naprosto úžasná, jsou tam vidět ty prvky hororu, ale nemusíte se bát žádných "jump scarů" (nic tam na vás nevyskočí, abyste se lekli), spíše jde opravdu o tu atmosféru, kterou dokáže každá scéna navnadit. Zmíním ale, že se zde občas objevují krvavé scény, ale není to až taková úroveň jako Game of Thrones nebo The Boys. Není to tak časté a většinou toho ani tolik nevidíte, ale přeci jen to tam je a vím, že některým lidem tohle bude vadit. Jinak k parádní atmosféře napomáhá i hudba, která krásně dokresluje každou scénu.

Závěrečné shrnutí: Jedná se o originální seriál, který bere běžné nápady a postavy a mění je na něco nevšedního a úžasného. Pokud máte rádi fantasy, horory, mytologické postavy a nebo adaptace na "známé" příběhy, tak vás tento seriál chytí, nepustí a nejspíše zhlédnete celou první sérii během jednoho víkendu. A pokud tohle nejsou vaše žánry, stejně si myslím, že byste měli seriál zkusit, alespoň než se dostanete do páté epizody, která dává hodně podmětů na zamyšlení. Pokud vás to ani po páté epizodě nebude zajímat, pak tohle asi není seriál pro vás, ale upřímně si myslím, že to za tu zkoušku stojí. Určitě se nevzdávejte hned po první epizodě, já si taky nebyla hned jistá, jestli mě to bude bavit, ale stačilo zhlédnout dvojku a trojku a už mě Sandman dostal do svých sítí... písečných sítí :)

HODNOCENÍ
10/10

Frame-Up: Zločiny podle komiksu (v originále The Golden Arrow Series: The Frame-Up) je detektivní román s prvky romantiky, který vypráví o milovnici komiksů s fialovými vlasy, o pohledném, leč ve-světě-popkultury-neznalém detektivovi z protidrogového oddělení a o zločinech tajemného samozvance v srdci Los Angeles. MG pracuje pro společnost Genius Comics jako autorka komiksů, ve volném čase navrhuje kostýmy a sjíždí sci-fi filmy, zkrátka si žije ve svém vlastním světě, do kterého nevpustí jen tak nějakého "mudlu". Komiksy přímo žije, a tak když se setkává s detektivem Matteem Kildairem a ten jí řekne o samozvaném strážci, který si hraje na jejího oblíbeného komiksového hrdinu, to by v tom byl čert, aby si nechala takovou příležitost ujít. 

Začne policii pomáhat jako poradce, ale vyšetřování není snadné - každá otázka totiž vede jen k dalším otázkám. Kdo je tenhle Golden Arrow a jaká je jeho spojitost s Genius Comics? Co značí obrázek Bílého Králíka, který zanechává na místech činů? Dá se policii vůbec věřit nebo mají ve svém středu zrádce? A snad nejdůležitější otázka: proč má detektiv Kildaire tak krásné oči...?

Příběh je psaný ich-formou z pohledu MG a v přítomném čase, na což jsem si kupodivu rychle zvykla - a to říkám jako někdo, kdo silně preferuje er-formu, ich-formě se vyhýbá a kdo přítomný čas naprosto nesnáší. Tady se to ale hodilo a ani mě nenapadlo kvůli tomu knihu odkládat. Pravda, kdykoli jsem ji otevřela, měla jsem problém se do ní začíst, ale když jsem se přenesla přes těch prvních několik stran a opět se ponořila do příběhu, nechtělo se mi už knihu odkládat.

Po dějové stránce mě kniha chytila a už nepustila. Krimi jsem nikdy nečetla, takže nemám žádná porovnání, ale za mě jako úplného nováčka v žánru byly detektivní části napsány velmi dobře, celou dobu jsem byla napjatá až se konečně dozvíme, kdo je ten Golden Arrow (což se bohužel v tomto dílu neodhalilo) a jak je to vlastně s tím dvojitým agentem u policie. Na to jsem odpověď dostala, čekala jsem to tak z půlky, ono co se týče těchto zvratů a odhalování identit, je to hrozně těžké, protože vy máte nějaké podezřelé, ale pak ty samé lidi začne podezřívat i hlavní hrdinka (která tam podezřívá dřív nebo později snad všechny), takže vy si přestanete být jistí, jestli to je fakt ten nebo ten, protože... většinou se ukáže, že to je někdo, koho hlavní hrdina vůbec nepodezříval, že? Jenomže když podezřívá všechny, koho máte podezřívat vy...? Tak či tak tam jsou všechny zvraty hrozně dobře podloženy, kdykoli jsem se dozvěděla nějaký "plot twist", dávalo to 100% smysl, protože se tam o tom mluvilo už dříve.

