Používá technologii služby Blogger.
  • Domovská stránka
  • Recenze
    • Knihy
    • Filmy
    • Seriály
    • Divadlo
    • Videohry
    • Kosmetika
    • Ostatní
  • Nákupy
    • Fashion
    • Kosmetika
    • Knihy
  • Moje tvorba
    • Próza
    • Poezie
    • Kreslení
    • Fotografování
    • Grafika
  • Zážitky
  • Ostatní
    • Blog
    • Recepty
    • Spolupráce
Email tumblr deviantart pinterest

Lucy Villain



V lednu tohoto roku jsem zveřejnila článek Staré anotace aneb příběhy, které nikdy nenapíšu a dnes se vracím se stejným konceptem, jen místo originální tvorby tu mám fanouškovskou fikci.

Něco o mé historii, co se týče fan fikcí - nejvíc jsem je psala, když mi bylo takových 15/16, na svém Wattpadu jsem zveřejňovala Avengers FF "Secret Powers", která si díky velkému zájmu čtenářů vysloužila i druhý díl. Dodnes to jsou mé nejúspěšnější knihy na WP, ale kromě nich můžete na mém profilu nalézt i fan fikci na Zaklínače a na Assassin's Creed. Těmto příběhům se však v tomto článku věnovat nebudu, neboť jsou dopsané.

Dnes se budu věnovat fan fikcím, které jsem psala/chtěla psát ve 13 letech, ale i fan fikcím, na kterých jsem pracovala ještě minulý rok (potřebovala jsem se vypořádat s novými fiktivními crushy, ale samozřejmě mám teď už priority jinde, takže jsem to nedokončila - a ani jsem dokončení neplánovala). Snažila jsem se vybrat příběhy z různých fandomů, do kterých jsem byla kdy zblázněná, takže je možná větší pravděpodobnost, že budete znát alespoň některé z nich? Pokud ne, tak bohužel tento článek nebude pro vás, ale to nevadí, budu se na vás těšit zase příště!

Jinak opět jsem k příběhům vytvořila obálky, aby vás zde nečekal jen blok textu, u některých jsem obálky již měla a rozhodla jsem se je ponechat (pouze dva nejnovější příběhy, tedy 7 a 8), ale u většiny jsem tvořila vše nově. Berte to jako obálky na Wattpad, možná ani to ne - jsou to takové rychlovky.

To je už vše k mému proslovu, jdeme na to :)

***

1. Kouzlo pátku 13. // fandom: One Direction // 2012

Anotace: Caroline vždy brala pátek třináctého jako svůj šťastný den a když se blížila půlnoc, měla takovou tradici, že koukala na hvězdnou oblohu a počítala vzdálené odbíjení zvonů. Toho večera opět stála u okna a počítala: jedenáct, dvanáct... moment, třináct odbití? A pak začala padat hvězda. Caroline si přála jediné, aby byla blíže svému oblíbenci z kapely One Direction, Louisovi Tomlinsonovi. Když se dalšího rána probouzí, ocitá se v neznámém hotelovém pokoji a... má mužské tělo? Pak už stačí jediný pohled do zrcadla, aby zjistila, že se k Louisovi dostala mnohem blíže, než původně chtěla. Teď je v jeho těle, v myšlenkách slyší jeho hlas a musí přijít na to, jak se dostat zase zpátky do svého těla. Dokáže uchovat tajemství před ostatními členy skupiny i před fanoušky, které nevyhnutelně potká...?

Jak jinak začít tento seznam než takovým druhem fan fikce, která dává ostatním fan fikcím špatné jméno, žejo. Ano, jsem (bývalá?) directionerka a takových příběhů jsem psala spoustu, i když tenhle byl tematicky alespoň zajímavý a trochu odlišný od zbytku. Jinak to bylo samé "náhodou někde potkám někoho z členů a je z toho velká láska" a ano, hlavní hrdinka měla v těchto příbězích vždy mé jméno, proč asi. Jinak zkoušela jsem tento příběh číst a... nápad sice dobrý (i vtipný), ale to provedení bylo fakt špatný a trapný. Ale bylo mi 13, co se dalo čekat :D

***

2. Stejné chyby // fandom: Harry Potter // 2014

Anotace: Jessica přijíždí do Bradavic a proti svému přání je zařazena do Zmijozelu. Tím ale problémy jen začínají, už od prvního momentu na škole totiž pociťuje od učitelů zvláštní chování a snad nejdivněji se k ní chová ředitel koleje, profesor Snape. Mezitím se dívka spřátelí se studenty druhého ročníku, dvojčaty Fredem a Georgem, kteří souhlasí, že jí pomohou záhadu vyřešit. Nakonec se Jessica dozvídá pravdu: vypadá přesně jako jedna dívka, která zde před lety studovala... Lily Evansová.

Doplňující info: Zasazení je rok předtím, než Harry nastoupil do Bradavic.

Harry Potter fan fikce jsem psala tuším jenom dvě, z čehož jednu jsem téměř dokončila (doslova mi chyběla poslední kapitola, mělo to 92 stran velikosti A4 (30 000 slov). Na rozdíl od tohoto příběhu šlo o FF z doby Pobertů, kde byla romantická linka se Siriusem Blackem, ale skončilo to špatně, z očividných důvodů, protože jsem se držela předlohy.

"Stejné chyby" byl poměrně originální, i když divný příběh. Byla tam romantická linka s Fredem Weasleym a ono by to bylo i cute, kdyby hrdince nebylo 11 a jemu 12 (nad tím jsem tehdy vůbec nepřemýšlela). A raději nebudu myslet na ty divné scény, které měla hrdinka s profesorem Snapem. Teda, žádná romantika tam v tomhle ohledu nebyla, to zas ne, ale co jsem to teď četla zpětně - to jakým způsobem tu hrdinku Snape furt pozoroval bylo trochu... creepy.

***

3. Srdce piráta // fandom: Once Upon a Time // 2015

Anotace: Rosie strávila celý život na moři, dokud při jedné bouři nepřišla o otce a o své dvojče, bratra Raymonda. Nyní, o roky později, je připravena se na moře vrátit a plout na lodi zvané Jolly Roger, pod nechvalně známým kapitánem, jenž má místo levé ruky hák. Zná však pověsti námořníků o ženách na palubě a je přesvědčena, že ji piráti nepřijmou, pokud budou znát její pravou totožnost. Kapitána tedy vyhledá v mužském přestrojení a vystupuje pod bratrovým jménem. Dokáže udržet svou lež a začít nový život pod černou vlajkou? A jaká je souvislost mezi šarmantním kapitánem Hookem a zlatou mincí, kterou má Rosie od té osudné bouře na krku...?

Doplňující info: Zasazení je předtím, než Hook poznal Emmu (a ostatní), ale poté, co ztratil svou první lásku.

Tento příběh miluju, seč to je trochu klišé. Co jsem to teď pročítala znovu, celkem mě překvapilo, jak poutavě je to napsané, i když jestli by se kapitánu Hookovi ještě jednou "zablesklo v očích" při pohledu na hlavní hrdinku, stal by se z něj Thor. Netuším, kam jsem tím tehdy mířila, ale tipuju, že Hook od první sekundy věděl, že se jedná o dívku, ale nechal ji přitom. Ze seriálu víme, že by Hook neměl problém s ženou na palubě, pokud by se osvědčila, to samozřejmě hlavní hrdinka nevěděla. A ano, byla by tam romantická linka mezi těma dvěma, jako bych mohla takový příběh psát bez toho :D

***

4. Ve službách mušketýrů // fandom: The Musketeers // 2015

Anotace: Když je Beatrice neprávem obviněna z vraždy vlastního otce, je nucena utéct z rodné domoviny a vydat se do hlavního města, aby vyhledala královské mušketýry - jen ti jí mohou pomoci najít pravdu. Cestou ji však přepadají bandité a ona je během bitky vážně zraněna. Z posledních sil se dostává k branám Paříže, ale brzy ztrácí vědomí a padá z koně. Když se po několika dnech probouzí, zjišťuje, že najít ve městě mušketýra nebylo až tak těžké, jak si původně myslela: jednomu z nich totiž doslova spadla do náruče. Nyní má ale u mušketýrů dluh a musí si ho odpracovat. Dokáže Beatrice očistit své jméno a odolat šarmu nechvalně známého sukničkáře, mušketýra Aramise? A jakou roli v tom všem hraje tajemná Milady de Winter...?

Doplňující info: Děj se odehrává v Paříži, rok 1630.

Tak tento příběh patří k mým srdcovkám, stejně jako celí Tři mušketýři. Hlavně teda ten seriál, ale s nadšením jsem sledovala i další filmy s touto tematikou, jak já ty mušketýry prostě miluju (u nás v Městském divadle se taky hráli jako divadelní hra!). Z původní knížky jsem četla jenom kousek, ale pořád doufám, že to někdy přečtu celé.

Mimochodem, musím zmínit, jak se jmenovaly první čtyři kapitoly (po prologu), protože to doteď miluju: 1. Náruč pana Aramise, 2. Lekce šermu pana Athose, 3. Nabídka pana Porthose a 4. Rady pana D'artagnana. Nevím, jak jsem chtěla pokračovat s dalšími názvy, ale to je prostě geniální :D

***

5. Templářka // fandom: Dragon Age // 2016

Anotace: Alison se snaží vést klidný a rutinní život, ale jako obvykle se jí to příliš nedaří. Poté, co obdrží dopis od Cullena, dávného přítele a kolegy z řádu Templářů, se její život obrací vzhůru nohama. Musí se vydat do Skyholdu, sídla Inkvizice, ale netrvá to dlouho, než si začne uvědomovat, že se tam toho děje mnohem více, než se na první pohled zdálo. A všechno to začne ve chvíli, kdy potká tajemného elfského mága, Solase. Její pátrání po pravdě ji zavede až na samý okraj propasti – ale dokáže se odtamtud ještě vůbec vrátit zpět? Nebo se raději vrhne po hlavě dolů, aby odhalila temné tajemství, které Solase obklopuje? To ukáže čas.

Doplňující info: Děj se odehrává v průběhu hry Dragon Age 3.

Dragon Age tady většina z vás asi nebude znát, ale dodnes to je moje nejoblíbenější videoherní série a mrzí mě, že jsem ten příběh nikdy nedopsala - celkem bych si to přečetla, ale sotva jsem měla dvě kapitoly. Hrdinka se přátelila i s Fenrisem z Dragon Age 2, na začátku s ním probírala dopis od Cullena, pak dorazila na Skyhold, srazila se s Inkvizitorem a vyhledala Cullena. Určitě by mezi těmi dvěma byla romantická linka, ale velká část příběhu by byla věnována i Solasovi a jeho tajemství. Hrdinka by byla paranoidní, všichni by jí říkali, že Solasovi nevěří jen kvůli její Templářské minulosti, ale nakonec by Solasovo tajemství dokázala odhalit (kdo hrál DA3, především dlc Trespasser, tak ví). Měla s tím vším i nějaké bližší propojení, ale to si už bohužel moc nepamatuju.

