Lucy Villain

Používáte elektrický zubní kartáček? Já se přiznám, že jsem se v tomhle ohledu vždycky držela klasiky a hlásala jsem, jak tyhle "vymoženosti" nepotřebuju, jenomže věc se má tak, že když dojde na takové to běžné, každodenní čištění zubů, mívám tendenci to trochu uspěchat. Nemám na to trpělivost, což je - přiznejme si to - hodně špatný přístup. Jako dítě jsem mívala dost problémy s kazy a i když je to už dlouho, co mě musela zubařka vrtat, doteď bojuju se zubním kamenem a s nadměrným krvácením dásní. Před pár měsíci jsem viděla článek od jedné blogerky (bohužel si teď už nevzpomenu, od které to bylo), ve kterém ukazovala svůj elektrický kartáček, popisovala jeho výhody a celkově ho dost vychvalovala oproti klasickému, no a od té doby jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych si ho taky mohla pořídit. Samozřejmě jsem nečekala, že by mi s problémy pomohl přes noc, ale říkala jsem si, že by se mohl vyplatit do dlouhodobého hlediska.

Shodou okolností jsem dostala před několika týdny nabídku spolupráce s internetovým obchodem NAZUBY.CZ (za kterou bych ráda ještě jednou takhle veřejně poděkovala) a hned co jsem zavítala na jejich stránky, už jsem si to mířila do sekce Elektrické zubní kartáčky. Ve značkách se moc nevyznám, takže jsem si jednoduše rozklikla kategorii "pro dospělé" a podle ceny jsem začala procházet jednotlivé kartáčky. Velkým pomocníkem při výběru bylo hodnocení zákazníků přímo na stránce produktu, což beru v eshopech jako obrovské plus - já jsem na recenze celkem vysazená, zvlášť když něco nakupuji přes internet (a nechápu, že tohle v dnešní době nemají všude). Taky oceňuju velké množství filtrů, které mohou výběr usnadnit v případě, že máte už jasnější představu o tom, co chcete.

Když jsem měla vybraný kartáček (ke konkrétnímu produktu se dostanu později), chtěla jsem se ještě podívat po nějaké ústní vodě. Nejdříve jsem uvažovala o nějaké přírodní, ale moc se mi nechtělo jít do značky, kterou vůbec neznám, takže jsem si nakonec vybírala mezi produkty značky Oral-B a Listerine. Pro účely tohoto článku jsem chtěla vybrat něco trochu nevšedního, takže nakonec zvítězila ústní voda Listerine s příchutí zázvor a limetka. Reálně mě zajímalo, jestli obstojí proti klasické mentolové příchuti (kterou já osobně zrovna moc nemusím a nějakou dobrou náhražku bych brala).

Oral-B PRO 900 Sensi UltraThin zubní kartáček

Po přečtení kladných recenzí jsem se rozhodla pro značku Oral-B a vybrala jsem si tento model, který je dle mého cenově dost přijatelný (ve slevě za 899,- Kč). Dorazil v balení s nabíjecím stojánkem a dvěma čistícími hlavicemi (Sensi UltraThin a 3D White) a jeho "smontování" bylo už dost jednoduché.

Pak následovalo nabíjení kartáčku - chtěla jsem ho nechat nabít do plné kapacity, abych mohla spočítat, jak dlouho to bude trvat. V návodu se psalo cca 22 hodin, což odpovídalo. Podle informací na stránce by měl kartáček pak vydržet až 7 dní v provozu (při čištění dvakrát denně). Já jsem ho zatím používala jen jednou denně (střídám ho s klasickým), čistím ale skoro dvojnásobně déle, než je uvedeno na obalu. Po 10 dnech začal ukazatel nabití blikat červeně, o tři vyčištění později se už nezapnul a bylo třeba nabíjet. Myslím si, že ta doba nabití je určitě jednou z nevýhod tohoto modelu, mohlo by to být i rychlejší / vydržet déle.

Jsou zde tři čistící režimy: daily clean (pro každodenní čištění), sensitive (jemné čištění) a whitening (pro odstranění povrchových skvrn). Mně nejvíce vyhovuje ten druhý režim, ale musím se přiznat, že mě překvapila síla rotací - zvlášť když jsem zvyklá na klasický kartáček, tak byl tohle celkem nezvyk. Vlastně je to celkem vtipné, když jsem poprvé kartáček používala, tak se mi z těch vibrací trochu i točila hlava :D Ale po vícero použití jsem si už zvykla.