Co se týče romantické linky, MG a Mattea jsem dost shipovala, líbilo se mi tempo jejich sbližování, jejich "vztah" mi přišel velmi realistický, vyvíjel se přirozeně a neměla jsem pocit, že by autorka něco uspěchala. Naopak ani nešlo o extrémní slowburn, který by se táhl přes tři knížky, než se konečně něco stane nebo než si konečně někdo přizná, že něco cítí (viz. série Renegáti).

V příběhu mi vadila jen jedna věc, respektive dvě, a obě souvisely s postavou MG. Na začátku se mi moc nelíbilo, že se chová jako hrozný pokrytec - na jednu stranu si stěžuje, jak ji všichni kolem vždy soudili za její zájmy a vzhled, ale ve finále pak přesně takhle soudí Mattea za to, že není takový blázen do popkultury jako ona, že pije bylinkový čaj a řídí nudné auto a nevím co. Postupně se z toho ale dostane a na konci sama přiznává, že měla předsudky, přes které se musela dostat, za což jsem dost ráda. Druhá věc, která mi u ní vadila, je to jak moc se pletla do vyšetřování policie, neustále se vystavovala nebezpečí, aniž by Matteovi cokoli řekla... to mě hrozně frustrovalo. Taky mě štve, že se mu s určitými věcmi nesvěřila dříve, i když její důvody chápu.

Vlastně ještě jedna věc: mrzí mě, že přátelé/kolegové MG nedostali větší prostor, přijde mi že doteď o většině z nich nic moc nevím a hlavně když jsem se ke knížce vracela po delší době bez čtení, měla jsem problém s jejich jmény. Jasně, Lawrence si pamatuju, ale pak tam byl ten její spolubydlící a dva kolegové z práce, kteří tam pořád byli zmiňováni... a vidíte, ani si už nemůžu vybavit, jak se sakra jmenovali. A vždy když bylo někde zmíněno jedno jméno, nepamatovala jsem si, který z těch tří to je, protože tam prostě tolik nebyli - nebo možná neměli dostatečně jiné povahy, abych je od sebe rozlišila. Tohle se snad ale změní v pokračování.

Nakonec zmíním, že kniha je doslova napakovaná různými hláškami a narážkami na moderní popkulturu, filmy, seriály, knihy, komiksy a kdoví co všechno dalšího. Ani já nejsem takový expert, abych to všechno znala, ale kdykoli tam zmínili něco, co znám (Pán Prstenů, Star Wars, Princezna Nevěsta, Marvel, apod.), byla jsem v sedmém nebi. Občas to bylo fakt vtipné, ale občas bych těch narážek už ubrala. Bylo toho hodně, ale zase život fanouška no, co na to říct, rozumím tomu.

HODNOCENÍ
6.5/10

Chlap je český drama seriál z lékařského prostředí, který je inspirován skutečným příběhem Pierdante Piccioniho, primáře velké nemocnice v severní Itálii, který popsal své zkušenosti v autobiografických románech "Minus dvanáct" a "První pomoc". 

MUDr. Ondřej Frank je skvělý doktor, ale nesnesitelný člověk, který zásadně nemíchá práci a emoce a na pacienty se dívá jen jako na čísla na papíře, nikoli jako na reálné lidi. Po vážném zranění hlavy však přichází o velkou část vzpomínek a probouzí se jako úplně nový člověk, který sotva věří tomu, jak ho kolegové popisují. Co víc: s manželkou se prý rozvedli a ona teď žije úplně jiný život s někým jiným. Jenomže pro něj to je jako včera, kdy ji tiskl v náruči a kdy si hráli s jejich malými dětmi. Jenomže to nebylo včera, ale před dvanácti lety. Frank má před sebou obtížnou cestu, objevování sebe sama, okolního světa a dohánění ztracených let, na které si dost možná už nikdy nevzpomene...

Tomáš Maštalír

V každé epizodě se řeší několik lékařských případů, společně s dějovými linkami prolínajícími se na pozadí epizod. Nejsem doktor, takže vám nepovím, jak moc jsou přesné všechny ty lékařské termíny a procedury, na tento druh realismu se zde tedy zaměřovat nebudu. Stejně: v tomto ohledu se seriál podobá spíše pořadu Dr. House, tedy že většina pacientů netrpí klasickými nemocemi, ale trochu vzácnějšími chorobami a Dr. Frank si jako správný Sherlock Holmes všímá drobností, které nikdo jiný nevidí a které mu nakonec pomohou se správnou diagnózou. I když se jednalo o zásadně jedno-epizodové záležitosti a pacienti nebyli na obrazovce až tak dlouho, některé jsem si opravdu oblíbila a přiznám se, bylo zde několik srdceryvných scén, které mě dokázaly i rozbrečet. A tím jsem překvapila i sama sebe, protože jsem už HODNĚ dlouho u televizní obrazovky nebrečela.