Těch příběhů ze světa Dragon Age jsem měla i více, jak říkám, miluju ty hry a celkově ten fantasy svět a mám crush tak na miliardě postav, takže... jop, bylo by z čeho vybírat. No až konečně vyjde Dragon Age 4, třeba rozepíšu zase něco nového. Mimochodem, taky jsem měla jednu skvělou DA fan fikci (dějově ještě před první hrou), kde byla hrdinka Šedá strážkyně, přátelila se s Alistairem a pátrala po své sestře, která zmizela. Cestou by potkala elfa Zevrana, který by jí šlechetně nabídl pomoc, jen aby později zjistila, že je Zevran nájemný vrah a chce její sestru zabít. Ale tenhle příběh skončil dokonce už u nápadu a ani jsem nikdy nezačala, to mě mrzí o to víc :D

***

6. Závoj skutečnosti // fandom: Game of Thrones // 2019

Anotace: Kassandra vede obyčejný život, dokud jedné noci nevyjde z jejího krbu záhadná ohnivá postava a nevtáhne ji do jejího oblíbeného seriálu. Rázem se ocitá v Západozemí, na začátku první série, a má možnost prožít celý seriál z první ruky. Nicméně brzy zjišťuje, že může svými činy příběh ovlivnit – dokonce natolik, aby zachránila mnohým postavám život. Je ale dobrý nápad hrát si na boha? Přeci jen, všechno se děje z určitého důvodu. A co se stane, když potká svou nejoblíbenější postavu: nechvalně známého Králokata, Jaimeho Lannistera?

Fan fikcí na tento způsob jsem měla více, nejen se Hrou o Trůny, ale i s jinými fandomy, třeba na seriál The Flash. Škoda, že jsem to nikdy nedopsala, myslím, že to byl dobrý námět. Měla jsem sepsáno jen pár kapitol, ale namyšleno jsem toho měla spoustu, především to, co hlavní hrdinka dokáže změnit. Namátkou zmíním dvě věci (a tohle je spoiler, takže pokud jste GoT neviděli, ale chcete vidět, tak nečtete dál): Kassandra by byla tou, která by v druhé sérii odváděla Jaimeho do Králova přístaviště místo Brienne, pokusila by se zabránit přepadení a aby Jaime nepřišel o ruku - osud by ale zasáhl a Jaime by přišel o ruku jinak, nicméně by přišel o levou a ne o pravou a byl by dál schopen bojovat. Druhá věc: zabránila by Krvavé svatbě. Bylo by tam pár hezkých scén a znovushledání, ale šťastný konec jsem stejně nečekala. Ono by se zvrtlo něco jiného, osud by si našel cestu, jak zavést zase rovnováhu.

***

7. Lovená // fandom: Cursed // 2020

Anotace: Cailean je Sličná dívka s neobyčejným darem - dokáže vidět budoucnost. Svým zevnějškem ani nadáním však nenáleží do žádného klanu a když se příběhy o jejích schopnostech dostanou až k bratrstvu Rudých Paladinů, je nucena se stáhnout do života v ústraní. Vše se ovšem mění, když se setkává s Plačícím Mnichem. Jaký je její osud a jakou roli v něm hraje pověstný lovec Sličných? A je-li budoucnost vytesaná do kamene... lze ten kámen rozbít?

Doplňující info: Příběh začíná několik měsíců před dějem seriálu a psala jsem ho tak, aby k němu nebylo potřeba seriál vidět (vše bylo patřičně vysvětleno, i když fan fikce neodvratně obsahovala spoilery).

Prokletá nedostala na Netflixu tolik pozornosti, ale možná si vzpomenete na recenzi, kterou jsem na ni psala (ZDE). I když se na seriál snesla všeobecná kritika (a ne zrovna bezdůvodná), mně hrozně nadchnul a měla jsem potřebu něco z tohoto světa napsat (hlavně protože jsem si naprosto zamilovala postavu Plačícího Mnicha). Fan fikce má šest kapitol (což je pořád teprv začátek) a přiznám se, ráda si to zpětně pročítám, opravdu se mi líbí, jak jsem to psala. Líbí se mi děj, interakce hlavní hrdinky s Mnichem a v určitých místech jsem se ponořila do opravdu filozofických rozmluv o tom, jak svět není černobílý, o tom jak jsou zvířata mnohem ušlechtilejší než lidé a kdoví co... pokud tenhle příběh nikdy nedopíšu (což u tohoto jediného nevylučuju, určitá moje část by to velice ráda dokončila), budu muset ty myšlenky použít někde jinde, protože s tím jsem fakt spokojená.

***

8. Dotek budoucnosti // fandom: X-MEN // 2021

Anotace: Diane dokáže vidět budoucnost těch, kterých se dotkne, a roky je na útěku před lidmi, kteří toho chtějí využít. Žije v neustálém strachu, nikde nezůstává příliš dlouho a nikomu nevěří. Vše se však změní, když potká jistého studenta genetiky z Oxfordu, Charlese Xaviera. Představí jí nový svět, o kterém se jí ani nesnilo, ovšem zbavit se duchů minulosti není tak snadné. Dokáže dívka přijmout své pravé já a otevřít se lásce, které se celý život brání?

Doplňující info: Příběh se odehrává v listopadu 1961, několik měsíců před začátkem filmu X-MEN: First Class (První třída). Superhrdinské jméno hlavní hrdinky mělo být Oracle.

Jak vidíte, opravdu jsem chtěla psát o nějaké postavě, která umí vidět do budoucnosti :D Ono je to u fan fikcí jednoduché, zvlášť když se příběh odehrává před dějem filmu/seriálu a já tak jako autor můžu využívat znalosti z předlohy. To je vlastně stejný jako u těch příběhů na styl "fanynka se přenese do svého oblíbeného fiktivního světa", prostě mě bavilo psát za postavu, která  ví více, než všichni ostatní a může toho využít.

Každopádně jsem tuhle FF začala psát poté, co jsem minulý rok poprvé začala sjíždět X-MEN filmy a kdy jsem se naprosto zamilovala do mladého Charlese Xaviera (v podání Jamese McAvoye). Dohromady jsem napsala 3 kapitoly a u psaní jsem byla pro jednou fakt pečlivá. Nejen, že jsem si našla, jaké přesně bylo počasí 10. listopadu 1961 v Oxfordu (kdy příběh začíná - ještě že existují databáze, kde se tohle dá vyhledat), ale také jsem si na google mapách vyhledala jednu reálnou knihovnu, která tam existuje a jak přesně to tam vypadá a podle toho jsem vše popisovala, když tam hrdinka zavítala. Většinou nepíšu příběhy z reálného světa, tudíž jsem tohle nikdy moc řešit nemusela, ale celkem mě ten průzkum bavil. Dělali jste někdy k psaní podobné průzkumy?

***

Kompletní seznam fandomů a fan fikcí, které jsem kdy psala:

Kdybych v tomto článku měla psát o všech mých fan fikcí, byli bychom zde ještě do Vánoc, takže jsem z mých nejmilovanějších fandomů vybírala jen jeden příběh, i když jsem jich měla několik. Ale ani na všechny fandomy zde nebyl prostor a tak jsem nakonec vytvořila kompletní seznam fandomů s počtem fan fikcí, které jsem pro ten specifický fandom měla vymyšlený... nebo alespoň těch, které mám uložené v počítači, cokoli co jsem kdysi dávno psala pouze na papír je již nenávratně ztraceno :D

Arrow - 1

Assassin's Creed II - 3

Avengers - 5

Cursed - 1

Detroit: Become Human - 1

Dragon Age - 3

Game of Thrones - 7

Harry Potter - 2

Heroes - 3

Once Upon a Time - 1

One Direction - 5

Portal 2 - 1

The Elder Scrolls V: Skyrim - 1

The Flash - 1

The Musketeers - 1

The Witcher - 3

X-MEN - 1

Dohromady: 40 vymyšlených příběhů + 1 speciální navíc, který nezapadal do žádného fandomu, resp. se jednalo o příběh, kde bych psala o tom "co kdyby se herci potkali se svým fiktivním já", každá kapitola by pojednávala o někom jiném, v první kapitole měl být Tom Hiddleston a Loki, dále jsem to zpracováno neměla.

***

A to je pro dnešní článek vše!

Co vy a fan fikce, měli jste někdy období, kdy vás bavilo je číst nebo psát? Pokud ano, na jaké téma?

Které ze zvýše zmíněných fandomů znáte? Jste/byli jste součástí některého z nich?

Zaujal vás některých z mých nápadů? A co říkáte na obálky?

Díky za přečtení a přeji krásný den! L. V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
6 comments

Moon Knight je seriál patřící do čtvrté fáze Marvel Cinematics Universe. Hlavním hrdinou příběhu je Steven Grant, který pracuje v Londýnském muzeu jako obchodník se suvenýry, navzdory svým snahám stát se průvodcem egyptské expozice. Jeho život se však obrací vzhůru nohama, když jedné noci ulehá do postele a následně se probouzí na neznámém místě, jdou po něm muži se zbraněmi a v hlavě k němu promlouvá děsivý cizí hlas. Brzy se dozvídá, že se nachází mezi uctívači egyptské bohyně Amemait (v angličtině Ammit), kteří by udělali vše pro to, aby vrátili svou bohyni zpátky k životu...

Protože se zde v hlavní roli objevuje nová postava, není ke sledování potřeba znát žádný z předchozích Marvel filmů, na rozdíl od ostatních doposud vydaných seriálů ze čtvrté fáze (tzn. WandaVision, The Falcon and the Winter Soldier, Loki, What if...? a Hawkeye). Žádná souvislost zatím nebyla s ostatními superhrdiny ustanovena, i když je možné (a já v to doufám), že se to do budoucna změní.


Napsat tuto recenzi bez spoilerů bude velice obtížné, protože Moon Knight je prvotřídní ukázkou seriálu, který je jako puzzle - na začátku jste extrémně zmatení a netušíte, co se to děje a každá následující epizoda vám odhaluje další a další dílky. A když už si myslíte, že všechno víte, dozvíte se zase něco nového. Seriál je v tomhle naprosto geniální a musím se přiznat, že ta má zmatenost byla snad má nejoblíbenější část - provedení bylo skvělé a vzhledem k tomu, že byl Steven zmatený úplně stejně jako já, užívala jsem si jeho reakce a jeho postupného zjišťování informací.

Víte, poslední dobou se musím do nových Marvel seriálů (a někdy i filmů) nutit a Moon Knight nebyl výjimkou, zvlášť když šlo o pro mě dosud neznámou postavu. První věc, kterou jsem o něm slyšela, bylo: "hlavně vydrž tu první epizodu, budeš mega zmatená, ale pak je to už lepší". No a teď když se na to dívám zpětně... zmatená jsem sice byla, ale tu první epizodu jsem si užila možná i nejvíc ze všech. Ale je pravda, že vybrat oblíbenou epizodu je dost složité - to že má seriál jen 6 dílů znamená, že zde opravdu není čas na žádnou "vatu", pořád se něco děje, pořád se dozvídáme nové věci, každý díl mě neskutečně bavil.