Kartáček má taky zabudovanou funkci kontroly tlaku, takže pokud začnete příliš tlačit, změní se zvuk vibrací - čímž vás kartáček upozorní, že nemáte tolik tlačit. To beru jako velkou výhodu, s klasickým kartáčkem jsem vždycky měla tendenci hrozně tlačit a asi si umíte představit, jak brzo vypadaly jeho štětinky.

Ve finále bych zmínila, že v kartáčku je i časovač, který každých 30 sekund zavibruje a upozorní vás tak, abyste změnili čištěnou sekci. Doporučuje se čistit 2 minuty, ale já jsem zjistila, že mi to nevyhovuje, čistím cca 3-4 minuty.

Jinak jsem s kartáčkem spokojená, ale na jednu stranu je to opravdu nezvyk. Přijde mi, že vyčistí lépe než klasický kartáček, čištění je snadnější a "ne tak namáhavé" (ne že by to s klasickým kartáčkem bylo zrovna náročné, ale přeci jen se vám s tím elektrickým neunaví ruka tak rychle, ideálka pro nás lenochy). Jen bych zmínila, že po prvním použití mi trochu krvácely dásně (na což upozorňují i v návodu), ale pak už to bylo vždy v pohodě.

Pokud tedy hledáte cenově přijatelný elektrický kartáček, který ale něco i trochu vydrží, mohu tuto značku jen doporučit. Samozřejmě pokud nechcete zůstat u klasiky. Jo a jen bych dodala, nezapomeňte používat i mezizubní kartáčky nebo nit, on si ani ten elektrický neporadí se vším :)

Listerine Fresh Ginger & Lime Mild Taste ústní voda 500 ml

Jak už jsem psala výše, vybrala jsem si ústní vodu značky Listerine s příchutí zázvoru a limetky a reálně jsem byla zvědavá, jak obstojí. Příchuť mentolu mi vadí jak u ústních vod, tak u zubní pasty, ale i když jsem věděla, že se vyrábí speciální verze bez mentolu a s různými příchutěmi, měla jsem pocit, že nebudou tak účinné - přesto jsem neodolala, když jsem na tuhle ústní vodu narazila. Měla dost dobré recenze a i když moc nemusím ani ten zázvor, chtěla jsem ji vyzkoušet.

A musím se přiznat, že jsem asi našla svou novou oblíbenou ústní vodu. Příchuť zázvoru mi vůbec nevadí a vlastně mi voda připomíná (chutí i vůní) takové ty růžové orbitky, které miluju. V puse nijak extra nepálí (jak jsem zažila u jiných vod značky Listerine) a je velmi příjemná. Kolik % bakterií zahubí, to vám bohužel nepovím, ale jako náhrada mentolových vod je ideální a určitě ji budu chtít používat i do budoucna. Neobsahuje alkohol a navíc není vůbec drahá, na NAZUBY.CZ se dá sehnat za 82 Kč.

***

A to je pro dnešní článek vše!

Jaká je vaše ústní hygiena? Dáváte si záležet na tom, jak si čistíte zuby nebo to trochu flákáte?

Používáte / Používali jste někdy elektrický zubní kartáček nebo se držíte klasiky?

Máte zkušenost s těmito produkty / značkami / s internetovým obchodem NAZUBY.CZ?

Díky za přečtení a přeji krásný zbytek dne! L. V. ♥

Přiznám se, že i když obchod NOTINO znám už pěknou dobu, nikdy jsem v něm nenakupovala. Ráda jsem ale navštěvovala jejich eshop kvůli recenzím a to nejen u nákupu přes internet, ale i když jsem se zrovna v nějaké drogerii potřebovala rozhodnout mezi produkty. 