Hlavní dějová linie (tedy Frankova ztráta paměti) je velice zajímavá a s každou epizodou se divákům odhalují nové a nové detaily ohledně toho, co se vlastně tehdy stalo. Kromě toho se na pozadí odehrávají další příběhy vč. několika romantických zápletek a jiných problémů, které řeší ostatní zaměstnanci nemocnice. Nebudu se pouštět do detailů, protože to by byl už spoiler.

Budu upřímná, seriály z tohoto prostředí jsem nikdy nesledovala (a to ani Dr. House, kterého viděl snad už každý; aspoň zčásti) a ani tohle jsem původně neměla v plánu sledovat. Jeden den jsem ale náhodně viděla v televizi jeden z pozdějších dílů (dvanáctý) a překvapivě mě hrozně zaujal a hned jsem si musela ze záznamu pustit i díl předchozí (jedenáctý). Pak jsem teprv začala koukat od jedničky, kvůli čemuž jsem teda měla už pár věcí vyspoilerovaných a neměla jsem úplně to překvapení, jaké by měl klasický divák, který by koukal od začátku. Ale je pravda, že kdybych koukla nejdřív na první díl, možná by mě to nezaujalo až tolik, kdo ví.

Andrea Růžičková a Jiří Dvořák

Co se týče postav, samozřejmě jsem měla ráda Ondřeje Franka (Tomáš Maštalír), ale kromě něj jsem si také velmi oblíbila dvojici stážistů, Lindu (Elizaveta Maximová) a Filipa (Jan Nedbal). Zajímavou postavou byl také primář Marek Sýkora (Jiří Dvořák), který byl skoro takový seriálový záporák. Nakonec jsem měla ráda i psychiatra Karla Drtinu (Martin Myšička), jen mě mrzí, že nedostal větší prostor - myslím, že byl jediným zaměstnancem nemocnice, který pořádně neměl žádný vlastní příběh a dějovou linku, která by se v nějaké epizodě musela řešit. Ostatní postavy byly fajn, ale neměla jsem k nim už tak velké pouto.

Jedna věc, kterou musím zmínit jako zápor, je postava mladého doktora Gabriela (Valer Mbila). Aby nedošlo k omylu, měl zajímavý příběh, ale ze začátku (než jsem si zvykla) mi dost vadilo to, jak mluví - tuším, že když jsem o tom říkala mamce, popsala jsem to "jako kdyby přednášel scénář z papíru, takhle normální člověk prostě nemluví". Později jsem zjistila, že herce možná někdo předabovává, pouštěla jsem si s ním pak i rozhovor a je pravda, že mluví celkem jinak, takže zde by byla má výtka spíše k dabérovi. Každopádně co se týče dějové stránky, moc se mi nelíbilo, co udělal v osmé epizodě "Hippokratova přísaha" a hlavně jaké to (ne)mělo následky. Jsem ochotná postavám určité věci odpustit, když mají dobrý důvod, ale tohle bylo už trochu moc i na mě.

Také bych ráda zmínila samotný konec seriálu: ještě v předposledním díle jsem si říkala, že to na mě působí jako půlka série, nikoli konec - nic nebylo dořešené, jak to sakra chtějí ukončit v jednom díle? Ale přeci jen se jim to podařilo a nepůsobilo to ani uspěchaně, takže jsem spokojená. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé dějové linky zakončeny a to, že pár z nich ani neměly zrovna "pohádkově šťastný konec". Působilo to díky tomu o dost více realisticky a upřímně, jsem takhle mnohem spokojenější.

Tomáš Maštalír, Jenovéfa Boková a Valer Mbila

Celkově se mi seriál líbil a pokud bude náhodou druhá série, rozhodně ji chci sledovat. "Chlap" měl hodně dobré momenty (i když by si zasloužil lepší název), po dobu sledování jsem se bavila, často jsem ani nedokázala odtrhnout oči od obrazovky a i když jsem se k seriálu dostala později, těch několik posledních týdnů vysílání, které mi zbývaly, jsem vždy napjatě čekala na čtvrtek a na nový díl ve vysílání. Rozhodně si myslím, že se jedná o klenot v jinak průměrných (až podprůměrných) českých televizních novinkách a zvláště, když jde o televizi nova. Tohle opravdu není žádná Ordinace v růžové zahradě. 

Ve finále tedy mohu Chlapa doporučit, minimálně pár epizod na zkoušku a pak uvidíte. A to i když nejste na pořady z tohoto prostředí, protože jak jsem psala výše, to nejsem ani já.

HODNOCENÍ
7/10