Co se týče postav, Steven byl prostě úžasnej, zamilovala jsem si ho od prvního momentu, co otevřel ústa a byla jsem ráda vždy, když byl na obrazovce. Musím říct, že Oscar Isaac zde opravdu ukazuje svůj herecký rozsah a i když se většinou nezajímám o to, jaká ocenění kdo a za co dostane, za tenhle seriál si Isaac 100 % něco zaslouží vyhrát. Protože... nebudu spoilerovat, ale wow, tleskám jeho výkonu. Dále si v seriálu zahrál Ethan Hawke, který ztvárnil roli Arthura Harrowa, vůdce oné fanatické skupiny a musím říct, že svou roli "záporáka, který věří, že dělá správnou věc", zvládl naprosto dokonale. Samozřejmě zde byly i další skvělé postavy, mám minimálně jednoho dalšího velkého oblíbence, ale kvůli spoilerům nebudu zacházet do detailů, na to si už musíte přijít sami :D


Po vizuální i po hudební stránce je seriál naprosto špičkový, od Marvelu bych ale nic průměrného ani nečekala. Překvapilo mě, že seriál má i hororové prvky, občas to bylo vysloveně creepy a bála jsem se toho, co přijde. Ale zároveň nešlo o žádný extrém a to říkám jako hrozný strašpytel, který nemá hororové filmy moc rád, protože se pak vždycky bojím a nemůžu spát. Tady to prostě všude sedlo, napětí nebylo zbytečně natahované, vždycky přišlo v tu pravou chvíli. A zvlášť v prvních dvou epizodách, když hlavní hrdina nevěděl, co se to děje a komu může vůbec věřit.

Samotnou mě překvapuje, jak moc jsem z tohoto seriálu nadšená. Vždyť to bylo jen 6 dílů o random postavě, kterou jsem předtím neznala a která mě absolutně nezajímala. Jasně, egyptská mytologie je cool, ale já měla vždycky raději řeckou, případně severskou, a o egyptské téměř nic nevím - takže to není tak, že bych seriálu odpouštěla určité věci jen proto, že se zabývá mou oblíbenou tematikou. A přesto mám k celém seriálu jen jednu jedinou výtku a jinak mě vůbec nic nenapadá... a tu výtku musím dát do sekce spoiler, protože pokud jste seriál neviděli, ale plánujete ho zkusit, vyzradilo by vám to jednu důležitou věc, kterou si myslím, že je lepší postupně objevovat až v seriálu. Pokud tedy o tento spoiler nestojíte, můžete přeskočit až za další obrázek.

*** SPOILER ***

Pokud plánujete seriál sledovat a nechcete si nic vyzradit, tak tuto část přeskočte! Jedná se o zásadní spoilery, takže pokračujte na vlastní nebezpečí!

Má výtka se týká samotných egyptských bohů. Khonsu byl skvělý a brala bych i víc scén s ním, ale jinak jsme těch bohů moc neviděli. Myslím si, že by bylo lepší, kdybychom minimálně během scén v pyramidě reálně viděli ty samotné bohy v jejich podobách, než jenom jejich Avatary, kteří mluvili jejich jmény. Upřímně mě zajímá, jak by vypadali. 

A navíc, proč byl Khonsu jediný, kdo bojoval na konci s Ammit? Ostatní bohové tam pořád měli být (to je jedno, že jejich Avataři ne) a mohli se Ammit postavit, také ji přece nechtěli na svobodě, takže... proč? To je můj jediný problém s příběhem, který mi přišel i trochu nelogický. Ale hlavně jsem chtěla vidět ostatní bohy. A můj oblíbený Anubis tam ani nebyl zmíněný, pfff! :D

Jo a jenom využiju tuto sekci ještě pro jednu poznámku: sakra doufám, že se v nějakých budoucích filmech/seriálech egyptští bohové ještě objeví. Přeci jen, v nadcházejícím Thorovi se poprvé dočkáme řeckých bohů (a tím i potvrzení, že severští bohové nejsou ti jediní, kteří "skutečně existují"), takže to není špatná úvaha. Brala bych, kdyby se všichni jednou sešli a pokecali, ono když se nad tím zamyslíte, bylo by to celkem komické. Thor i Zeus vypadají jako lidi, ale takový Khonsu... ten by fakt vyčníval :D

*** KONEC SPOILERU ***


Teď již k finálnímu hodnocení...

První sérii Moon Knighta hodnotím stejně jako první sérii Lokiho a i když Loki stále zůstává mým TOP 1 seriálem od Marvelu, Moon Knight je mu velice blízko (rozhodně blíže než ostatní seriály ze čtvrté fáze, i když jsem si je také užila, ne že ne). Což musí hodně vypovídat, protože k Lokimu mám silné nostalgické pouto, které je v budování už kdoví kolik let, je mou nejoblíbenější Marvel postavou, ale nebýt tohohle pouta, asi byl upřímně dala Moon Knighta na první místo. Protože kdybych se dívala čistě na děj a zpracování a nenechala se ovlivňovat svým dlouholetým crushem na určité postavě i herci, je Moon Knight prostě lepší. Ale protože se nedokážu od Lokiho úplně odpoutat, tak se Moon Knight ocitá na druhém místě mého pomyslného seznamu nejlepších Marvel seriálů. Ale wow, fakt jsem nečekala, jak moc mě chytne.

Mou jedinou výtku (za kterou strhávám jeden bod) jsem zmínila již výše v sekci spoiler, ale jinak si opravdu nemůžu na nic stěžovat a těším se, až bude nějaké pokračování. Alespoň doufám, že bude, přestože není druhá série zatím potvrzená... ale dle potitulkové scény u posledního dílu v to budu doufat. A kdyby ne druhá série, tak aby se Moon Knight objevil v nějakém jiném plánovaném Marvel filmu, myslím si, že má ta postava opravdu velký potenciál.


HODNOCENÍ
9/10

***

A to je pro dnešní článek vše!

Slyšeli jste o tomto seriálu? Sledovali jste ho, případně chystáte se ho sledovat?

Máte rádi Marvel a celkově superhrdinskou tematiku nebo to není žánr pro vás? A co egyptská mytologie, zajímali jste se o ni někdy?

Děkuji za přečtení, užijte si týden a budu se na vás těšit zase v pondělí u dalšího článku! L. V. ♥
Share
Tweet
Pin
Share
8 comments

Tematicky jedna fotečka, kterou jsem vyfotila u nás na zahradě :D 

Tohle bude trochu netradiční článek, ale chtěla jsem se s vámi podělit o tento tip pro případ, že se najde někdo, kdo tohle musí taky řešit. Víte, s mamkou bydlíme v půdním bytě a každý rok - jakmile je teplo - mám problém s včelkami samotářkami, které neustále poletují kolem mého okna, hledají skulinky, kde by si udělaly domeček a hryzají do okolního materiálu. Dělo se to co pár minut od rána do večera, takže to rychle začalo být otravné, zvlášť když ve svém pokoji trávím většinu volného času.

Jen aby bylo jasno, já nemám se včelami žádný problém (na základce jsem chodila i do včelařského kroužku), ale to jejich hryzání a bzučení je dost slyšet a protože opravdu nechci, aby se zabydlely v mém okně, bylo třeba s tím něco dělat. Nejdřív jsem zkusila prostě okno přes den neotevírat - což jsem samo o sobě dělala dost nerada, potřebuju větrat - ale i přes zavřené okno si stejně našly nějakou cestu a pořád bylo slyšet, jak se mi tam provrtávají. Jo a dělaly to konkrétně jen u mého okna, k dalším čtyřem oknům v našem bytě se ani nepřiblížily, takže taky pech :D

Každopádně jsem hledala nějaké řešení, jak odtud včelky odradit a i když máme doma chemický postřik, moc se mi nechtělo ho používat, pokud existovala i jiná možnost. Přeci jen včelky jsou nesmírně užitečné a nechci je zabíjet, ale máme velkou zahradu, takže můžou být užitečné tam - ne v mém okně. Hledala jsem po internetu, ale nic moc jsem neobjevila, no a pak se mamka poptala známé včelařky a ta nám dala tip, jak si vyrobit domácí směs, která by mohla zabrat. A zabrala! Takže se dnes s vámi podělím o "recept" :)

Pozn.: mám vyzkoušeno pouze proti všetečným včelkám, na vosy jsem nezkoušela, takže účinek nemůžu zaručit, ale klidně bych to taky zkusila (i jako prevenci). Hlavně nestříkejte přímo na ty vosy nebo nedejbože na jejich hnízdo, to by asi nedopadlo dobře :D



Budete potřebovat:

- ocet

- hřebíček

- cibuli

Množství záleží na tom, kam všude budete chtít tento domácí postřik používat a jak máte velkou nádobu.

Já jsem nejdřív nalila větší množství octa do uzavíratelné sklenice, do toho jsem hodila několik kousků hřebíčku a nakrájela jsem asi třetinu cibule na kousky. Protřepala jsem to a nechala jsem asi hodinku nebo dvě odležet. Pak jsem našla vhodnou nádobu, do které jsem nalila tekutou část (hřebíček a cibuli jsem už nechala stranou, ale můžete tam šupnout i vše dohromady), nakonec jsem ještě přidala trochu octa a naředila jsem troškou vody (abych toho měla v nádobě víc, neodhadla jsem množství) a našplíchala jsem kolem míst, kam včely létaly (samozřejmě když tam zrovna nebyly). Bylo potřeba šplíchat několikrát v průběhu prvního dne, včelky to ještě chvíli zkoušely, ale nakonec to přeci jen vzdaly a další den se už vůbec neobjevily. Od té doby uplynulo už několik týdnů a stále jsem je u svého okna nezaznamenala.

Upozornění: ocet samozřejmě zapáchá, takže kamkoli to našplícháte, budete ho ještě nějakou chvíli cítit, ale jak říkám, stačilo šplíchat jeden den a pak už se včelky neobjevily. Nevím, jak efektivní by to bylo v dlouhodobém hledisku, kdyby bylo třeba směs používat každý den (zvlášť v místnosti, kde spíte), ale tím už nebylo třeba se trápit.


A ještě jedna fotka na závěr ♥

***

To je vše pro dnešní článek!

Měli jste někdy problém s vlezlými včelkami/vosami nebo jste se s nimi doma nesetkali (nebo alespoň ne v takové míře, že byste je potřebovali nějak řešit)?

Používáte raději chemické postřiky, přímo vyrobené proti hmyzu, nebo preferujete přírodní alternativy?

Děkuji za přečtení a přeji krásný den! L.V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
8 comments

Na sepsání tohoto článku jsem se hrozně těšila, ale než začnu mluvit o mé nejnovější kresbě, dáme si malou lekci historie. V květnu 2020 jsem zde zveřejnila něco podobného - šlo o challenge Draw this again, pro kterou jsem využila starý fanart Iorwetha ze hry Zaklínač 2. Porovnání bylo tehdy pouze mezi roky 2015 a 2020. V tom článku jsem vysvětlovala, že 2015 byl poslední rok mého aktivního kreslení, než jsem s tím sekla, protože jsem se vůbec nezlepšovala. Tak nějak jsem přestala věřit, že je kresba něco pro mě, neměla jsem na to vlohy a hotovo. Nicméně koncem roku 2019 jsem se ke kreslení vrátila a tentokrát jsem se nehodlala vzdát tak snadno. Začala jsem trénovat a pomalu se začal dostavovat pokrok...

Od té doby jsem se snažila kreslit aktivně, alespoň jedna kresba do měsíce, ale protože mám více kreativních zájmů, hodně se mi střídá, na co mám zrovna chuť a čemu se chci věnovat. Někdy pár měsíců nic nenakreslím, někdy bych kreslila každý den. Nijak to nehrotím, kariéru v tomhle stejně asi nenajdu, takže se tomu věnuju opravdu jen když je čas i nálada.