Co se týče mých zkušeností se značkou ZIAJA, vyzkoušela jsem zatím jejich kozí krém (denní i noční), okurkový krém, okurkové tonikum a micelární vodu Anti-Pollution. Vždycky jsem zatím tyhle výrobky nakupovala v DMku (i opakovaně), ale tam nemají zrovna velký výběr, a protože jsem chtěla vyzkoušet zase něco nového, napadlo mě vyzkoušet eshop ziaja.cz (protože žádný kamenný obchod v Brně není). Ani jsem nevěděla, že vyrábí vlasovou kosmetiku, takže jsem si ke krému rovnou začala vybírat i šampon a masku na vlasy a nakonec jsem si do košíku přihodila i gel pro intimní hygienu.

Recenze na Notinu byly mým velkým pomocníkem při výběru konkrétních produktů a když už jsem zjistila, že tam mají vše, co chci brát, na zkoušku jsem si je taky hodila do košíku - a zjistila jsem, že to vyjde o dost levněji než na Ziaja eshopu - místo 399 Kč jsem tedy nakonec platila 232 Kč (obojí vč. dopravy). Tady musím zmínit, že na Notinu jsem si zvolila osobní odběr na prodejně, za který je poplatek 25 Kč (pokud je objednávka pod 500 Kč). Nejsem zrovna fanouškem takového poplatku, ve většině eshopů je osobní odběr zdarma, ale aspoň to není vysoká částka - jen se tam menší objednávky asi nevyplatí tolik. Navíc byla na Notinu zrovna akce, takže jsem měla navíc i slevový kód, díky kterému jsem ušetřila dalších 89 Kč.

Objednávku jsem uskutečnila před druhou hodinou ráno (můj spací režim zde raději nekomentujme) a zásilka byla připravena k vyzvednutí již o půl čtvrté odpoledne. Od té doby jsem na Notinu objednávala ještě jednou a opět byl balíček připraven tentýž den, takže v tomto ohledu jsem velmi spokojena. Předpokládám ale, že kdybych vybrala jinou formu dodání, trvalo by to déle.

Teď ale již k produktům, které jsem si zakoupila...

1. Ziaja Cashmere posilující šampon 300 ml (81 Kč)

Šamponů této značky mě zaujalo více, ale nakonec jsem si vybrala tento s kašmírovými proteiny a amarantovým olejem. Je na jemné a slabé vlasy (takže přesně něco pro mě), posiluje vlasovou strukturu, chrání před lámavostí a dodává objem.

Rychle jsem si tento produkt oblíbila, je to jeden z nejlepších šamponů, které jsem za poslední roky vyzkoušela a určitě to není naposledy, co jsem si ho koupila (i když bych ráda do budoucna vyzkoušela i jiné Ziaja šampony). Cena oproti kvalitě je velice výhodná, ostatně jako u dalších výrobků této značky.

Šampon taky velmi příjemně voní, krásně pění a umyté vlasy jsou objemnější a hebké na dotek. Také mi přijde, že vydrží déle bez umytí (kvůli práci si teď umývám vlasy ob den, ale i třetí den vypadají v pohodě, což s mými starými šampony nehrozilo).

2. Ziaja Cashmere posilující maska 200 ml (79 Kč)

Podobně jako šampon ze stejné řady je tato maska pro jemné vlasy, dodává hydrataci a posiluje vlasovou strukturu. Používám ji cca každé třetí až čtvrté umytí.

Opět nádherně voní, přijde mi, že vlasy vyživuje a dodává jim objem. Jako jedinou nevýhodu bych zmínila, že se musí poměrně dlouho vymývat, než zmizí takový ten "mastný povlak" na mokrých vlasech. Trvá to mnohem déle než u šamponu a opravdu si musím dát záležet, aby mi ve vlasech nic nezbylo (myslím si ale, že tohle není "problém" jen této masky, ale většiny podobných produktů).

3. Ziaja Aloe hydratační pleťový krém 50 ml (67 Kč)

Jak už jsem zmínila výše, krémy od Ziajy jsem používala již nějakou chvíli, nejprve okurkový na mastnou a normální pokožku, později kozí mléko na suchou pokožku. Oba krémy mi vyhovovaly, ale nebyly to žádné zázraky a dlouhodobě neměly na mou pleť žádné účinky. Tady bych asi měla zmínit typ své pleti: celkově bych řekla, že mám problematickou pleť (akné), mastnou T-zónu a suché tváře. U krémů hledám hlavně hydrataci, na boj proti akné se soustředím u jiných pleťových produktů.

