Chlap je český drama seriál z lékařského prostředí, který je inspirován skutečným příběhem Pierdante Piccioniho, primáře velké nemocnice v severní Itálii, který popsal své zkušenosti v autobiografických románech "Minus dvanáct" a "První pomoc". 

MUDr. Ondřej Frank je skvělý doktor, ale nesnesitelný člověk, který zásadně nemíchá práci a emoce a na pacienty se dívá jen jako na čísla na papíře, nikoli jako na reálné lidi. Po vážném zranění hlavy však přichází o velkou část vzpomínek a probouzí se jako úplně nový člověk, který sotva věří tomu, jak ho kolegové popisují. Co víc: s manželkou se prý rozvedli a ona teď žije úplně jiný život s někým jiným. Jenomže pro něj to je jako včera, kdy ji tiskl v náruči a kdy si hráli s jejich malými dětmi. Jenomže to nebylo včera, ale před dvanácti lety. Frank má před sebou obtížnou cestu, objevování sebe sama, okolního světa a dohánění ztracených let, na které si dost možná už nikdy nevzpomene...

Tomáš Maštalír

V každé epizodě se řeší několik lékařských případů, společně s dějovými linkami prolínajícími se na pozadí epizod. Nejsem doktor, takže vám nepovím, jak moc jsou přesné všechny ty lékařské termíny a procedury, na tento druh realismu se zde tedy zaměřovat nebudu. Stejně: v tomto ohledu se seriál podobá spíše pořadu Dr. House, tedy že většina pacientů netrpí klasickými nemocemi, ale trochu vzácnějšími chorobami a Dr. Frank si jako správný Sherlock Holmes všímá drobností, které nikdo jiný nevidí a které mu nakonec pomohou se správnou diagnózou. I když se jednalo o zásadně jedno-epizodové záležitosti a pacienti nebyli na obrazovce až tak dlouho, některé jsem si opravdu oblíbila a přiznám se, bylo zde několik srdceryvných scén, které mě dokázaly i rozbrečet. A tím jsem překvapila i sama sebe, protože jsem už HODNĚ dlouho u televizní obrazovky nebrečela.

Hlavní dějová linie (tedy Frankova ztráta paměti) je velice zajímavá a s každou epizodou se divákům odhalují nové a nové detaily ohledně toho, co se vlastně tehdy stalo. Kromě toho se na pozadí odehrávají další příběhy vč. několika romantických zápletek a jiných problémů, které řeší ostatní zaměstnanci nemocnice. Nebudu se pouštět do detailů, protože to by byl už spoiler.

Budu upřímná, seriály z tohoto prostředí jsem nikdy nesledovala (a to ani Dr. House, kterého viděl snad už každý; aspoň zčásti) a ani tohle jsem původně neměla v plánu sledovat. Jeden den jsem ale náhodně viděla v televizi jeden z pozdějších dílů (dvanáctý) a překvapivě mě hrozně zaujal a hned jsem si musela ze záznamu pustit i díl předchozí (jedenáctý). Pak jsem teprv začala koukat od jedničky, kvůli čemuž jsem teda měla už pár věcí vyspoilerovaných a neměla jsem úplně to překvapení, jaké by měl klasický divák, který by koukal od začátku. Ale je pravda, že kdybych koukla nejdřív na první díl, možná by mě to nezaujalo až tolik, kdo ví.

Andrea Růžičková a Jiří Dvořák

Co se týče postav, samozřejmě jsem měla ráda Ondřeje Franka (Tomáš Maštalír), ale kromě něj jsem si také velmi oblíbila dvojici stážistů, Lindu (Elizaveta Maximová) a Filipa (Jan Nedbal). Zajímavou postavou byl také primář Marek Sýkora (Jiří Dvořák), který byl skoro takový seriálový záporák. Nakonec jsem měla ráda i psychiatra Karla Drtinu (Martin Myšička), jen mě mrzí, že nedostal větší prostor - myslím, že byl jediným zaměstnancem nemocnice, který pořádně neměl žádný vlastní příběh a dějovou linku, která by se v nějaké epizodě musela řešit. Ostatní postavy byly fajn, ale neměla jsem k nim už tak velké pouto.

Jedna věc, kterou musím zmínit jako zápor, je postava mladého doktora Gabriela (Valer Mbila). Aby nedošlo k omylu, měl zajímavý příběh, ale ze začátku (než jsem si zvykla) mi dost vadilo to, jak mluví - tuším, že když jsem o tom říkala mamce, popsala jsem to "jako kdyby přednášel scénář z papíru, takhle normální člověk prostě nemluví". Později jsem zjistila, že herce možná někdo předabovává, pouštěla jsem si s ním pak i rozhovor a je pravda, že mluví celkem jinak, takže zde by byla má výtka spíše k dabérovi. Každopádně co se týče dějové stránky, moc se mi nelíbilo, co udělal v osmé epizodě "Hippokratova přísaha" a hlavně jaké to (ne)mělo následky. Jsem ochotná postavám určité věci odpustit, když mají dobrý důvod, ale tohle bylo už trochu moc i na mě.

Také bych ráda zmínila samotný konec seriálu: ještě v předposledním díle jsem si říkala, že to na mě působí jako půlka série, nikoli konec - nic nebylo dořešené, jak to sakra chtějí ukončit v jednom díle? Ale přeci jen se jim to podařilo a nepůsobilo to ani uspěchaně, takže jsem spokojená. Líbilo se mi, jak byly jednotlivé dějové linky zakončeny a to, že pár z nich ani neměly zrovna "pohádkově šťastný konec". Působilo to díky tomu o dost více realisticky a upřímně, jsem takhle mnohem spokojenější.

Tomáš Maštalír, Jenovéfa Boková a Valer Mbila

Celkově se mi seriál líbil a pokud bude náhodou druhá série, rozhodně ji chci sledovat. "Chlap" měl hodně dobré momenty (i když by si zasloužil lepší název), po dobu sledování jsem se bavila, často jsem ani nedokázala odtrhnout oči od obrazovky a i když jsem se k seriálu dostala později, těch několik posledních týdnů vysílání, které mi zbývaly, jsem vždy napjatě čekala na čtvrtek a na nový díl ve vysílání. Rozhodně si myslím, že se jedná o klenot v jinak průměrných (až podprůměrných) českých televizních novinkách a zvláště, když jde o televizi nova. Tohle opravdu není žádná Ordinace v růžové zahradě. 

Ve finále tedy mohu Chlapa doporučit, minimálně pár epizod na zkoušku a pak uvidíte. A to i když nejste na pořady z tohoto prostředí, protože jak jsem psala výše, to nejsem ani já.

HODNOCENÍ
7/10