Nedávno jsem zase dostala chuť kreslit a hrozně jsem chtěla zhodnotit svůj pokrok (jsem na tom teď trochu ulítlá, jak vidím s každým novým dílem zlepšení). No a protože už je to nějaký ten pátek, co jsem svého oblíbeného elfa kreslila, proč se do něj nepustit a neudělat nové oficiální porovnání, tentokrát 2015 x 2020 x 2022? Mimochodem, minulý rok jsem sice Iorwetha taky kreslila, ale šlo o tradiční kresbu, zkoušela jsem nové fixy (copic markers off-brand) a byla to spíš rychlovka, takže to do porovnání nezahrnu. Chci jen kresby, u kterých jsem se opravdu snažila a u kterých jsem strávila hodiny času, aby byl ten pokrok opravdu patrný.

No a tady už mám porovnání 2020 vs. 2022 (obojí z května).

Přiznám se, i když na té nejnovější kresbě stále vidím chyby, jsem z toho pokroku fakt nadšená a nemůžu se dočkat, jak bude můj Iorweth vypadat za dalších pár let. Co se týče programů, na sketching a lineart teď používám Paint Tool SAI, na barvy a stínování Adobe Photoshop. Na čas tvorby se mě raději ani neptejte, tipla bych aspoň takových 15 hodin, ale zase: já ke kreslení běžně sleduju různá videa, což ubírá mou pozornost, takže těžko říct kolik by to bylo čistého času.

Nejhorší je, já jsem v tomhle ohledu celkem perfekcionista a mnohem raději budu pracovat 15 hodin na jedné extrémně detailní kresbě, než abych těch 15 hodin využila na 15 menších kreseb na procvičení, což není zrovna dobře. Vím, že to hrozně zpomaluje můj pokrok, ale stejně si nemůžu úplně pomoct. Pracuju na tom, ne že ne, ale je to hodně těžký. Kdybyste měli nějaké tipy, jak se přimět víc trénovat a méně se snažit o co nejlepší kresby, ráda si to poslechnu.

Jinak pokud se vám má tvorba líbí a chtěli byste sledovat mou uměleckou dráhu i jinde, mám kreslící Instagram a taky Deviantart. Budu moc ráda za sledování i případné likes!

A nakonec samotná kresba - kdybyste si chtěli rozkliknout kvůli detailům:

***

A to je pro dnešní článek vše!

Co vy a kreslení/malování, je to něco pro vás nebo máte raději jiné kreativní aktivity? Pokud se kresbě věnujete, jste spíše tradiční umělec nebo digitální?

Jak se vám líbí má nová kresba a co říkáte na pokrok? Jestli máte pro mě nějaké tipy nebo doporučení, sem s tím! Mým cílem do budoucna je pokračování studia anatomie, póz a pozadí, ale budu ráda za jakékoli konkrétnější rady.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den! L. V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
8 comments

Bridgertonovi (v originále Bridgerton) je romantický drama seriál, který sleduje příběhy osmi sourozenců z rodiny Bridgertonových. O první sérii se zde rozepisovat nebudu, pouze zmíním, že hlavní postavou byla nejstarší dcera Daphne a mou plnou recenzi si můžete přečíst ZDE. Druhá série se soustředí na nejstaršího syna Anthonyho, který je hlavou rodiny a konečně se rozhodl si najít manželku. O své vyvolené má přesnou představu, možná až příliš: musí být totiž dokonalá a to nejmenšího detailu. Láska ho absolutně nezajímá a hledání partnerky bere jako povinnost ke své rodině i svému postavení coby vikomta. Je to čistě praktická záležitost a city s tím nemají nic společného. Záhy se objevuje dokonalá mladá dáma, která přesně sedí jeho představám - nebýt její svéhlavé starší sestry, která Anthonyho rychle začne dovádět k šílenství. A to nejen jedním způsobem...

Seriál je natáčen dle knižní série, kde se každý díl soustředí na jednoho ze sourozenců. Stejně tak to funguje i u seriálu (co se týče hlavních postav v rámci sérií), nicméně na rozdíl od knih se zde na pozadí odehrávají také vedlejší linky dalších postav. To dodává seriálu na zajímavosti, zvláště pokud nejste zrovna fanoušky hlavní dvojice, ale oblíbili jste si někoho jiného (pro mě případ první série).

V recenzi první série jsem zmínila naději, že další série budou mnohem zajímavější a přesně tak se stalo. I když ani Anthony není můj nejoblíbenější sourozenec, druhou sérii jsem si užila mnohem více, než tu první. Líbil se mi směr, kterým se jeho romantický příběh dal, líbila se mi chemie mezi ním a Kate a líbilo se mi i tempo, kterým se příběh posouval. První série byla v porovnání s touto velmi uspěchaná, i když pravda, druhá byla možná zase pomalá až moc. Nevím, kdy naposledy jsem byla tak frustrovaná z fiktivní dvojice, která se prostě ne a ne políbit, i když to už x-krát vypadalo, že k tomu dojde - UGH! Uspěchaný tady byl pak akorát konec, doufala jsem ještě v nějaké "co se stane potom" (jako v první sérii), ale snad se toho dočkáme na začátku chystané třetí série, takže pro teď mlčím.


Anthony Bridgerton (Jonathan Bailey)

Anthony Bridgerton je zajímavá postava. V první sérii jsem ho měla ráda, tady mě ale dlouho štval, svým způsobem. Určité jeho názory mi byly dost proti srsti (způsob, jakým mluvil o potenciálních partnerkách), ale zase chápu, že to k této době tak trochu patří a v podstatě i chápu jeho důvody, proč se na to díval takhle. Ne že by to bylo kvůli tomu v pořádku, ale nakonec se polepšil. Naopak jiné scény s ním se mi líbily hodně, ale nebudu nic spoilerovat, jenom řeknu "vosa" a dále to nerozebírám. Vy co jste to viděli už budete vědět :)

Kate a Edwina Sharma jsou také velmi zajímavé postavy a obě jsem si oblíbila, i když každou z jiného důvodu. Kate je velmi svá, miluju její interakce s Anthonym a celkově i její pohled na svět, i když určité její rozhodnutí neschvaluji. Edwina je zase velmi sladká a okouzlující, měla rozhodně něco do sebe. Na druhou stranu, moc se mi nelíbila určitá věc, kterou později udělala, ale opět - nebudu spoilerovat a posouzení už nechám na vás.

Samozřejmě se zde setkáváme i s dalšími postavami z rodin Bridgerton a jejich nejbližšího okolí. Benedict, druhorozený syn, opět nezklamal a těšila jsem se z každého momentu, kdy byl na obrazovce. Jak já ho žeru. Také mě bavil příběh druhorozené dcery Eloise (další mé oblíbené postavy), její uvedení do sezóny bylo vskutku úsměvné a líbily se mi scény mezi ní a Theem Sharpem. V první sérii jsem také měla hodně ráda Penelope Featherington a Lady Danbury, bohužel v této sérii mě obě celkem zklamaly.


Kate Sharma (Simone Ashley) a Edwina Sharma (Charithra Chandran)

Co se týče hudby, v první sérii jsem si toho vůbec nevšimla (i když to tam také bylo), ale často můžeme na pozadí slyšet moderní popové písničky, akorát převedené do klasické podoby (housle a podobně, vše bez zpěvu samozřejmě). Je to celkem zajímavé, když se soustředíte na intenzivní tanec mezi dvěma postavami a najednou si uvědomíte, že jim do toho v pozadí hraje Sign of the Times od Harryho Stylese :D

No a to bych nebyla já, kdybych nezmínila sex scény, žejo. V první sérii jsem je uvedla jako velký zápor - bylo jich příliš mnoho, příliš dlouhých, detailních a půlka z nich tam ani nemusela být. Nijak to ten děj neposunovalo a jako by: je super, že si Daphne se Simonem užívají, ale jaksi to nepotřebuju sledovat. Každopádně ve druhé sérii nastalo v tomto ohledu opravdu velké zlepšení. To málo sexuálních scén, které zde byly, měly svůj důvod a nebyly zbytečně natahované. Myslím si, že pro tento druh seriálu to bylo tak akorát množství.

Celkově jsem s druhou sérií spokojena, byla opravdu lepší než ta první (jak jsem předpokládala a ještě, že to tak nakonec dopadlo, přeci jen jsem očekávání měla poměrně vysoko). Už teď se těším na třetí sérii (která je již oznámena, společně se čtvrtou), i když si na ni opět asi rok počkáme. Bohužel. Ve třetí sérii by totiž měl být hlavním hrdinou Benedict a už teď se nemůžu dočkat. Doslova nejlepší postava a kdybych si měla vybrat nějakého Bridgertona, který je povahově pro mě jako stvořený, je to jasná volba. Nojo, to jsou ti umělci, mám pro ně prostě slabost... :)

HODNOCENÍ
8/10

***

A to je pro dnešní článek vše!

Slyšeli jste o tomto seriálu? Sledovali jste ho, případně chystáte se ho sledovat? Kdo jsou vaše nejoblíbenější postavy a koho naopak nemusíte? Zrovna tady by mě to opravdu zajímalo.

Mimochodem, dnes (v den vydání tohoto článku) mám narozky! Neplánuji žádný tematický článek, ale mám pro vás alespoň takovou narozeninovou otázku: jak obvykle slavíte své narozeniny? Máte nějaké speciální tradice?

Děkuji za přečtení a přeji krásný den! L. V. ♥
Share
Tweet
Pin
Share
18 comments

Používáte elektrický zubní kartáček? Já se přiznám, že jsem se v tomhle ohledu vždycky držela klasiky a hlásala jsem, jak tyhle "vymoženosti" nepotřebuju, jenomže věc se má tak, že když dojde na takové to běžné, každodenní čištění zubů, mívám tendenci to trochu uspěchat. Nemám na to trpělivost, což je - přiznejme si to - hodně špatný přístup. Jako dítě jsem mívala dost problémy s kazy a i když je to už dlouho, co mě musela zubařka vrtat, doteď bojuju se zubním kamenem a s nadměrným krvácením dásní. Před pár měsíci jsem viděla článek od jedné blogerky (bohužel si teď už nevzpomenu, od které to bylo), ve kterém ukazovala svůj elektrický kartáček, popisovala jeho výhody a celkově ho dost vychvalovala oproti klasickému, no a od té doby jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych si ho taky mohla pořídit. Samozřejmě jsem nečekala, že by mi s problémy pomohl přes noc, ale říkala jsem si, že by se mohl vyplatit do dlouhodobého hlediska.

Shodou okolností jsem dostala před několika týdny nabídku spolupráce s internetovým obchodem NAZUBY.CZ (za kterou bych ráda ještě jednou takhle veřejně poděkovala) a hned co jsem zavítala na jejich stránky, už jsem si to mířila do sekce Elektrické zubní kartáčky. Ve značkách se moc nevyznám, takže jsem si jednoduše rozklikla kategorii "pro dospělé" a podle ceny jsem začala procházet jednotlivé kartáčky. Velkým pomocníkem při výběru bylo hodnocení zákazníků přímo na stránce produktu, což beru v eshopech jako obrovské plus - já jsem na recenze celkem vysazená, zvlášť když něco nakupuji přes internet (a nechápu, že tohle v dnešní době nemají všude). Taky oceňuju velké množství filtrů, které mohou výběr usnadnit v případě, že máte už jasnější představu o tom, co chcete.