Když jsem objevila tento hydratační denní krém s Aloe Vera, neodolala jsem a musela jsem ho vyzkoušet. Podle popisku je hlavně pro normální a suchou pokožku a musím říct, že mi zatím vyhovuje asi nejvíce. Příjemně voní, pleť je po něm hebká, hydratovaná a zklidněná. Jako zápor bych uvedla, že se vstřebává dost pomalu (hodinu i dvě) a zvlášť pokud ráno někam spěchám a potřebuju se nalíčit, musím make up nanášet na mastnější pleť, což nemám moc ráda. Navzdory tomu je ale dost příjemný a líbí se mi, jak účinkuje na pleť, takže ho stále preferuju nad jinými krémy této značky a ráda bych ho používala i dále.

4. Ziaja gel pro intimní hygienu 500 ml (69 Kč)

Na závěr tu mám sprchový gel pro intimní hygienu, který obsahuje výtažek z heřmánku a slibuje, že zklidňuje podráždění a zmírňuje svědění a pálení po holení/depilaci. Já jsem nikdy dříve intimní gel nepoužívala, myslela jsem si, že mi bude stačit obyčejný sprcháč a až nedávno jsem zjistila, že ten by se neměl v těchto místech vůbec používat.

Prozatím jsem s gelem spokojená, má příjemnou vůni, nijak nepálí a podráždění opravdu trochu zmírňuje, i když si myslím, že by mohl pomáhat i více. Má tekutější konzistenci (což by mohlo někomu vadit) a jemně pění. Za tu cenu ku množství produktu si ale opravdu nemůžu na nic stěžovat.

***

A to je od dnešního článku vše!

Znáte obchod NOTINO, nakupovali jste tam někdy (ať již v kamenné prodejně nebo na eshopu)?

Máte nějakou zkušenosti s produkty, které jsem si vybrala? Podělte se do komentářů!

Děkuji za přečtení a přeji vám krásné Velikonoční svátky! L. V. ♥

Pokud čtete mé články pravidelně, možná jste už zaznamenali, že jsem začala pracovat v Městském divadle v Brně. Od podzimu mám přerušené studium na vysoké, takže jsem hledala nějakou práci minimálně na to období, kdy nebudu chodit do školy - a zrovna jsem měla to štěstí, že v mém milovaném divadle hledali uvaděčky/šatnářky.

Jen tak pro info, Městské divadlo jako divák navštěvuju už někdy od roku 2013, s mamkou jsme tam chodily celkem pravidelně, nejdříve jednou až dvakrát do roka, ale postupem času i třeba každé dva měsíce (než přišel covid a všechno se zkomplikovalo). Musím se přiznat, co jsem párkrát navštívila jiná divadla (ať už v Brně, v Praze nebo jinde), žádné si mě takhle nezískalo - i když Otáčivé hlediště v Českém Krumlově byl silný konkurent, to je ale na(ne)štěstí příliš daleko a mimo mé současné možnosti.

Co se týče divadelních her, já úplně neocením takové to "klasické umění", mnohem více preferuju něco modernějšího, hlavně muzikály, oddechovky a vlastně cokoli kde se můžu zasmát a zapomenout na strasti každodenního života. Tím neříkám, že jsem v MDB nikdy neviděla nic vážnějšího - naopak, vyzkoušela jsem toho opravdu hodně. Ale mými nejoblíbenějšími představeními zůstávají stejně adaptace známých děl, např. miluju jejich Noc na Karlštejně, Mamma Mia nebo Pretty Woman (na kterou si můžete přečíst mou recenze ZDE). Z dalších věcí, které se v současnosti hrají, mám moc ráda třeba První rande, Donaha, Grand Hotel, Splašené nůžky a tak dále (nebudu vyjmenovávat vše, ale tohle je takové doporučení na okraj).