Když jsem měla vybraný kartáček (ke konkrétnímu produktu se dostanu později), chtěla jsem se ještě podívat po nějaké ústní vodě. Nejdříve jsem uvažovala o nějaké přírodní, ale moc se mi nechtělo jít do značky, kterou vůbec neznám, takže jsem si nakonec vybírala mezi produkty značky Oral-B a Listerine. Pro účely tohoto článku jsem chtěla vybrat něco trochu nevšedního, takže nakonec zvítězila ústní voda Listerine s příchutí zázvor a limetka. Reálně mě zajímalo, jestli obstojí proti klasické mentolové příchuti (kterou já osobně zrovna moc nemusím a nějakou dobrou náhražku bych brala).


Oral-B PRO 900 Sensi UltraThin zubní kartáček

Po přečtení kladných recenzí jsem se rozhodla pro značku Oral-B a vybrala jsem si tento model, který je dle mého cenově dost přijatelný (ve slevě za 899,- Kč). Dorazil v balení s nabíjecím stojánkem a dvěma čistícími hlavicemi (Sensi UltraThin a 3D White) a jeho "smontování" bylo už dost jednoduché.

Pak následovalo nabíjení kartáčku - chtěla jsem ho nechat nabít do plné kapacity, abych mohla spočítat, jak dlouho to bude trvat. V návodu se psalo cca 22 hodin, což odpovídalo. Podle informací na stránce by měl kartáček pak vydržet až 7 dní v provozu (při čištění dvakrát denně). Já jsem ho zatím používala jen jednou denně (střídám ho s klasickým), čistím ale skoro dvojnásobně déle, než je uvedeno na obalu. Po 10 dnech začal ukazatel nabití blikat červeně, o tři vyčištění později se už nezapnul a bylo třeba nabíjet. Myslím si, že ta doba nabití je určitě jednou z nevýhod tohoto modelu, mohlo by to být i rychlejší / vydržet déle.

Jsou zde tři čistící režimy: daily clean (pro každodenní čištění), sensitive (jemné čištění) a whitening (pro odstranění povrchových skvrn). Mně nejvíce vyhovuje ten druhý režim, ale musím se přiznat, že mě překvapila síla rotací - zvlášť když jsem zvyklá na klasický kartáček, tak byl tohle celkem nezvyk. Vlastně je to celkem vtipné, když jsem poprvé kartáček používala, tak se mi z těch vibrací trochu i točila hlava :D Ale po vícero použití jsem si už zvykla.

Kartáček má taky zabudovanou funkci kontroly tlaku, takže pokud začnete příliš tlačit, změní se zvuk vibrací - čímž vás kartáček upozorní, že nemáte tolik tlačit. To beru jako velkou výhodu, s klasickým kartáčkem jsem vždycky měla tendenci hrozně tlačit a asi si umíte představit, jak brzo vypadaly jeho štětinky.

Ve finále bych zmínila, že v kartáčku je i časovač, který každých 30 sekund zavibruje a upozorní vás tak, abyste změnili čištěnou sekci. Doporučuje se čistit 2 minuty, ale já jsem zjistila, že mi to nevyhovuje, čistím cca 3-4 minuty.

Jinak jsem s kartáčkem spokojená, ale na jednu stranu je to opravdu nezvyk. Přijde mi, že vyčistí lépe než klasický kartáček, čištění je snadnější a "ne tak namáhavé" (ne že by to s klasickým kartáčkem bylo zrovna náročné, ale přeci jen se vám s tím elektrickým neunaví ruka tak rychle, ideálka pro nás lenochy). Jen bych zmínila, že po prvním použití mi trochu krvácely dásně (na což upozorňují i v návodu), ale pak už to bylo vždy v pohodě.

Pokud tedy hledáte cenově přijatelný elektrický kartáček, který ale něco i trochu vydrží, mohu tuto značku jen doporučit. Samozřejmě pokud nechcete zůstat u klasiky. Jo a jen bych dodala, nezapomeňte používat i mezizubní kartáčky nebo nit, on si ani ten elektrický neporadí se vším :)

Listerine Fresh Ginger & Lime Mild Taste ústní voda 500 ml

Jak už jsem psala výše, vybrala jsem si ústní vodu značky Listerine s příchutí zázvoru a limetky a reálně jsem byla zvědavá, jak obstojí. Příchuť mentolu mi vadí jak u ústních vod, tak u zubní pasty, ale i když jsem věděla, že se vyrábí speciální verze bez mentolu a s různými příchutěmi, měla jsem pocit, že nebudou tak účinné - přesto jsem neodolala, když jsem na tuhle ústní vodu narazila. Měla dost dobré recenze a i když moc nemusím ani ten zázvor, chtěla jsem ji vyzkoušet.

A musím se přiznat, že jsem asi našla svou novou oblíbenou ústní vodu. Příchuť zázvoru mi vůbec nevadí a vlastně mi voda připomíná (chutí i vůní) takové ty růžové orbitky, které miluju. V puse nijak extra nepálí (jak jsem zažila u jiných vod značky Listerine) a je velmi příjemná. Kolik % bakterií zahubí, to vám bohužel nepovím, ale jako náhrada mentolových vod je ideální a určitě ji budu chtít používat i do budoucna. Neobsahuje alkohol a navíc není vůbec drahá, na NAZUBY.CZ se dá sehnat za 82 Kč.

***

A to je pro dnešní článek vše!

Jaká je vaše ústní hygiena? Dáváte si záležet na tom, jak si čistíte zuby nebo to trochu flákáte?

Používáte / Používali jste někdy elektrický zubní kartáček nebo se držíte klasiky?

Máte zkušenost s těmito produkty / značkami / s internetovým obchodem NAZUBY.CZ?

Díky za přečtení a přeji krásný zbytek dne! L. V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
12 comments


Přiznám se, že i když obchod NOTINO znám už pěknou dobu, nikdy jsem v něm nenakupovala. Ráda jsem ale navštěvovala jejich eshop kvůli recenzím a to nejen u nákupu přes internet, ale i když jsem se zrovna v nějaké drogerii potřebovala rozhodnout mezi produkty. 

Co se týče mých zkušeností se značkou ZIAJA, vyzkoušela jsem zatím jejich kozí krém (denní i noční), okurkový krém, okurkové tonikum a micelární vodu Anti-Pollution. Vždycky jsem zatím tyhle výrobky nakupovala v DMku (i opakovaně), ale tam nemají zrovna velký výběr, a protože jsem chtěla vyzkoušet zase něco nového, napadlo mě vyzkoušet eshop ziaja.cz (protože žádný kamenný obchod v Brně není). Ani jsem nevěděla, že vyrábí vlasovou kosmetiku, takže jsem si ke krému rovnou začala vybírat i šampon a masku na vlasy a nakonec jsem si do košíku přihodila i gel pro intimní hygienu.

Recenze na Notinu byly mým velkým pomocníkem při výběru konkrétních produktů a když už jsem zjistila, že tam mají vše, co chci brát, na zkoušku jsem si je taky hodila do košíku - a zjistila jsem, že to vyjde o dost levněji než na Ziaja eshopu - místo 399 Kč jsem tedy nakonec platila 232 Kč (obojí vč. dopravy). Tady musím zmínit, že na Notinu jsem si zvolila osobní odběr na prodejně, za který je poplatek 25 Kč (pokud je objednávka pod 500 Kč). Nejsem zrovna fanouškem takového poplatku, ve většině eshopů je osobní odběr zdarma, ale aspoň to není vysoká částka - jen se tam menší objednávky asi nevyplatí tolik. Navíc byla na Notinu zrovna akce, takže jsem měla navíc i slevový kód, díky kterému jsem ušetřila dalších 89 Kč.

Objednávku jsem uskutečnila před druhou hodinou ráno (můj spací režim zde raději nekomentujme) a zásilka byla připravena k vyzvednutí již o půl čtvrté odpoledne. Od té doby jsem na Notinu objednávala ještě jednou a opět byl balíček připraven tentýž den, takže v tomto ohledu jsem velmi spokojena. Předpokládám ale, že kdybych vybrala jinou formu dodání, trvalo by to déle.

Teď ale již k produktům, které jsem si zakoupila...

1. Ziaja Cashmere posilující šampon 300 ml (81 Kč)

Šamponů této značky mě zaujalo více, ale nakonec jsem si vybrala tento s kašmírovými proteiny a amarantovým olejem. Je na jemné a slabé vlasy (takže přesně něco pro mě), posiluje vlasovou strukturu, chrání před lámavostí a dodává objem.

Rychle jsem si tento produkt oblíbila, je to jeden z nejlepších šamponů, které jsem za poslední roky vyzkoušela a určitě to není naposledy, co jsem si ho koupila (i když bych ráda do budoucna vyzkoušela i jiné Ziaja šampony). Cena oproti kvalitě je velice výhodná, ostatně jako u dalších výrobků této značky.

Šampon taky velmi příjemně voní, krásně pění a umyté vlasy jsou objemnější a hebké na dotek. Také mi přijde, že vydrží déle bez umytí (kvůli práci si teď umývám vlasy ob den, ale i třetí den vypadají v pohodě, což s mými starými šampony nehrozilo).

2. Ziaja Cashmere posilující maska 200 ml (79 Kč)

Podobně jako šampon ze stejné řady je tato maska pro jemné vlasy, dodává hydrataci a posiluje vlasovou strukturu. Používám ji cca každé třetí až čtvrté umytí.

Opět nádherně voní, přijde mi, že vlasy vyživuje a dodává jim objem. Jako jedinou nevýhodu bych zmínila, že se musí poměrně dlouho vymývat, než zmizí takový ten "mastný povlak" na mokrých vlasech. Trvá to mnohem déle než u šamponu a opravdu si musím dát záležet, aby mi ve vlasech nic nezbylo (myslím si ale, že tohle není "problém" jen této masky, ale většiny podobných produktů).

3. Ziaja Aloe hydratační pleťový krém 50 ml (67 Kč)

Jak už jsem zmínila výše, krémy od Ziajy jsem používala již nějakou chvíli, nejprve okurkový na mastnou a normální pokožku, později kozí mléko na suchou pokožku. Oba krémy mi vyhovovaly, ale nebyly to žádné zázraky a dlouhodobě neměly na mou pleť žádné účinky. Tady bych asi měla zmínit typ své pleti: celkově bych řekla, že mám problematickou pleť (akné), mastnou T-zónu a suché tváře. U krémů hledám hlavně hydrataci, na boj proti akné se soustředím u jiných pleťových produktů.

Když jsem objevila tento hydratační denní krém s Aloe Vera, neodolala jsem a musela jsem ho vyzkoušet. Podle popisku je hlavně pro normální a suchou pokožku a musím říct, že mi zatím vyhovuje asi nejvíce. Příjemně voní, pleť je po něm hebká, hydratovaná a zklidněná. Jako zápor bych uvedla, že se vstřebává dost pomalu (hodinu i dvě) a zvlášť pokud ráno někam spěchám a potřebuju se nalíčit, musím make up nanášet na mastnější pleť, což nemám moc ráda. Navzdory tomu je ale dost příjemný a líbí se mi, jak účinkuje na pleť, takže ho stále preferuju nad jinými krémy této značky a ráda bych ho používala i dále.

4. Ziaja gel pro intimní hygienu 500 ml (69 Kč)

Na závěr tu mám sprchový gel pro intimní hygienu, který obsahuje výtažek z heřmánku a slibuje, že zklidňuje podráždění a zmírňuje svědění a pálení po holení/depilaci. Já jsem nikdy dříve intimní gel nepoužívala, myslela jsem si, že mi bude stačit obyčejný sprcháč a až nedávno jsem zjistila, že ten by se neměl v těchto místech vůbec používat.

Prozatím jsem s gelem spokojená, má příjemnou vůni, nijak nepálí a podráždění opravdu trochu zmírňuje, i když si myslím, že by mohl pomáhat i více. Má tekutější konzistenci (což by mohlo někomu vadit) a jemně pění. Za tu cenu ku množství produktu si ale opravdu nemůžu na nic stěžovat.


***

A to je od dnešního článku vše!

Znáte obchod NOTINO, nakupovali jste tam někdy (ať již v kamenné prodejně nebo na eshopu)?

Máte nějakou zkušenosti s produkty, které jsem si vybrala? Podělte se do komentářů!

Děkuji za přečtení a přeji vám krásné Velikonoční svátky! L. V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
10 comments


Pokud čtete mé články pravidelně, možná jste už zaznamenali, že jsem začala pracovat v Městském divadle v Brně. Od podzimu mám přerušené studium na vysoké, takže jsem hledala nějakou práci minimálně na to období, kdy nebudu chodit do školy - a zrovna jsem měla to štěstí, že v mém milovaném divadle hledali uvaděčky/šatnářky.

Jen tak pro info, Městské divadlo jako divák navštěvuju už někdy od roku 2013, s mamkou jsme tam chodily celkem pravidelně, nejdříve jednou až dvakrát do roka, ale postupem času i třeba každé dva měsíce (než přišel covid a všechno se zkomplikovalo). Musím se přiznat, co jsem párkrát navštívila jiná divadla (ať už v Brně, v Praze nebo jinde), žádné si mě takhle nezískalo - i když Otáčivé hlediště v Českém Krumlově byl silný konkurent, to je ale na(ne)štěstí příliš daleko a mimo mé současné možnosti.

Co se týče divadelních her, já úplně neocením takové to "klasické umění", mnohem více preferuju něco modernějšího, hlavně muzikály, oddechovky a vlastně cokoli kde se můžu zasmát a zapomenout na strasti každodenního života. Tím neříkám, že jsem v MDB nikdy neviděla nic vážnějšího - naopak, vyzkoušela jsem toho opravdu hodně. Ale mými nejoblíbenějšími představeními zůstávají stejně adaptace známých děl, např. miluju jejich Noc na Karlštejně, Mamma Mia nebo Pretty Woman (na kterou si můžete přečíst mou recenze ZDE). Z dalších věcí, které se v současnosti hrají, mám moc ráda třeba První rande, Donaha, Grand Hotel, Splašené nůžky a tak dále (nebudu vyjmenovávat vše, ale tohle je takové doporučení na okraj).


Zajímavost: fotka vlevo není focena v umělecké galerii, to jen na činoherní scéně bývají nahoře výstavy českých autorů, což je taky někdy zážitek sám o sobě

Každopádně abych tady jen nepěla ódy, vrátím se zpět k pointě tohoto článku. Do práce jsem nastoupila v listopadu 2021 a první měsíc jsem dělala uvaděčku. Pamatuju si, jak děsivé to na začátku bylo, ať už kontrola lístků (tolik údajů ke kontrole, hlavně co nejrychleji, sakra už se mi tu tvoří fronty-!), ale mým úhlavním nepřítelem byly dveře do sálu. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem si zvykla na to, jak přesně se mají otevírat a zavírat a ještě dlouho potom jsem měly nervy, když chtěl nějaký divák na záchod v průběhu představení: to jim totiž musíte ty dveře otevírat vy (někteří lidi totiž mají tendenci je rozrazit dokořán, což fakt nechápu) a pak ty dveře zavřít naprosto bez hluku, aby to nerušilo herce. Stejně tak to je s usazováním diváků, kteří přijdou pozdě - pokud nesedí úplně na kraji, nemůžeme je pouštět na jejich místa (aby nezvedali celou řadu a nerušili tak všechny okolo), takže je musíme usadit na volná místa vzadu nebo židle po okrajích a oni si mohou přesednout až po přestávce. Většina lidí je naštěstí dostatečně vstřícná a chápající, ale vždycky se najde někdo, kdo má potřebu se hádat, proč nemůže na svoje eňo ňůňo místečko uprostřed řady a přece to není jeho vina, že přišel o 40 minut pozdě. 

Ale to je už riziko povolání aneb když pracujete s lidmi, občas narazíte na blbce. Abych ještě dala nějaký příklad, o přestávce musíme hlídat, aby nikdo nešel do sálu se sklenicí s pitím, z mých zkušeností se takových 50 % lidí omluví a dopije si to v klidu ve foyer, 45 % vrhne otrávený pohled, ale dál nediskutuje a zbylých 5 % má tu potřebu se hádat ve stylu: "já nemůžu za to, že tady máte tak dlouhé fronty, takže si to tam vezmu a vy si to pak hezky uklidíte" (reálná věta, kterou mi jeden chlap řekl, což mimochodem: u nás je skvělý systém, že si můžete pití objednat už před představením, takže pak nemusíte čekat ve frontě, ale zkuste to někomu takovému vysvětlit). 

Když už mluvím o riziku povolání, taky už se na jedné mé směně stalo, že nám paní v sále zkolabovala a musela se volat sanitka. Nebyla jsem tehdy přímo v sále, ale venku ve foyer a jen jsem z opačné strany slyšela: "je tady někde doktor?" - no, takže to bylo taky něco, ale nakonec to dopadlo dobře, v sále bylo jen trochu dusno a v té době se ještě musely nosit roušky, takže si to umíte spočítat. Jinak pro všechny případy míváme na každé scéně lékaře i hasiče a všichni jsme prošli školením první pomoci, kdyby se něco stalo. Doufám ale, že to nikdy nebudu muset použít...

Samozřejmě být uvaděčkou má i své klady, např. když máte dozor uvnitř sálu, můžete tak vlastně sledovat i hrané představení - samozřejmě to není stejně dobrý zážitek jako když jdete do divadla jako divák, pořád musíte být ve střehu, jestli někdo nejde k vašim dveřím, jestli někdo nefotí nebo nenatáčí a tak dále, ale i tak je to fajn. Máte díky tomu možnost vidět některá představení víckrát a ve více hereckých alternacích a můžete tak jednotlivé verze porovnávat. A když to vidíte už poněkolikáté, začnete si všímat detailů, které vám poprvé unikly.



Následující dva měsíce, tedy prosinec a leden, jsem strávila v šatně a musím říct, že doteď nejsem schopná říct, co preferuju víc. V šatně je ta výhoda, že když se hraje, mám volno a nemusím se ničím stresovat. Jak vidíte na pravé fotce, jednu dobu jsem si do práce brala notebook a pracovala na svém románu. Pravda, nikdy jsem se tam nedokázala úplně soustředit (potřebuju k psaní ticho a k nám stále doléhají zvuky ze sálu, případně když vedle kecaly kolegyně), ale i tak jsem o pár stránek svůj rukopis rozšířila. Taky jsem si tam často četla, brouzdala na mobilu, kreslila, jednou jsem si na notebooku i pustila film. Taky je výhoda, že mám všechny věci hned u sebe (hlavně jídlo a pití), protože jako uvaděčka musím celou směnu zůstat u svých dveří a pokud nejsem zrovna poblíž šatny, většinou to s tím pitím a jídlem musím vydržet až dokud neskončíme.

Nicméně práce v šatně není taková pohodička, jak by se mohlo zdát a reálně jsem v šatně vždycky byla ve větším stresu než jako uvaděčka: minimálně je tady ten stres na dost vysoké úrovni v kratším období, zatímco u uvaděčky je na nižší úrovni, ale po dobu celé směny - tak asi záleží, co kdo preferuje. První hodinu před začátkem představení bereme kabáty, odevzdáváme lístečky s číslem a musíme dávat pozor, abychom se nepřehmátly a nedaly ten kabát jinam. S tím jsem osobně naštěstí nikdy problém neměla, nejhorší je, když lidi nemají poutka a radí nám, ať to pověsíme za kapuci - to ale většinou nejde a akorát by to při prvním otočení kola spadlo (a tam, kde by to zrovna šlo, ten kabát naschvál nemá ani tu kapuci). Proto používáme speciální připínací háčky nebo ramínka, ale těch máme omezený počet, takže vždycky nám nezbývá než se modlit, že většina lidi fakt ta poutka mít bude. Jinak musíme improvizovat (věšet za rukávy a podobně), což je v tom spěchu někdy taky celkem sranda. 

Problém taky bývá, když venku prší a všichni si u nás chtějí schovat deštníky - hlavně když jde o ty velké deštníky, co opět nejdou za nic pověsit. No a pak taky batohy, tašky s botama, s nákupem, berle, klobouky... to všechno si k nám někteří dávají a jakmile toho začne být moc, začne být problém nejen s tím, kam to všechno dávat, ale taky s tím, jak si v tom udělat pořádek. Myslím si, že každá šatnářka si časem najde svůj vlastní systém, já si to všechno popisuju na papírky a zatím mi to většinou vychází, ale když toho mám hodně, je to vydávání kabátů fakt o nervy.

Celkově je vydávání kabátů nejhorší, protože tam budete mít dlouhou frontu ať chcete nebo ne, lidi jsou nevrlí, protože spěchají na autobus, chraň vás bůh, jestli se přehmátnete a dáte někomu špatný kabát, no a spousta lidí si taky nepamatuje, kam si vlastně ten svůj kabát dali a neumí číst (každé kolo má své písmenko a každá šatnářka obsluhuje jedno kolo - tohle písmenko je i na papírku, který lidem dáváme, ale někteří čekají ve špatné frontě a pak na vás začnou řvát, že nehodlají čekat další frontu a ať hezky jdete na opačnou stranu šatny a ten jejich kabát jim donesete - jo, tak to fakt ne). No takže to vydávání může být celkem sranda, zvlášť když i vy chcete už jít domů, ale musíte počkat, dokud nevydáte všechny kabáty: takhle se mi opakovaně stalo, že mi na kole zbyl třeba jeden kabát, všechny kolegyně už odešly a dokonce se ve foyer už začalo i zhasínat, ale já prostě musela čekat na toho jednoho diváka, který si po představení ještě odskočil na velkou na záchod nebo nevím :D

Každopádně ten volný čas během představení je v té šatně dost příjemný a dá se toho opravdu hodně stihnout, takže jak říkám, sama nevím co preferuju. Teď jsem opět už třetím měsícem po sobě uvaděčka a do té šatny se mi moc nechce, ale... má své výhody, ne že ne.


Protože nemám dopoledne školu ani HPP práci, tak jsem během ledna a půlky února taky chodila ráno testovat zaměstnance na covid. Nevýhodou bylo ranní vstávání (musely jsme tam být na sedmou hodinu a testovalo se do 11) - především, pokud jsem předešlou noc měla představení. To jsem se vracela domů po půl jedenácté večer, a pak než jsem se navečeřela, vysprchovala a než se mi vůbec podařilo usnout... no, tak to se vstáváním nebylo nejjednodušší. Stejně tak pokud jsem nebyla moc dobře vyspaná a měla jsem pak zase stejný den večer představení, to jsem se dost nazívala, zvlášť jak nejsem na takovýhle režim úplně zvyklá.