Zajímavost: fotka vlevo není focena v umělecké galerii, to jen na činoherní scéně bývají nahoře výstavy českých autorů, což je taky někdy zážitek sám o sobě

Každopádně abych tady jen nepěla ódy, vrátím se zpět k pointě tohoto článku. Do práce jsem nastoupila v listopadu 2021 a první měsíc jsem dělala uvaděčku. Pamatuju si, jak děsivé to na začátku bylo, ať už kontrola lístků (tolik údajů ke kontrole, hlavně co nejrychleji, sakra už se mi tu tvoří fronty-!), ale mým úhlavním nepřítelem byly dveře do sálu. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem si zvykla na to, jak přesně se mají otevírat a zavírat a ještě dlouho potom jsem měly nervy, když chtěl nějaký divák na záchod v průběhu představení: to jim totiž musíte ty dveře otevírat vy (někteří lidi totiž mají tendenci je rozrazit dokořán, což fakt nechápu) a pak ty dveře zavřít naprosto bez hluku, aby to nerušilo herce. Stejně tak to je s usazováním diváků, kteří přijdou pozdě - pokud nesedí úplně na kraji, nemůžeme je pouštět na jejich místa (aby nezvedali celou řadu a nerušili tak všechny okolo), takže je musíme usadit na volná místa vzadu nebo židle po okrajích a oni si mohou přesednout až po přestávce. Většina lidí je naštěstí dostatečně vstřícná a chápající, ale vždycky se najde někdo, kdo má potřebu se hádat, proč nemůže na svoje eňo ňůňo místečko uprostřed řady a přece to není jeho vina, že přišel o 40 minut pozdě. 

Ale to je už riziko povolání aneb když pracujete s lidmi, občas narazíte na blbce. Abych ještě dala nějaký příklad, o přestávce musíme hlídat, aby nikdo nešel do sálu se sklenicí s pitím, z mých zkušeností se takových 50 % lidí omluví a dopije si to v klidu ve foyer, 45 % vrhne otrávený pohled, ale dál nediskutuje a zbylých 5 % má tu potřebu se hádat ve stylu: "já nemůžu za to, že tady máte tak dlouhé fronty, takže si to tam vezmu a vy si to pak hezky uklidíte" (reálná věta, kterou mi jeden chlap řekl, což mimochodem: u nás je skvělý systém, že si můžete pití objednat už před představením, takže pak nemusíte čekat ve frontě, ale zkuste to někomu takovému vysvětlit). 

Když už mluvím o riziku povolání, taky už se na jedné mé směně stalo, že nám paní v sále zkolabovala a musela se volat sanitka. Nebyla jsem tehdy přímo v sále, ale venku ve foyer a jen jsem z opačné strany slyšela: "je tady někde doktor?" - no, takže to bylo taky něco, ale nakonec to dopadlo dobře, v sále bylo jen trochu dusno a v té době se ještě musely nosit roušky, takže si to umíte spočítat. Jinak pro všechny případy míváme na každé scéně lékaře i hasiče a všichni jsme prošli školením první pomoci, kdyby se něco stalo. Doufám ale, že to nikdy nebudu muset použít...

Samozřejmě být uvaděčkou má i své klady, např. když máte dozor uvnitř sálu, můžete tak vlastně sledovat i hrané představení - samozřejmě to není stejně dobrý zážitek jako když jdete do divadla jako divák, pořád musíte být ve střehu, jestli někdo nejde k vašim dveřím, jestli někdo nefotí nebo nenatáčí a tak dále, ale i tak je to fajn. Máte díky tomu možnost vidět některá představení víckrát a ve více hereckých alternacích a můžete tak jednotlivé verze porovnávat. A když to vidíte už poněkolikáté, začnete si všímat detailů, které vám poprvé unikly.

Následující dva měsíce, tedy prosinec a leden, jsem strávila v šatně a musím říct, že doteď nejsem schopná říct, co preferuju víc. V šatně je ta výhoda, že když se hraje, mám volno a nemusím se ničím stresovat. Jak vidíte na pravé fotce, jednu dobu jsem si do práce brala notebook a pracovala na svém románu. Pravda, nikdy jsem se tam nedokázala úplně soustředit (potřebuju k psaní ticho a k nám stále doléhají zvuky ze sálu, případně když vedle kecaly kolegyně), ale i tak jsem o pár stránek svůj rukopis rozšířila. Taky jsem si tam často četla, brouzdala na mobilu, kreslila, jednou jsem si na notebooku i pustila film. Taky je výhoda, že mám všechny věci hned u sebe (hlavně jídlo a pití), protože jako uvaděčka musím celou směnu zůstat u svých dveří a pokud nejsem zrovna poblíž šatny, většinou to s tím pitím a jídlem musím vydržet až dokud neskončíme.