Nicméně mě to testování hrozně bavilo. Byla to skvělá příležitost, jak potkat zaměstnance divadla, které běžně potkat nemůžu a hlavně *mrk, mrk* i herci jsou zaměstnanci :D Takže to bylo fajn, sice jsem se párkrát ztrapnila, protože jsem někoho známého nepoznala (na vině jsou určitě roušky, aspoň tím se budu uklidňovat), ale aspoň mi to pomohlo si postupně zapamatovat víc našich herců a hereček: z těch které jsem znala třeba jen od vidění nebo naopak jsem znala jméno, ale nepamatovala jsem si, jak vlastně vypadají. Jo a taky jsem ráda, že jsem aspoň někdy mohla chodit do práce v normálním oblečení a ne jen v dress codu.

Vím, že se tenhle článek už nějak podezřele protahuje, ale ještě jsem chtěla zmínit jednu věc a to je nošení dárků hercům na pódium. Když jsem se první měsíc zaučovala, tak mě tam neposílali, no a pak přišla pravidla, že do sálu nemůže nikdo bez očkování, které jsem tehdy ještě neměla - a po očkování ještě byla dlouhá doba, než konečně začalo platit. Vím, že spousta lidí by po tom předávání skočila, já jsem ale z toho měla příšerné nervy. Jakožto introverta mě děsilo už jen to, že bych vylezla na pódium před tolik lidí - co když se nějak ztrapním, že - ale hlavně jsem se bála toho, abych ten dárek předala správné osobě. No, v současné době jsem byla na pódium čtyřikrát, dvakrát jsem předávala hercům, které jsem neznala (tam byly ty nervy z toho, abych je vůbec poznala a předala to správně) a dvakrát hercům, které jsem znala velmi dobře a které jsem měla celkem ráda (tam byly ty nervy zase z jiného důvodu no, nebudu lhát), ale zatím se to vždy obešlo bez trapasu. Tak klepu na dřevo, ať tam nikdy neslítnu a pokud jo, ať aspoň přistanu do té správné náruče, if you know what I mean :D

Nakonec bych ještě zmínila, že ačkoli tuhle práci miluji a fakt mě baví, taky má svou nevýhodu v těch večerních směnách. Ne ani tak z důvodu, že chodím pozdě domů nebo že jsem večer moc unavená (to jsem měla problém možná první dva měsíce, ale už jsem si zvykla), jako spíše to, že je fakt těžký se domlouvat s dalšími lidmi. Tím, že já mám teď volná hlavně dopoledne/brzké odpoledne a většina lidí kolem mě má v tu dobu školu nebo práci, tak... je to trochu složité. A v divadle se hraje i o víkendech a někdy i o svátcích, takže tím si taky moc nepomůžu. 

Ale zase se teď snažím rozjet s focením, chci konečně začít fotit i cizí lidi (nejen své kámošky) a na to budou dopoledne zase ideální - kvůli světlu - protože vlastní ateliér nemám. Což mimochodem, kdybyste chtěli, můžete omrknout mé webovky: lucybraunova-photo.webnode.cz a případně mi poslat zprávu, třeba se na něčem domluvíme! Ale už přestanu žvanit a o tomto tématu se vám rozepíšu zase jindy.

***

To je pro dnešní článek vše!

Pracujete/pracovali jste někdy s lidmi? Máte nějaké nepříjemné nebo naopak vtipné zážitky, které z té práce vzešly? Podělte se v komentářích!

Navazující otázka pokud pracujete: máte takovou práci, ve které si můžete občas najít čas na psaní nebo na čtení? Nikoli na úkor té práce, ale zkrátka máte ten prostor - nebo se těmto aktivitám věnujete jen doma (nebo snad jinde)?

Chodíte do divadla? Pokud ano, máte nějaké oblíbené divadlo, kam se vždy rádi vracíte? A zajímala by vás práce v nějakém uměleckém prostředí, ať už v tom divadle nebo třeba někde u filmu (i kdyby na jiné pozici)?

Díky za přečtení a přeji krásný zbytek dne! L.V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
18 comments

Před pár týdny jsem dostala nabídku spolupráce s internetovým obchodem BENU.CZ a i když ho znám z doslechu, sama jsem přes něj dosud neobjednávala. Jedná se o lékárnu, ale ve své nabídce toho mají mnohem více než jen klasické léky a doplňky stravy. Mně samotnou zaujala sekce dermokosmetiky, konkrétně jsem hned začala koukat na značky BIODERMA a LA ROCHE-POSAY (ke zvoleným produktům se dostanu později). Nakonec jsem si k nákupu chtěla ještě přihodit nějaký dezinfekční gel - přeci jen, v práci přicházím do styku se spoustou lidí a nemám úplně možnost pořád odcházet na toaletu a umývat si ruce, tudíž je dezinfekce důležitou součástí mé každodenní výbavy.

Co se týče objednání a dopravy, všechno se obešlo bez problémů. Nechala jsem si balíček doručit přes Zásilkovnu (můj klasický způsob dopravy, pokud je k dispozici), ale musím upozornit případné zájemce o objednávání, že pokud budete chtít zboží vyzvednout na některé z poboček lékárny, musí být hodnota vaší objednávky alespoň 100 Kč. Což není nijak moc, ale je to dobré vědět dopředu, pokud sháníte jen nějakou drobnost.

Každopádně jsem si zboží objednala v neděli 6. března (ve 13:45 hodin, pokud chcete vědět přesně) a i hned dorazilo potvrzení o objednání a o platbě do emailu. Následující den, krátce po poledni, mi přišlo potvrzení o odeslání zboží z BENU a později odpoledne přišel email o převzatí balíku od Zásilkovny. Zboží jsem měla připraveno k výdeji 8. března před polednem, tudíž jsem v tomhle směru nanejvýš spokojená.

Teď ale již k samotným produktům...

1. BIODERMA Sébium Lotion 200 ml (375 Kč)

O značce BIODERMA jsem již něco slyšela, ale osobní zkušenost jsem s ní neměla, ani neznám nikoho, kdo by ji používal. Když dojde na kosmetiku, nerada kupuju zajíce v pytli, takže jsem si hned začala pročítat recenze a tipy na produkty proti akné (se kterým mám velké problémy již od svých teen let a na které mi nic pořádně nezabírá). Nejdříve jsem váhala nad řadou BIODERMA Hydrabio kvůli hydrataci, ale nakonec jsem objevila tento produkt v řadě Sébium, který několik lidí doporučovalo právě na akné.

Jedná se o sérum pro smíšenou až mastnou pleť a jen pro info, já bych řekla, že mám mastnou pleť v T-zóně a suché tváře, takže když dojde na produkty pro mastnou pleť, musím dávat velký pozor (ty totiž pleť hodně často vysušují, což je pro mé tváře katastrofa). Tento produkt ale naštěstí vůbec nevysušuje, používám ho každé ráno po vyčištění pleti a před nanesením krému, takže pleť zůstává i nadále hydratovaná. Navíc stačí použít opravdu malé množství produktu (já ho vždy vmasíruju do pleti prsty) a i nyní po dvou týdnech používání mi z lahvičky sotva ubylo, takže vydrží opravdu dlouho.

Co se týče nějakého konkrétního účinku na akné, přidám vám na konci tohoto seznamu fotku mé pleti (před a po dvou týdnech používání) a můžete zhodnotit sami. Nicméně moje pleť má v měsíci asi milion různých období a jakékoli zlepšení může být napojeno jen a pouze na mé hormony, takže rozhodně plánuji produkt používat i nadále a pokud budu pozorovat nějakou výraznější změnu v dlouhodobém měřítku, napsala bych pro vás další článek (ať už recenzi nebo něco na styl "co používám na pleť" nebo dokonce "co mi pomohlo proti akné").

2. LA ROCHE-POSAY EFFACLAR sérum 30ml (709 Kč)

Název značky LA ROCHE-POSAY jsem před nákupem slyšela možná jednou/dvakrát, ale stejně jako u BIODERMY jsem o produktech nic nevěděla. Opět jsem se tedy dala do čtení recenzí a objevila jsem tohle sérum, které si hodně lidí vychvalovalo (zase díky jeho účinnosti na akné). Když jsem si o séru četla, měla jsem pocit, že čtu o nějakém zázraku a ze své podstaty jsem byla poněkud skeptická - už jen tím, že mě podobné "zázraky" zatím nikdy moc nezabíraly. Pravda, tento zázrak se pohybuje ve vyšší cenové rovině než na jakou jsem zvyklá, takže jsem jistou naději měla a rozhodla jsem se tedy sérum vyzkoušet.

Jedná se o vysoce koncentrované sérum s komplexem tří kyselin a niacinamidem, které slibuje, že  zjemní vzhled černých teček, pupínků, zarudnutí a zjemní velké póry. Používám ho každý večer po vyčištění pleti a opět stačí jen menší množství vmasírované do pokožky. Co se týče nějakého účinku, opět vás odkážu na fotky na konci tohoto článku - tohle sérum jsem používala společně s ranním sérem od BIODERMY každý den po dobu 14 dní, ale je mi jasné, že na nějaký spolehlivější výsledek budu muset počkat minimálně takové 2-3 měsíce. Pokud se ukáže, že sérum (séra) na mé akné skutečně zabrala (nebo ho naopak zhoršila), určitě se v budoucnu ozvu v novém článku s aktualizací.

3. Sanytol dezinfekční gel na ruce 75ml (85 Kč)

Značku Sanytol znám, i když dezinfekční gel jsem od nich myslím ještě nezkoušela. Vybrala jsem si z nabídky lékárny balení o 75 ml, které se mi dobře vleze do společenské kabelky (kterou v práci používám) a i když nemůžu hodnotit reálný vliv gelu na bakterie, můžu alespoň zhodnotit, že nevysušuje a rychle se vsákne. Jako nevýhodu bych zmínila silnější zápach gelu, představovala jsem si něco příjemnějšího, ale na druhou stranu... vždycky když dezinfekční gel nádherně voní tak mám pocit, že není tak účinný jako ten, který smrdí. Asi to není podloženo ničím jiným než mým vlastním pocitem, ale tak či tak, ten zápach není tak hrozný, že bych to těch několik sekund (než gel zaschne) nepřežila.

A jak říkám, v práci je pro mě nepostradatelný. Už jsem to v minulosti zmiňovala několikrát (a v blízké době o tom zveřejním i samostatný článek), ale pracuji v divadle jako uvaděčka/šatnářka, takže si běžně od lidí beru jejich lístky ke kontrole, dotýkám se jejich mobilních telefonů (když mají elektronickou vstupenku a nejsou schopni mi najet na informace, které na té vstupence potřebuju vidět - což je skoro vždy), dostávám do rukou jejich peníze když si chtějí ode mě koupit program a v šatně zas beru jejich kabáty, klobouky nebo tašky, takže si asi umíte představit, kolik bakterií se na mě může během toho všeho dostat. A nemluvím teď jen o covidu, ale celkově: spousta těch lidí přicestovala veřejnou dopravou, nemají ještě umyté ruce a tak dále... tudíž se ten dezinfekční gel opravdu hodí.