Nicméně práce v šatně není taková pohodička, jak by se mohlo zdát a reálně jsem v šatně vždycky byla ve větším stresu než jako uvaděčka: minimálně je tady ten stres na dost vysoké úrovni v kratším období, zatímco u uvaděčky je na nižší úrovni, ale po dobu celé směny - tak asi záleží, co kdo preferuje. První hodinu před začátkem představení bereme kabáty, odevzdáváme lístečky s číslem a musíme dávat pozor, abychom se nepřehmátly a nedaly ten kabát jinam. S tím jsem osobně naštěstí nikdy problém neměla, nejhorší je, když lidi nemají poutka a radí nám, ať to pověsíme za kapuci - to ale většinou nejde a akorát by to při prvním otočení kola spadlo (a tam, kde by to zrovna šlo, ten kabát naschvál nemá ani tu kapuci). Proto používáme speciální připínací háčky nebo ramínka, ale těch máme omezený počet, takže vždycky nám nezbývá než se modlit, že většina lidi fakt ta poutka mít bude. Jinak musíme improvizovat (věšet za rukávy a podobně), což je v tom spěchu někdy taky celkem sranda. 

Problém taky bývá, když venku prší a všichni si u nás chtějí schovat deštníky - hlavně když jde o ty velké deštníky, co opět nejdou za nic pověsit. No a pak taky batohy, tašky s botama, s nákupem, berle, klobouky... to všechno si k nám někteří dávají a jakmile toho začne být moc, začne být problém nejen s tím, kam to všechno dávat, ale taky s tím, jak si v tom udělat pořádek. Myslím si, že každá šatnářka si časem najde svůj vlastní systém, já si to všechno popisuju na papírky a zatím mi to většinou vychází, ale když toho mám hodně, je to vydávání kabátů fakt o nervy.

Celkově je vydávání kabátů nejhorší, protože tam budete mít dlouhou frontu ať chcete nebo ne, lidi jsou nevrlí, protože spěchají na autobus, chraň vás bůh, jestli se přehmátnete a dáte někomu špatný kabát, no a spousta lidí si taky nepamatuje, kam si vlastně ten svůj kabát dali a neumí číst (každé kolo má své písmenko a každá šatnářka obsluhuje jedno kolo - tohle písmenko je i na papírku, který lidem dáváme, ale někteří čekají ve špatné frontě a pak na vás začnou řvát, že nehodlají čekat další frontu a ať hezky jdete na opačnou stranu šatny a ten jejich kabát jim donesete - jo, tak to fakt ne). No takže to vydávání může být celkem sranda, zvlášť když i vy chcete už jít domů, ale musíte počkat, dokud nevydáte všechny kabáty: takhle se mi opakovaně stalo, že mi na kole zbyl třeba jeden kabát, všechny kolegyně už odešly a dokonce se ve foyer už začalo i zhasínat, ale já prostě musela čekat na toho jednoho diváka, který si po představení ještě odskočil na velkou na záchod nebo nevím :D

Každopádně ten volný čas během představení je v té šatně dost příjemný a dá se toho opravdu hodně stihnout, takže jak říkám, sama nevím co preferuju. Teď jsem opět už třetím měsícem po sobě uvaděčka a do té šatny se mi moc nechce, ale... má své výhody, ne že ne.

***

To je pro dnešní článek vše!

Pracujete/pracovali jste někdy s lidmi? Máte nějaké nepříjemné nebo naopak vtipné zážitky, které z té práce vzešly? Podělte se v komentářích!

Navazující otázka pokud pracujete: máte takovou práci, ve které si můžete občas najít čas na psaní nebo na čtení? Nikoli na úkor té práce, ale zkrátka máte ten prostor - nebo se těmto aktivitám věnujete jen doma (nebo snad jinde)?

Chodíte do divadla? Pokud ano, máte nějaké oblíbené divadlo, kam se vždy rádi vracíte? A zajímala by vás práce v nějakém uměleckém prostředí, ať už v tom divadle nebo třeba někde u filmu (i kdyby na jiné pozici)?

Díky za přečtení a přeji krásný zbytek dne! L.V. ♥