Jak vidíte, na fotkách lze rozhodně vidět kladný rozdíl, nicméně musím upozornit, že to opravdu může být jen "jiným obdobím" v rámci měsíce (aneb mé hormony si dělají co chtějí), případně dobou focení (první fotka je po odlíčení večer, druhá fotka je ráno, což má u mě často vliv na úrovni začervenání).

Budu ale produkty používat i nadále a až je dopotřebuji (nebo se dostanu alespoň za druhou třetinu lahviček), ozvala bych se znovu s dalším článkem, pokud bych na své pleti vypozorovala trvalejší změny.


***

A to je od dnešního článku vše!

Znáte lékárnu BENU.CZ, nakupovali jste v ní někdy - ať již v kamenné prodejně nebo na eshopu?

Máte nějakou zkušenosti s produkty, které jsem si vybrala? Podělte se do komentářů!

Děkuji za přečtení a přeji krásný den! L. V. ♥

Share
Tweet
Pin
Share
14 comments

Diova krev (v originále Blood of Zeus) je animovaný seriál od Powerhouse Animation Studios, kteří mimo jiné stojí za (o něco známějším) seriálem Castlevania. Jak již název napovídá, příběh se odehrává ve starověkém Řecku a v hlavních i vedlejších rolích představuje řádku olympských bohů. První série má osm dílů, ale v produkci je již druhá série (na kterou se hrozně těším)!

Jakožto obrovský milovník řecké mytologie jsem se do seriálu okamžitě zamilovala a netrvalo to dlouho, než jsem se pustila do kreslení fanartů. A vzhledem k tomu, kolik fanartů na tohle téma jsem od minulého roku nakreslila, řekla jsem si, že bude mnohem jednodušší je přidat jednorázově v jednom článku, než zvlášť. Společně s kresbami vám sem hodím i mé reference (konkrétní screenshoty ze seriálu, které jsem používala jako inspiraci, ať můžete porovnat), datum kresby (protože mezi fanarty byly různé rozestupy, takže můžete aspoň trochu porovnat můj progress) a konkrétní odkazy na Instagram a na DeviantArt (budu ráda za like, případně sledování).

Teď již ke kresbám, začneme od té nejstarší...


Hermes, posel bohů
Datum: 29. + 30. listopadu 2020
Odkaz na Instagram: ZDE
Odkaz na DeviantArt: ZDE

Hned od první epizody se Hermes stal mou nejoblíbenější postavou, což jsem upřímně vůbec nečekala; a stejně tak jsem nečekala, jak velkou roli bude v celém příběhu hrát. V žádné jiné adaptaci, kterou jsem dosud viděla, se totiž téměř nevyskytoval a i když jsem jeho jméno znala, moc jsem se o něj nezajímala. Jeho verze v Blood of Zeus mě ale příjemně překvapila, je to totiž hrozné zlatíčko a protože je nejrychlejším z bohů, tak se stejně odpovídající rychlostí okamžitě dostal na můj seznam fiktivních crushů - proto jsem si ho vybrala jako první postavu ke kresbě.

Když se na to dívám zpětně, vidím tam dost chyb v anatomii (a i v celkové podobnosti s předlohou), ale hej, aspoň se mám z čeho poučit do budoucna!

Poseidon, vládce moří a oceánů
Datum: 4. + 5. ledna 2021
Odkaz na Instagram: ZDE
Odkaz na DeviantArt: ZDE

Když mě před cca 7 lety poprvé chytla řecká mytologie, Poseidon se rychle stal mým oblíbencem. Od dětství jsem milovala vodní živel, takže to dávalo smysl. Teď už to mám trochu jinak a Poseidon dávno není mým nejoblíbenějším Olympanem, ale přesto jsem ho zvolila jako druhou postavu k nakreslení. Důvodem není ani tak to, jak je vyobrazen v seriálu - je to fajn postava, ale jsou tam zajímavější - jako spíše jeho design. Hrozně se mi líbily ty jeho vlasy a taky koruna, takže už jen kvůli tomu jsem si ho chtěla nakreslit.

Na rozdíl od Herma jsem se rozhodla pro jiný styl stínování a doteď se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne. Mám dny, kdy mám hroznou chuť tuhle kresbu z Instagramu smazat a nemuset na ni už koukat a pak jsou dny, kdy koukám na to stínování a říkám si, že to není vlastně až tak špatný? Takže těžko říct, rozhodně tam vidím spoustu věcí, které bych teď udělala jinak, ale jestli se mi ta kresba (a celkově tohle stínování) líbí nebo ne... to nějak nedokážu posoudit. Myslím, že nejvíc mi vadí jeho obličej (oči, nos) a divně vystínované vlasy, zbytek není nejhorší. Nejvíc se mi asi líbí ten trojzubec.

Hades, vládce Podsvětí
Datum: 26. + 27. února 2021
Odkaz na Instagram: ZDE
Odkaz na DeviantArt: ZDE

Jak jsem psala výše, když jsem se poprvé dostala k řecké mytologii, byl v mém srdci Poseidon, ale v průběhu let ho dokonale nahradil Hádes (za to děkuji především filmům Souboj Titánů a Hněv Titánů, Ralph Fiennes ho totiž zahrál úžasně). Do teď bych řekla, že je Hádes jedním z mých nejoblíbenějších bohů a jediné, co mi vadí je, že z něj v tolika adaptacích dělají záporáka - přitom v mytologii udělal těch špatných věcí snad nejméně. Zeus byl MNOHEM horší.

Každopádně, v první sérii Blood of Zeus se Hádes objevil jen na krátký okamžik a zatím není zcela jasné, jestli z něj bude ve druhé sérii padouch nebo ne. Já se modlím za NE, ale upřímně, hlavně se těším až od něj uvidíme něco víc. Tahle kresba byla součástí mého projektu "The Many Faces of Hades", kde jsem kreslila různé jeho verze z vícero adaptací (Blood of Zeus, Disney's Hercules, pc hra Hades a mobilní hra Lovestruck - příběh: Astoria: Fate's Kiss). Snažila jsem se u těchto kreseb co nejblíže napodobit styl, jakým byla původní postava kreslena, proto jsem se zde opět vrátila ke stínování na styl Herma.

Apollo, bůh slunce
Datum: v průběhu října 2021
Odkaz na Instagram: ZDE
Odkaz na DeviantArt: ZDE

V říjnu jsem po delší době zase zkoukla Blood of Zeus a tak jsem se nevyhnutelně dala opět do kreslení fanartů; tentokrát jsem si vybrala Apolla, který společně s Hermem tvoří mou nejoblíbenější dvojici postav. Zároveň jsem si i v reálu začala zjišťovat hodně věcí o Apollovi (a o jeho sestře Artemis) a začala jsem s ním cítit podobné pouto, jaké jsem kdysi cítila s Poseidonem - přeci jen je patronem umění, poezie, hudby, lukostřelby, atd. a je taky spojován s vlky; tohle vše je přesně něco pro mě. Navíc mě během října/listopadu celkově dost chytly motivy slunce a měsíce, yin a yang a tohle všechno, takže k tomu Apollo (slunce) a Artemis (měsíc) taky neodlučitelně patří. Jo a zajímavost na konec, tohle se mě sice netýká, ale někoho by to mohlo potěšit: Apollo je jeden z mála Olympských bohů, který měl jak ženské, tak mužské milence, a je považován za patrona lásky mezi partnery stejného pohlaví :)

Co se týče této kresby, jedná se o první kresbu této "sbírky", kde jsem nekreslila fanart přímo podle konkrétního obrázku, ale místo toho jsem měla ještě jednu referenci na pózu a pak jsem až do té pózy zasadila Apolla. Celý ten nápad je inspirován jednou scénou v seriálu, kdy Apollo projde zrcadlem z Olympu na Zemi - proto v mé kresbě také říká: "Kéž bych mohl projít touto obrazovkou a obejmout tě." Přišlo mi to, že to k němu sedí a kdo by nechtěl objetí od tohoto skvělého boha? Já bych brala hned.

Hera, bohyně manželství
Datum: únor + začátek března 2022
Odkaz na DeviantArt: ZDE

Pro ukončení této "fanartové sbírky" jsem si zvolila bohyni Heru (ať pro změnu kreslím i nějakou tu ženskou, že). Hera je královna nebes, bohyně manželství a žena boha Dia. Pokud něco víte o mytologii, tak budete i vědět, že Zeus není zrovna oddaný manžel a Hera pravidelně zabíjela nebo jiným způsobem trestala jeho milenky. V seriálu patří k hlavním antagonistům a vydává se na cestu za pomstou právě kvůli Diově nevěře.

Díky tomu jsem dostala nápad na tuto kresbu: představila jsem si, že si Hera vede detailní záznamy o všech Diových milenkách a postupně odškrtává jména těch žen, kterým se již pomstila...

***

To je pro dnešní článek vše.

Líbí se vám tento styl článků? Myslíte si, že je lepší přidávat fanarty ze stejného fandomu do jednoho článku, místo toho, abych je přidávala zvlášť? Přijde mi to takové víc praktické (a navíc tak můžete lépe sledovat můj progress v průběhu měsíců nebo i let, jako v tomto případě), ale zajímá mě váš názor :)

Znáte seriál Blood of Zeus (nebo Castlevanii, od stejných tvůrců)? Sledujete animované seriály a filmy nebo máte raději ty hrané? Co vy a řecká mytologie, zajímáte se o ni?

Podělte se do komentářů a přeji krásný zbytek dne ♥ 
L. V.

Share
Tweet
Pin
Share
14 comments
Newer Posts
Older Posts

O mně

O mně
25 y. o. | Kreativní duše z Brna, která má velké sny a na všechno málo času. | Pokud máte zájem o spolupráci, pište na lucy-villain@centrum.cz

Follow me on Instagram

  • (osobní)
  • (kreslení)
  • (focení)

Translate

Štítky

  • blog
  • fashion
  • filmy a seriály
  • fotografování
  • Grafika
  • knihy
  • kosmetika
  • kresby
  • poezie
  • próza
  • recenze
  • recepty
  • spolupráce
  • testování produktů
  • videohry
  • zážitky

Oblíbené příspěvky

  • TRENÝRKÁRNA.CZ | Testování produktů
  • Brasil Fest Brno (5. - 7. 8. 2022)
  • Zoo Vídeň | Jednodenní výlet

Pravidelní čtenáři

Archiv

  • ▼  2024 (6)
    • září 2024 (1)
    • srpna 2024 (1)
    • června 2024 (2)
    • dubna 2024 (2)
  • ►  2022 (30)
    • listopadu 2022 (1)
    • října 2022 (2)
    • září 2022 (2)
    • srpna 2022 (5)
    • července 2022 (3)
    • června 2022 (4)
    • května 2022 (3)
    • dubna 2022 (3)
    • března 2022 (2)
    • února 2022 (2)
    • ledna 2022 (3)
  • ►  2021 (4)
    • prosince 2021 (1)
    • září 2021 (1)
    • srpna 2021 (1)
    • července 2021 (1)
  • ►  2020 (23)
    • října 2020 (1)
    • září 2020 (2)
    • srpna 2020 (3)
    • července 2020 (3)
    • června 2020 (3)
    • května 2020 (4)
    • března 2020 (7)

Created with by ThemeXpose